forward and backward

17.

Návrat k našemu týmu už nebyl tak veselý, jako strávené ráno s Němci. Jen co jsem přišla na recepci hotelu, tentokrát jako Češka a ne převlečená Němka, měl Vrána ke mně zase několik připomínek. Už mě to nebavilo a myslím, že ani další kluky ne. Všichni se soustředili už jen na zítřejší zápas. Až na Dostyho a mého bráchu. Ti hrát neměli.

,,Tak co ségra, užila sis to naposledy s těmi tvými kamarády?" Přiskotačil zamnou David, když kustodi kontrolovali počet pokojů.

,,Večer za nimi ještě půjdu když máme stejný hotel, ale dobře jsme si dneska pokecali. Budeš to mít na draftu zajímavé brácho." Zazubila jsem se.

,,Cože? To se jako bavíte o hokeji?"

,,A o čem by ses chtěl bavit s dvaceti hokejisty? Já toho vím od nich možná až zbytečně moc." Uchychtla jsem se.

,,A nechceš nám něco říct." Mrkl po mě Dosty.

,,Asi nee. Víš my mezi sebou máme takový pravidlo, všechno je tajný. Dokonce i to s Moritzem nikdo jiný vědět nemůže."

,,Co máš s Moritzem?" Nechápal brácha. A sakra, zase jsem se neuhlídala.

,,Nic. Já to myslela jakoby, že nikdo nesmí vědět o tom jak jezdím za nima a lezu jim tajně na pokoj. Kdyby se to dostalo ven je to průšvih jako něco." Snažila jsem se to zakecat.

,,Už jsem se lekl. Dobře hokejisty znáš a vůbec, Moritz je Němec hrající v NHL, to by nebylo úplně nejlepší." Začal.

,,Já vím, proto by mě ani nenapadlo s ním něco mít." Protočila jsem očima a Lukáš se tomu smál. Naštěstí nic víc už jsme si nestihli říct, protože nám kustodi dali karty od pokojů a každý spěchal na ten svůj. Já tam stejnak ale moc dlouho nebyla, odhodila jsem tam tašky a hledala pokoj Dostyho a Matěje.

,,Sis asi spletla pokoj Luci, tady jsme my." Přivítal mě Matěj.

,,Já už pokoj mám, jdu tady za Dostym, protože jsem se zbavila bráchy.." Objasnila jsem mu.

,,Copak se děje? Vrána už něco podělal?" Zasmál se právě Lukáš.

,,Ten naštěstí zatím ne, ale už ví o mém vztahu s..."

,,Ty máš vztah? Kdo je ten šťastný?" Vykřikl Matěj. Ježíši já na něj zapomněla že je tady. Vážně už jsem byla úplně mimo z toho všeho co se tu děje.

,,Matesi jestli se tohle někdo dozví je po tobě, hlavně brácha to nesmí vědět." Začala jsem.

,,Hej, když už to ví Vrána tak to je asi jedno. A navíc za dva, tři dny letíme domů, každýmu to bude jedno a já to Davidovi neřeknu." Bránil se.

,,Hádejte se jindy, už to dořekni Luci." Přerušil nás Dosty.

,,No tak Kuba psal Moritzovi jestli spolu něco nemáme a on mu Mori napsal že jakoby jo no. A divím se že Kuba ještě nic neudělal, po tom jak mi řekl, že se bude snažit a získá si mě, tak jsem to čekala horší. Nějak se stáhl mi přijde."

,,Počkej jako ty a Moritz?" Vložil se do toho znova Matěj a já jen přikývla. A ty výrazy co pak Bluma měl, stáli taky za to.

,,Kuba čeká na příležitost. Moritz je sice odsud pár metrů, ale teď kdyby to před čtvrtfinále zkusil, bylo by po něm. Počítá že vyhrajeme a pak už bude mít prostoru dost."

,,Jo v tom má Dosty pravdu, Vrániče znám i z minulého roku, ten si počká, vyhrajeme a to bude znamenat další tři dny navíc a to budeš ty jenom s námi, protože Němci odletí domů. Bude mít tři dny na to něco zkusit. Navíc říkal, že chce být aspoň jednou v něčem lepší jak ty, možná bych o něčem věděl." Zamyslel se i Matěj.