forward and backward

6.

Moc jsme tomu spánku nedali. S Moritzem se teda spalo dobře, to jo, ale šest hodin spánku nebyla žádná sláva. Což mi možná tolik nevadilo, protože probuzení to bylo hezké. Vidět ty dva jak se převlíkají a spěchají na snídani bylo něco.

,,Chceš přinést něco ze snídaně Luci?" Zeptal se mě Moritz, když jsem stále ležela v jeho posteli a s úsměvem je sledovala. Nikam se mi jít nechtělo, ale do oběda jsem musela být v Tampere.

,,Jestli taky dostáváte ty dobrý bagetky nebo buchty... Mě to je celkem jedno co mi donesete, budu muset brzo odejít."

,,Ty bagetky tady máme, počkej tak dvacet minut a jsme zpátky." Odešli a já se konečně vyhrabala z postele. Nechtěla jsem moc aby mě viděli jen ve spodním prádle a tom tričku. V noci mi to asi nevadilo, ale to už jsem byla dost unavená stejně jako oni.

,,Lucie!" Vykřikl David do telefonu, když jsem mu vzala příchozí videohovor. To mi taky nemohl zavolat normálně? Měla jsem rozmazanou řasenku, kalhoty se stále váleli na zemi a já si vlezla teda zpátky do postele.

,,Čau brácha a zdravím i zbytek."

,,Víš jak jsme se o tebe báli? Kdyby nebylo tady Vrániče zavoláme na policii. Hlavně že jsi v pořádku." Vyhrkl ustaraně.

,,Jo jsem v pohodě. Kluci se o mně dobře starají. Teď šli na snídani."

,,Luci já jim neřekl u koho jsi..." Objevil se na obrazovce Vrána.

,,Jakube ty si říkal že spí v aréně,protože jí ujel vlak." Zvážnil David. On mě Kuba kryl? No to je fajn, jenže já si to sama teď pohnojila.

,,U jakých kluků si Lucko?" Zajímal se Dosty.

,,Tak aby jste měli co řešit, celou noc i teď jsem na pokoji u Němců, přesněji Stützleho a Seidera. Jsem v naprostém pořádku a nic se mi nestalo." Objasnila jsem jim.

,,No tyvole, až se vrátíš chceme všechno vědět." Začal se smát Hertl.

,,Joo, nějaké drby jsi určitě zaslechla." Přidal se Blümel.

,,To vás zklamu, moc jsme si toho neřekli až na pár nepodstatných věcí."

,,Škoda,tak ještě z nich něco dostaň." Navrhl mi Sklenička.

,,A vůbec kdy se vrátíš? Aby jsme věděli co říct trenérům o tvé absenci na ranním rozbruslení." Chtěl vědět brácha.

,,Do oběda to mám v plánu, teda pokud mě pustí do arény pro tu kartičku co jsem ztratila."

,,Ty jsi ztratila akreditačku?" Vykulil oči Hronek.

,,Jo,proto jsem tady zůstala. Na zbytek se ptejte Kuby, já budu muset končit." Zamávala jsem jim do kamery a hovor ukončila. Snažila jsem se dát rychle dohromady. Na oblečení toho moc změnit nešlo,ale aspoň tu řasenku jsem si smyla a nanesla nově.

,,Tak co Luci, můžeme jít ven? To jídlo si vem sebou, ale musíme odejít než se probudí celý hotel." Přišli kluci na pokoj, když jsem si projížděla na mobilu co je kde nového tady na mistrovství.

,,Jasný už jdu. A Moritzi tady máš to tričko."

,,To si nech, si to klidně vem místo toho co máš teď, možná bychom ti mohli dát i nějaké tepláky, ty roztrhané rifle nepůsobí moc hezky." Zamyslel se Moritz.

,,Já mám peníze a navíc od bráchů můžu mít takových věcí také kolik chci. Už teď jsem vás otravovala dost."

,,Máme ti připomenout co vše jsi pro nás dělala dva roky zpátky a k tomu zadarmo? Už neodmlouvej a vem si tyhle tepláky. Ty jen tak mít nebudeš pokud nebudeš hrát v německé repre a do Detroitu se asi také stěhovat nebudeš." Hodil po mě Moritz i nějaké tepláky a já se musela jít převléknout abych byla podle nich ideálně oblečená.