forward and backward

27.

Od té doby co byl brácha draftovaný jsme se všichni z rodiny nezastavili. Čekalo nás různé focení a dělali jsme Davidovi ocásek, nevadilo mi to, ba naopak jsem si to užívala, tohle už se jen tak opakovat nebude.

Jen to bylo dost unavující a další den nás tohle čekalo zase. Jen už bez těch nervů kdo si vybere bráchu, ale tentokrát jsme byli na té tribuně s Tomem Hamarou a čekali kdo si vybere jeho. No k tomu si nás našel v hledišti i Honza Myšák a rázem jsme tvořili takovou českou bandu.

Bylo to fajn, do té doby než se kluci rozhodli jít během pátého kola pryč do baru. Všichni už byli draftováni a nebyl důvod proč bychom měli sedět na tribuně a chtěli si na to připít.

Ještě že sebou měl Tomáš svou sestru Kačku a já tam nebyla jediná holka. Jen jsem nemohla pít a to jsem nevěděla jak to obkecám... Naštěstí tu byl Adam a nenápadně si za mě ty tři panáky vzal. Nikdo si toho nevšiml, čemuž jsem se divila, ale bylo to jen dobře.

Možná byl pak Adam trochu víc mimo, avšak to už můj problém nebyl a odešla jsem i dřív... V tom baru bylo na mě až moc lidí a i ten časový posun dělal svoje.

K tomu mi došlo, že další den odlétáme zpátky domů, pak budu sotva den doma a letím s Mortizem na dovolenou na Seychely. Tolik kolik toho nacestuji během tohoto půl roku, jsem nenacestovala za celý život, což je dost úsměvné, ale řekla bych že konečně začínám žít... Asi ne na dlouho, vůči tomu že čekám dítě, ale aspoň něco...

Nevím co dělali kluci v baru během noci, ale Adam nepřišel na pokoj a ráno jsem ho potkala na snídani úplně mimo.

,,Kde jsi byl můj milý malý bratře?" Zajímala jsem se.

,,U Davida, oni přišli pak i další kluci a trochu se to rozjelo. Ono už těch 6 panáků bylo docela dost a pak jak přišli další, opakovalo se to znova a znova, můžeš být ráda že jsi odešla. To by pro toho prcka co máš v břiše nebylo nejlepší."

,,Tož asi pravda, ale s tím prckem to stále není potvrzený, zítra jdu na gyndu..." Začala jsem.

,,Ale furt zvracíš a není ti dobře, to je jasný že seš v tom." Přerušil mě.

,,Hmm... Potřebuji pak od tebe a Dostyho pomoc jak to říct Moritzovi. Normálně bych tě už nechala být, jenže za Dostym do Brna to nestíhám a přes mobil to není tak dobrý."

,,Joo, no v letadle bude času dost, teď se však chci dostat z tý menší kocoviny." Zamumlal. Byl stále trochu mimo, tak je mu 16... To kdyby se dostalo ven nebo jen k rodičům, tak je z toho průšvih větší jak moje těhotenství s Moritzem.

O pár hodin později už jsme byli v letadle a ne nic jsme neprobírali, Adam spal a já taky. Všechno jsme začali řešit až doma. Hned po příletu ve čtyři ráno a cestě domů jsem si zašla na tu gynekologii.

A poprvé jsem slyšela takovou tu známou větu: Gratulujeme slečno Jiříčková, doopravdy jste těhotná a dítě vypadá že je zatím v pořádku.

Nebo takhle nějak mi to doktor řekl. Bylo to tím pádem definitivní. Hned co jsem doběhla domů začalo další balení věcí a jakmile přišel Adam z tréninku domů a Dosty si udělal čas, začalo domlouvání jak mám rodině a Moritzovi říct že jsem v tom.

Jediný co jsme však vymysleli bylo, ať to řeknu mamce, Davidovi s tátou se to mám snažit co nejvíc utajit a Moritzovi ať to řeknu třeba jen tak ze srandy.

A tohle jsme řešili na videohovoru přes tři hodiny. Akorát téhle věci jsme věnovali sotva deset minut a zbytek jsme řešili zcela jiné záležitosti a já nestíhala proto balit věci. K tomu jsem neodepisovala skoro celý den Morimu a on se staral a bál o to co semnou je. Kdyby jen věděl...

Asi se bál aby na ty Seychely neodletěl sám, ale to vážně nehrozilo. Sice bez spánku, avšak s radostí  a plná energie jsem jela ve tři ráno z Plzně do Frankfurtu na letiště. Dlouho jsme se neviděli, a proto jakmile mě zahlédl, mě obejmul a asi pět minut držel. Chyběl mi... A poté následovalo to klasické odbavení věci a všemožné kontroly, klid nastal až v letadle a to jsme si začali povídat.

Vyzvídal jaký byl draft, jak to máme doma a pak mluvil i on co ty dva týdny dělal. Let utekl rychle a naše týdenní dovolená mohla naplno začít. To že jsem těhotná jsem mu chtěla říct během této dovolené, ale až na konci, protože jsem si to chtěla užít...

Co kdyby mě nechal, co když na to není přípravený být otcem? Vlastně to bylo dost pravděpodobné že teď nechce dítě. Je na začátku své velké hokejové kariéry a aby mu nějaká blbá Češka kterou na mistrovství ojel zkazila kariéru? To asi nečekal že to dopadne takhle. A takovýhlech myšlenek jsem měla v hlavě snad milion.

Naštěstí to na mně však nebylo znát, dělala jsem jakoby nic a užívala si dokud to šlo. Moritz to měl úplně skvěle vše vymyšlené, pár výletů, dny na pláži a nedělali jsme nic moc únavného.

Zcela jsem vypnula, což on taky. Nic jsme neřešili.

Až ten poslední den jsem začala být nervózní. Nechtěla jsem mu to říct, bála jsem se jeho reakce, jenže dřív nebo později by se to stejnak dozvěděl.

,,Mori?" Přišla jsem za ním večer, když ležel na pláži.

,,Copak se děje?" Zvedl se a díval se na mě s úsměvem.

,,Já ti musíš něco říct... jako vůbec nevím jak, protože mi ani Dosty či brácha Adam neporadili, ale já už to v sobě neudržím." Sedla jsem si naproti němu.

,,O co jde? Vrána?"

,,Ten naštěstí ne... Na tom mistrovství jsme to nějak neuhlídali, jsem v tom." Vypadlo to ze mě.

,,Počkej? Jako v čem?" Nedocházelo mu to.

,,Sakra, jsem těhotná Moritzi. Chápu že mě teď klidně necháš, jsi na začátku kariéry a je to vlastně má chyba. Je to dost velká komplikace pro všechno a já už nevím co víc říct." Pohodila jsem rukama.

,,Luci..." Začal.

,,Promiň." Zvedla jsem se a rozeběhla se k bungalovu kde jsme bydleli.

,,Lucko ne, čekej." Po pár metrech mě doběhl a zastavil mě.

,,Já mám takovou radost!" Obejmul mě.

,,To jako vážně? Vždyť nám je 21?"  Nechápala jsem.

,,A to je problém? Luci, dobře je to sice brzo, ale mě to snad ani nevadí."

,,Ne? Moritzi buď upřímnej. Tobě nebudou vadit ty média a takhle?" Mumlala jsem dál.

,,Aspoň tě už Vrána bude muset nechat. A média... To přežijeme, tady jde o nás dva a já mám z toho radost. Luci, neměj pochyby, já tě nechci opustit." Ujišťoval mě.

,,Děkuju." Špitla jsem. Nevěděla jsem co víc říkat. Ale teď jsem se znova ujistila že on je doopravdy ten pravý.

,,Neděkuj, kdo všechno to zatím ví?" Odtáhl se ode mě.

,,Brácha Adam, Dosty a ty. Před zbytkem to zatím tajím."

,,Chápu... Nebudu ti do toho nějak mluvit, jen o tebe budu mít strach... Budeš to doma nějak zvládat než se přestěhujeme do Detroitu?" Obával se.

,,Řeknu to mamce, ta by to mohla brát v pohodě a jsou to necelé dva měsíce, to první stádium už mám za sebou a teď by to mohlo být lepší, o mně se nemusíš bát, stejnak ti všechno řeknu."

,,Někdy za vámi do té Plzně musím přijet, chci ti pomoc." Nenechal toho.

,,Uvidíme jaké to bude, teď je teď a tady, to je důležitější." Políbila jsem ho.