forward and backward

16.

Poslední dva dny základní skupiny byli poněkuď klidné, což se mi moc nelíbilo. Byli jsme od rána do večera na stadionu a už to nemělo takovou jiskru jako na začátku. Navíc brácha nebyl v základní sestavě, takže nehrál a všude kde jsem byla já a Dosty, byl i on.

Asi si uvědomil, že má sestru a po nečekaně vyhraném zápase s USA mě vytáhl do města na kafe. Bylo to od něj hezké, jen ne moc vhodné do aktuální situace.

Chtěla jsem si to totiž vyřídit s Kubou. I když stejnak jsem si myslela, že to k ničemu nebude, protože Kuba je tvrdohlavej.

A ani na žádné jiné jasaní moc důvod nebyl, potvrdili se jakési předpoklady a naši měli hrát čtvrtfinále s Němci. Nejhorší možná varianta, bylo jasné že jeden tým pojede domů. Jen jedinou výhodu to mělo, konečně jsem do Helsinek nejela na tajno.

Navíc byl volný den, takže já tam odjela už hnedka brzo ráno s tím, že půjdu nakupovat. Výborná výmluva.

Místo toho jsem se jako vždy v převlečení německého hráče, dostala k nim na hotel a už před devátou ťukala na jejich pokoj. Byli už vzhůru, to jsem měla zjištěné.

,,Bobiii!" Otevřel mi Moritz a hnedka mě obejmul.

,,Tak jsem vám sem přijela, chci si s vámi tenhle poslední den užít." Špitla jsem.

,,Kéž by nebyl poslední, ale už je to jasný. Odpoledne máme sice na hodinku led, ale jinak máme vše už do detailu vymyšlené." Zamumlal Tim.

,,Tak to není čas na zdržování ne? Co vůbec plánujete?" Byla jsem zvědavá.

,,Půjdeme do naší kavárničky a projedeme se po městě na těch koloběžkách. Následuje oběd, pokecáme na pokoji, budeme mít trénink a pak už nevím." Řekli mi co chtějí dělat. Nekladla jsem žádný odpor a po půl hodině už jsme seděli v té naší oblíbené kavárně.

,,Hele Luci, včera večer mi psal Vrána.." Řekl Moritz z ničeho nic, když jsme se bavili o tom, kam každý pojedeme na dovolenou po mistrovství. Já teda v plánu nic neměla, ale ti dva jo.

,,On s tebou pojede k moři nebo co?" Zasmál se Tim.

,,Ne to ne. Chtěl něco vědět." Uplně změnil náladu a to mě znervóznilo.

,,Co?"

,,Jestli spolu my dva něco máme. Prý mu je podezřelé kolik času s námi trávíš. A já nevěděl co mu říct. Takže kdyby se tě ptal, no, řekl jsem mu že to spolu chceme zkusit." Viditelně z toho byl ještě víc mimo jak já.

,,Uff... To jsi udělal dobře." Ulevilo se mi.

,,Jo? Já si nebyl jistý, asi už si ho poznala, dokáže s lidmi tak zvláštně manipulovat  a v hlavě mu toho dost nedochází, navíc jsem nevěděl co u vás klukům říkáš ty."

,,Já o tom nikomu neříkám, většinou se z toho vykecám. Snad Kubovi teď dojde, že volná nejsem a nebude to na mě zkoušet." Uvědomila jsem si výhody, nebo doufala jsem v ně.

,,On to na tebe zkoušel?" Vykulil oči Tim. Ou, to jsem asi říkat neměla.

,,Nevím jestli to tak nazvat, kluci od nás mi ho dohazují. Ale je to mezi námi takový divný, jednou se nesnášíme a nejraději bychom se navzájem zabili a podruhé jsme úplně v pohodě." Snažila jsem se zachránit situaci.

,,Jo to je přesně Vrána. Sice jsem s ním v týmu nebyl ani rok, ale už jsem ho poznal. Nic si z toho nedělej kdyžtak."

,,Máte to mezi sebou zajímavý." Uznal Tim. Na to jsem chtěla mít další svou poznámku, ale došlo mi, že by to nebylo úplně vhodné.

Po opuštění kavárny, jsme se kousek prošli a půjčili si ty elektrické koloběžky, na které jsem já doposud mockrát nebyla. Za to kluci na tom jezdili dost často v Americe. I když ono to bylo ve výsledku jedno, projeli jsme se po parcích, různých památkách a u toho kecali. Myslím že pro kluky to bylo dost uvolňující, hlavně pro Moritze, na kterém byla poznat nervozita ze čtvrtfinále. Takhle jsme se všichni tři odreagovali.

Na moc dlouho teda ne, kluci se museli na oběd vrátit a jaksi jsme nestíháli, takže mě viděli i jiní němečtí hráči a chtěli si semnou prý pokecat než někdo z nás odletí. Proto jsem během toho co oni byli na obědě, narychlo zjišťovala kdy budou naši kluci v Tampere a kdy budu muset jít na pokoj.

Zapadlo to do sebe časově dobře, Němci měli necelé dvě hodiny po obědě volno a pak měli trénink, takže měli asi hodinu a půl času a já přesně za tu dobu měla být na recepci a žádat si o ten pokoj na jeden den, stejně jako zbytek našeho týmu.

,,Snad vám tu nebudeme vadit. Ale rádi bychom se s touhle milou Češkou ještě viděli." Vlezl do pokoje Plachta? Jo to bude on...

,,Přesně tak, kolik máš času? Hádám že tě tvoji budou hledat." Řekl jeden z Müllerů, ale který je který nějak nevím. Jo, měla jsem v jejich jménech zmatek...

,,Já asi hodinu a půl, stejně jako vy. Myslím že pokecat bychom o něčem mohli." Usmála jsem se.

,,Tak to je fajn." Sedl si vedle mě Lukas Reichel. Na to jak říkal, že mě bude otravovat, mockrát jsme se bohužel neviděli, a to jsem ho měla taky celkem ráda.

,,A mimochodem už bylo něco s tím co sedí vedle tebe z druhé strany?" Šeptl tak, abych to slyšela jen já.

,,Co se zajímáš Lukasi. To je tajný." Ušklíbla jsem se na něj.

,,Tajný? Víš kolik času jsme vám s Timem nechali? Nebo Tim asi moc ne, ale já vás moc neotravoval."

,,Cože? Tak vy to máte nějaký promyšlený?" Nechápala jsem a byla z toho zmatená.

,,Možná, jen nevím výsledek té naší dosavadní snahy. Řekneš mi ho?" Dloubl mě do žeber.

,,Auu. Dobře, něco malinko bylo jednou. Tož vše." Přiznala jsem.

,,Hele co vy dva si tam šeptáte?" Všiml si naši tichounké diskuze jeden z hráčů co seděl na zemi.

,,Tomu byste nerozuměli." Mávl nad tím rukou Lukas.

,,A já bych tomu rozuměl?" Otočil se na mě Moritz.

,,Týkalo se to nás dvou." Odpověděla jsem mu rychle a sotva slyšitelně.

,,To jsou samý tajnosti tady. Nechce někdo řešit něco, co můžeme řešit všichni?" Zabrlal Grubauer.

,,Jasný, nějaký pořádný drby bysme mohli rozjet." Zahyhňal se Ehl. To se mi líbilo, dozvěděla jsem se nějaký novinky z NHL nebo jiných světových lig a dokonce došlo i na nějaký věci co se dělo tady v Helsinkách v jiných týmech. Na tohle byli asi lepší než náš tým, moc hry nehráli a radši si povídali, i když teda přišlo i na nějaké to pomlouvání a to nemám zrovna v oblibě.

Ale bylo to s nimi fajn, škoda jen že to bylo naposledy...