forward and backward

30.

Od té doby co jsem se začala znova bavit s Vránou všechen klid zmizel. Moritz byl za to rád,že máme mezi sebou už všichni jakoby dobré vztahy, ale začali tím vším i různé návštěvy a podobně.

Bylo to rázem podobné jako na mistrovství, holka v partě kluků. Jen nás tu bylo víc národností. Čtyři Češi plus já, Moritz jako Němec, přidali se k nám dva Švédové a jeden Fin a k tomu se občas stavil i někdo jiný. Docela mě překvapovalo jak se tu všichni se všemi baví, a to i přes věkové rozdíli, zmiňovanou národnost či pozici v týmu.

Ani se začátkem sezóny se naše vztahy neměnili. Detroitu se zatím celkem dařilo a všechno vypadalo dobře... Než přišel konec listopadu. Já se necházela v šestém měsíci těhotenství a už jsem nebyla schopna tolik pohybu, k tomu se týmu přestalo dařit, několik hráčů se zranilo a moc dobré naladění v týmu nebylo. A nevím proč,z ničeho nic se objevil v Detroitu David... Od srpna mi nenapsal prostě nic, vůbec se o mně nezajímal a rázem se objevil u nás před domem. Už měl za sebou i pár zápasů v NHL, hrál dobře co si budem. Na jeho první zápas v NHL jsem se dokonce byla podívat a on o mně věděl, ale byla jsem mu úplně jedno.

„Co tu vyvádíš pro boha?" Zeptala jsem se ho hned co jsem ho zahlédla.

„Promiň." Obejmul mě. Co tohle má znamenat?

„Davide..."

„Nemluv, jsem debil, to vím." Přerušil mě.

„Naštval si mě, ne ty jsi mě zklamal." Zamumlala jsem, avšak byla ráda že tu je.

„Takhle jsem se neměl chovat. Od začátku sezony si to vyčítám a nevěděl jsem co dělat... To Adam mi poradil abych sem přijel."

„Ještě že toho Adama máme co? A mimochodem došlo ti to brzo, jenže podobně to bylo i na mistrovství, přišel si, omluvil se a chtěl dělat že nic, avšak ty jsi to udělal znova." Poznamenala jsem.

„Nejmladší, přesto nejrozumnější.
Vím že omluvy nestačí, nevím jak to mám odčinit, jen poznámka,je tu zima."

„No tak pojď jdeme do bytu, jak dlouho tu můžeš být? A odčinit to asi nepůjde." Pousmála jsem se a během tří minut jsme byli nahoře.

„Za kým si to běžela Luci?" Zajímal se Moritz, když jsme vešli do bytu a zrovna chystal večeři.

„Návštěva z Columbusu..." Odpověděla jsem mu.

„Ehm. Jo a vy dva se ještě asi moc neznáte, takže Davide toto je Moritz a Mori tohle je David." Pokračovala jsme a seznámila je. Něco málo spolu prohodili, avšak pak se oba podívali na mě a čekali co bude dál.

„Luc, mohli bychom si promluvit kdyžtak někde nějak v klidu?" Vypadlo po chvilce z bráchy. Nic jsem neřekla a zatáhla ho do ložnice. Nejdřív jsem si znova vyslechla jeho omluvné kecy, ale tohle se obkecat nedalo. Na mistrovství něco řekl a vůbec se tak nechoval, nezajímal se o mně a po tom co jsem mu řekla že jsem těhotná mě nechal tři měsíce.. Tohle by brácha neměl dělat.

Řekla jsem mu to jak jsem se cítila, pochopil to. Dokonce i to, že mnohem víc už po tom všem teď věřím Vránovi a dalším klukům odsud z Detroitu.

Z té naší menší hádky nebo vyříkání si určitých věcí se však stalo povídání. Říkala jsem mu jak se mám a to samé on mě. Především on se rozpovídal o Columbusu jak to tam chodí a podobně. Přerušil nás až Moritz, který měl hotovou večeři. Věděla jsem že můj a Davidův vztah už nikdy nebude jako dřív, většinu mé důvěry ztratil, ale podle všeho náš vztah chtěl napravit.

Jen to bude mít hodně těžký.

Zůstal u nás i přes noc. Měli jsme teda jít hrát PSko k Raymondovi, ale brácha byl důležitější. Nechala jsem je s Moritzem i nějaký čas o samotě, což byl dobrý nápad. Povídali si spolu dlouho a já měla chvíli klid, sice mě zajímalo teda co ti dva řeší, avšak spánek byl lepší.

Probudila jsem se až další den ráno. To jsem neměla teda úplně v plánu,chtěla jsem si zdřímnout maximálně na hodinku... Moritz spal normálně vedle mě, jen kde byl brácha jsem netušila a tak jsem vstala a šla se podívat zda není na pohovce. No spal tam, k tomu na stole zůstali čtyři plechovky piva, to asi kecali dlouho, což mi vůbec nevadilo, byla jsem za to ráda.

Vůči tomu že bylo celkem brzo ráno, rozhodla jsem se pustit do menšího kuchtění snídaně, moc hluku jsem dělat nemohla kvůli bráchovi, avšak lívance se dali udělat.

„Tady se nějaký spáč probudil dříve a rozhodl se nám udělat snídani." Vyrušil mě v mém kuchtění brácha.

„Tak samozřejmě, když už jsem vstala dřív, navíc vy dva toho děláte dost si myslím." Pousmála jsem se.

„Vybrala sis dobře. Moritz je skvělej kluk, já si o něm myslel že je to nějaký debil a patlal, trošku jsem si myslel že bude jako Vrána například, ale není." Přišel ke mně a sebral si z hromádky jeden lívanec a namočil ho rovnou do Nutelly. No brácha nikdy nebyl troškař.

„Kuba je teď jeden z mých nejlepších kamarádů to jsem ti říkala už včera, ale na tom mistrovství se někdy choval jak naprostý debil. A jsem ráda že to vidíš! Už od začátku jsem ti říkala jaký je Moritz super, stejně třeba jako Timi Stützle. Akorát ty jsi byl tvrdohlavý."

„Bál jsem se o tebe. I Adam mi říkal jaký Moritz je,avšak já mu to nevěřil." Povzdechl si.

„Tvoje chyby. Možná jsi šestka draftu, ale částečně ti to vzalo během posledních dvou let mozek..."

„Nic nenamítám, bude na tom trochu pravdy." Přikývl.

„Ještě aby, to bych tě prohodila támhle tím skleněným oknem. Víš co, radši se tady láduj lívanci s Nutellou u toho se hádat nebudeme." Zasmála jsem se a v tu chvíli někdo zazvonil. Bylo mi jasné že to bude někdo z kluků,vlastně jsem i tušila kdo.

„Čau Vránič,co ty tu v osm ráno?" Divila jsem se.

„Doma je nuda a ty vstáváš brzo, nemáte náhodou nějakou dobrou snídani?" Vešel si do bytu jakoby nic, takhle už to tady chodilo...

„Jasně že máme Kubí, akorát tu už je i někdo další."

„Ahoj Dejve, co ty tady? Lucka říkala že jste se nějak pohádali nebo co?" Byl zaražený,přesto ho lívance zajímali více a hned si dva vzal.

„Přijel jsem to urovnat. Vy jste si to taky už vyříkali podle všeho..." Mumlal David s livancem v puse.

„Jo, to jejich neplánované těhotenství dělá docela divy, snad si to Lucka nevymyslela aby si s námi vyžehlila vztahy." Napadlo Kubu.

„Jakube já jsem tady. A tohle vážně asi vymyšlený nebude." Ozvala jsem se, vyhrnula trochu své triko s poukázala na své mírně nafouklé břicho.

„Jaký tohle? Takhle se mluví o svém dítěti? To bude určitě Julius Seider."

„Ne bude se jmenovat přeci po mně, Jakub. Julius je hrozný jméno a já na jejich dítěti mám zásluhu, takže to bude Jakub Seider." Nenechal toho Kuba.

„Jakub nebo Julius, co když to bude holka." Uvědomil si brácha, že existují dvě pohlaví.

„To bude Jůlie nebo nějaká Německá Hermiona či Hildegarda." Plácl Kuba úplnou blbost.

„Vaše jména jsou sice hezká a některá originální,ale pro to malé stvoření už jméno máme." Skočila jsem jim do té jejich hádky.

„Jaké?" Řekli dvojhlasně.

„Nechte se překvapit kluci." Zazubila jsem se na ně.