forward and backward

14.

,,No konečně Seidere, už jsem si myslel že dneska nepřijdeš." Přivítal Tim Moritze, když po více jak hodině přišel.

,,Chtěli po mě rozhovory a trenér k nám promlouval směrem k cestě do čtvrtfinále, ve skupině máme nakročeno vysoko."

,,To jo, bylo vy fajn kdyby jste hráli proti nám." Naznala jsem.

,,Ne to by nebylo fajn, by jste nás přejeli a my chceme bojovat o medaile. Ten váš Pastrňák,Hertl a Vrána ať si jdou na Kanadu."

,,Ale notak Mori, ber to takhle, mohla bych být u vás." Mrkla jsem po něm.

,,A bylo by techtlemechtle. Pokoj vám rád nechám." Zasmál se Tim a my se na sebe s Moritzem tak nějak nevinně podívali.

,,Nebo ho chcete nechat rovnou, když vás vidím?"

,,Ne to je dobrý. Času dost." Zareagoval Moritz a odešel do koupelny, mezitím co já seděla na posteli se svým přiblblím výrazem.

,,Někam bych šel." Vypadlo z Tima, když nastalo znovu to trapné ticho a Mortiz čekal co uděláme.

,,Jdeme do kavárny, mám chuť na sladký." Rozsekl to Moritz a vydali jsme se do města. Možná nám moc do povídání nebylo, ale i tak mi tyhle chvíle přišli jedinečné a nezapomenutelné.

Když jsem o tom tak přemýšlela, byla jsem ráda že jsem sem odletěla. Sice to tu bylo úplně jiné než jsem si představovala, ale celkem to šlo. A to jsem věděla že to není zdaleka konec celého dobrodružství.

Do Tampere jsem se vrátila po deváté, s dobrou náladou a měla jsem náladu přesně na to někoho otravovat. Kdo to bude se vyřešilo už na chodbě, narazila jsem na Hroňase, hodila s ním řeč a skončila na jeho a Vránově pokoji.

,,Koho pak si nám to přivedl Fílo?" Usmál se Vrána jen co mě zahlédl.

,,Naši poněmčenou masérku." Odpověděl mu.

,,A to jsi přišla za námi sama od sebe jo?" Podival se na mě Kuba.

,,Jakoby jo, na pokoji bych se nudila a na chodbě jsem narazila tady na Hroňase, tak jsem přišla za vámi. Nějakej problém?"

,,Ne to ne. Pojď si klidně sednout ke mně." Nabídl mi Kuba.

,,Jak bylo v Helsinkách? S Mortizem moc v kontaktu teď nejsem, takže nic nevím." Pokračoval.

,,Šlo to, líbí se mi tam. Tak víš co, málo kdo může tolik času trávit s Timem, Moritzem a nebo Lukasem. Upřímně přijdou mi lepší jak vy."

,,To jako vážně? Mladí Němci lepší jak my? Hráči z NHL co už mají tolik za sebou, někteří máme i Stanley Cup a ty  upřednostníš je? Lucie..." Začal.

,,Copak Kubí? Nelíbí se ti na tom snad něco?" Zazubila jsem se na něj.

,,Žárlí na ně. Nezávidím Morimu, až se uvidí na přípravném kempu, tak ho tady Havran bude zabíjet pohledem."

,,Vtipný,ale to se nestane. Je mi to celkem jedno." Namítal Kuba.

,,Jo? Kubí kdybych ti teď něco řekla, vyletíš ven a jedeš dát asi Moritzovi pořádnej flákanec." Uchychtla jsem se.

,,Co jste dělali? Dělej říkej." Byl zvědavý Hroňas.

,,Niiiic. Já sem přišla abych otravovala já vás, ne vy mě."

,,To jsi měla říct rovnou, a jak nás ty chceš otravovat?" Zamumlal Kuba.

,,Svou přítomností. Nechcete si třeba něco zahrát?"

,,To nás neotravuje, my si tě musíme užít,když nejsi někde pryč." Přijmul Hroňas mou nabídku a po chvilce už jsme hráli naše oblíbené NHLko. Začínala jsem proti Filipovi a poté přišel na řadu Vránič.

,,Hodláš už mě dneska porazit? Ráda bych ten pocit porážky někdy už zažila, když jsi údajně nejlepší hráč v týmu."

,,Tak v plánu to mám, ale udělat to bude mnohem těžší." Věděl. Snažil se to jo, akorát jak hrála s bráchy, už jsem měla naučené různé fígle. Ačkoli se Kuba dost zapotil, znovu mu to nestačilo.

,,To bude chtít těžké a dlouhé tréninky. Takhle se nechat porážet holkou..." Zasmála jsem se,když jsme dohráli.

,,Jo no Vránič. Chtělo by to nějaký soukromí tréninky. I když to možná ne, byl by jsi pak mnohem lepší jak my. Nám stačí, že nás poráží tady Lůca." Uznal Hroňas.

,,Já osobně si myslím že by jsme zase tolik nehráli PSko při tom tréninku..."

,,Tvé myšlení se mi líbí, víš už předem jak by to dopadlo." Smál se Kuba.

,,Já vím všechno." Mrkla jsem po něm.

,,Jo? V tom si nejsem jistý teda."

,,Vím vše co potřebuji. Ale to je jedno, dáme další kolo nebo necháš Hroňase?" Nechala jsem to být. Hroňas si to zkusit nechtěl, prý ho bavilo nás sledovat, takže následovala další má vítězná bitva proti Kubovi. Filipa to postupem času přestalo bavit a odešel do koupelny zavolat domů, což nebyl asi nejlepší nápad, protože Kuba toho hned co jsme dohráli, využil.

,,Další hru už bych nezačínal. Nechceš mi spíš říct copak tvoříš s Timem a Moritzem?" Bylo mu jedno, že znovu prohrál.

,,Co tě to tolik zajímá. Prostě si rozumíme a jsme kámoši."

,,Kámoši? Dobře Stützle má holku,ale Moritz ne... A neříkej mi že by na tebe něco nezkusil." Začal.

,,Kubo co ti je do toho?" Vadilo mi že se ptá, byla jsem z toho nervózní.

,,No abych věděl jestli to můžu na tebe zkoušet nebo ne. A jestli má cenu tě zvát na to rande." Mrkl po mně provokativně.

,,Emm... Já ti na tuhle otázku nemůžu odpovědět."

,,Takže mezi vámi něco je. To mi mělo být jasné, když si u nich víc jak
u nás..."

,,Tak to úplně není. Moc se toho zatím nestalo. Jen se o něco snažíme..." Snažila jsem se to zakecat.

,,Zatím..? To řekni rovnou ne? Nebudu Morimu lézt do zelí, já jsem s tím v pohodě."

,,Nezní to tak." Odfrkla jsem si.

,,Před chvílí jsi řekla že víš všechno, nevíš, takže to je stejně jedno." Dělal uraženého. Najednou byl stejný jako na začátku mistrovství, jako v tom letadle kde jsme se pohádali.

,,Sakra Jakube mě je jedno co vím a co ne. Ale nechci aby jsme na sebe byli hnusní, to je tak těžký semnou být kamarád a ne něco víc?" Naštvala jsem se.

,,Já nevím. Si to řekni mojí hlavě, přijdeš mi atraktivní a hezká a tím že se spolu nebudeme bavit,budu mít klid." Pohodil rukama.

,,Ten mít nebudeš, ještě minimálně týden s vámi budu. A mimochodem je to pocta být pro tebe hezká, hold si se měl snažit dřív."

,,Kdyby to nebyl můj spoluhráč... I když to je jedno, zdaleka není konec." Řekl a já nechápala jak to myslí? Jak jako není konec? To mě bude chtít dál? Nebo bude čekat jestli mě Moritz nechá?

,,Jakube mám se bát?"

,,Možná jo,možná ne." Pokrčil rameny a v tu chvíli se Hroňas vrátil zpět do pokoje. Moc dlouho už jsem se u nich zdržovat nechtěla a proto jsem s nimi prohodila jen pár slov a zmizela. Stejnak už bylo skoro jedenáct a já byla docela utahaná.