forward and backward

28.

Po dovolené na Seychelách jsme se s Moritzem znovu na několik dní oddělili. A já hned co jsme se vrátili, jela směr Morava, jednodušeji za Dostym.

Těšila jsem se na něj, neviděli jsme se měsíc a půl, a přestože jsme si psali, měli jsme co rozebírat. Z Plzně do Brna jezdí přímý vlak, takže jsme se sešli v Brně a on mi to tam aspoň trochu ukázal. To mistrovství mi vážně chybělo, protože tam jsme takhle spolu byli furt a tohle setkání na pár hodin bylo málo. A žádná změna přijít neměla, až já budu v Detroitu, budu se starat o našeho malého prcka a létat do Anaheimu asi nebudu...

Následujících pár dní bylo celkem klidných, David odletěl do Ameriky na nováčkovský kemp a hned poté ho čekalo juniorské mistrovství v Kanadě. A toho jsem musela nějak využít, Adam mě namotivoval k tomu abych tu onu věc řekla mamce. Když jsem za ní šla, připadala jsme si jakoby mi bylo pět a rozbila její oblíbenou vázu od tetičky z Budějovic, ještě že jsem měla oporu Adama...

Ten ji to vlastně skoro celé řekl, ze mě nevypadlo nic. Jakmile viděl, že mám nervy někde, začal o tom mistrovství a z ničeho nic z něj vypadlo že jsem v tom a bojím se to sama říct.

V tu chvíli si mamka nejspíše myslela, že je to nějaký náš vtip, avšak já z poza zad vytáhla snímek z ultrazvuku, který jsem před dvěma dny dostala na prohlídce. Její výraz byl nečitelný a s Adamem jsme se na sebe dívali se strachem v očích co bude.

,,Lucie? David a táta tě zabijou, ale já ne. Budeme tři proti dvoum." Zasmála se a obejmula mě.

,,To jste si nemohli dát větší pozor, když už spolu musíte spát?" Pokračovala.

,,Mamiii, tak jsme to neuhlídali no..." Uchychtla jsem se.

,,V jednadvaceti... To já pomalu čekala už tebe, takže ti nemám pořádně co vyčítat."

,,Tož pravda, to vytáhnu i na tátu... On se tady navíc Moritz chce stavit o víkendu, takže to tátovi musím říct co nejdřív." Začala jsem.

,,Já mu to klidně řeknu Luci, nechci aby po tobě hned vyjel. A Moritz ať přijede, též bych ho ráda poznala, když už teda jako spolu čekáte dítě." Žďouchla do mě.

,,Dobře děkuju." Pousmala jsem se.

Doopravdy udělala i tak jak slíbila, ještě ten večer to řekla tátovi. S Adamem jsme jejich rozhovor odposlouchávali za dveřmi a že to bylo zajímavé, hlavně mamky argumenty, táta proti ní neměl šanci. Dopadlo to dobře, naštěstí.

Takže Moritz mohl v sobotu přijet a teda řeknu vám, nikdy jsem neviděla mamku tolik uklízet a starat se o to jak vypadá náš dům a jak dobře musí uvařit. Chtěla dobře zapůsobit, přeci jen někoho jako je Moritz jsme v domě často neměli.

I když tomu to bylo celkem jedno po tom co přijel, chvíli se držel u mě, ale pak ho táta s Adamem někam odtáhli a já věděla, že jim ho můžu v poklidu nechat.

Chudák Moritz s tím teda asi nepočítal, ale táta si ho otestoval... Vypili několik lahví Plzně a večer došlo i na hruškovici. Jo, první návštěva se asi vydařila...

A na následující dva týdny přišlo na řadu juniorské mistrovství. Od Davida se tam čekalo hodně a byl z toho docela v nervech. Většina asi ví jak turnaj dopadl, senzačně jsme vyřadili ve čtvrtfinále USA, ale medaile nám přána nebyla a naše dvacítka skončila čtvrtá. David z toho byl smutný, ale mnohem více se po příletu domů soustředil na  přípravný kemp NHL. Chtěl tam udělat co největší dojem a my jako rodina jsme mu byli volní.

Jeho rozptýlení od hokeje jsem si tak na starost vzala já.

,,Davídku já s tebou potřebuji mluvit." Přišla jsem za ním do pokoje, když se vrátil z tréninku a zrovna byl na mobilu.

,,Copak Lucko?" Nechápal a uvolnil mi místo na své posteli.

,,Trvalo mi strašně dlouho se k tomu dokopat, bojím se tvé reakce, ale teď si tak moc zabraný do hokeje, že by se ti hodilo odreagování..." Mumlala jsem ani pořádně nevím co, protože jsem nevěděla jak začít.

,,Můžeš mi říct co to meleš? Já ti nerozumím."

,,Můj milý bratře, možná mě i Moritze zabiješ, ale čekáme spolu dítě." Řekla jsem mu to, tak a teď už to ví taky.

,,Cože? Hej jestli chcete s Adamem abych si s vámi zahrál PSko, nemusíte mít takovéhle blbé nápady. Sice se teď soustředím hlavně na hokej, ale čas si udělám." Nebral to vážně.

,,Tyvole... Davide." Plácla jsem se do čela.

,,Co je? Počkej... neříkej mi že to je pravda a ne nesmysl." Zarazil se.

,,Se to trochu pokazilo..."

,,Jak trochu? Ví to Moritz? Tyvole proč si mi to vůbec neřekla dřív? Neřekli jsme si že si budeme říkat všechno? Proto teď seš furt s Adamem,on to beztak ví už dávno." Rozčiloval se.

,,Přesně proto jsem ti to neřekla... Byl by jsi naštvaný, Adam s tím vlastně tak nějak i přišel, protože jsem doma zvracela a měla zvláštní chutě, proto to ví už od začátku. Ty si se o mně nezajímal..." Namítala jsem.

,,Lucko, mrzí mě to, jenže já mám teď dost starostí s hokejem. Promiň, ale to že teda budeš těhotná v tomhle věku a ještě s Moritzem jsem vážně nečekal."

,,Bylo by lepší s Vránou nebo co? Můžeš být rád, že je to Moritz." Protočila jsem očima.

,,Lepší by bylo kdyby to nebyl nikdo. Víš co to vůbec obnáší a znamená pro Moritzovu či mou kariéru?"

,,Vím. Moritzovi to nevadí a tebe se to netýká, když budeš celkem daleko od nás." Zabrblala jsem.

,,Budu od vás asi 300 kilometrů, teda záleží kde budu hrát, ale 300 kilometrů v Americe je nic. Avšak kecat ti do tvého a Moritzova života nebudu, oba jste blbí a mladý." Mávl nad tím rukou.

,,Davide až si to srovnáš trochu v hlavě, přijď, já se s tebou hádat nebudu."

,,No však joo, uraž se. Ale ty pochopíš jakou chybu jste udělali." Řekl ještě než jsem odešla. Mrzelo mě to co mi říkal...

,,On je blbej a mladej. Asi nechápe že to je tvůj život Luc." Čekal za dveřmi Adam.

,,Všichni tři jsme blbí a mladí..." Špitla jsem a odešla k sobě do pokoje. Byla jsem z toho všeho taková nesvá, začalo mi totiž docházet co mě vůbec za pár dní čeká...