forward and backward

12.

Po tom hezkém poodpoledni skončilo všechno růžové a přišel zápas Němců s Dány. Moritz se rázem musel soustředit na zápas a já byla s Timem na tribuně a řešili jsme všemožně blbiny, zejména jaké je to bydlet v Ottawě.

Zrovna když povídal o jeho přítelkyni a jeho pejskovi započal v aréně zmatek a všude pobíhali dobrovolníci a odváděli hráče i fanoušky z arény. Já ani Tim jsme vůbec nechápali co se děje, než k nám přiběhla nějaká holčina.

,,Musíte ven, v jedné části arény začalo hořet. Není to nic velkého, ale pro vaše bezpečí bude lepší opustit vnitřní prostory." Začala dívka. Beze slov jsme tak učinili, avšak mě bylo jasné, že to chvíli zabere a já se budu muset vrátit do Tampere.

,,Nevíte do kdy to bude?" Zeptal se Tim té holky, když s námi čekala venku a ostatní lidé si něco šuškali, jen my byli sticha.

,,Podle hlášení a zpráv co se ke mně dostaly bude zápas zahájen o půl páté nebo v pět." Odpověděla mu dívka.

,,Tak to nee. Já budu muset odjet, sakra." Postěžovala jsem si.

,,Tak to už můžeš teď, aspoň budeš mít čas si zajít na hotel a budeš to v pohodě stíhat."

,,To je pravda, nebude ti to vadit? Mrzí mě to, ale tam už jsem ty kluky zklamala několikrát, navíc Lotyše by mohli porazit." Začala jsem.

,,Jen běž, našim klukům to bude jedno. A tvému cukrouškovi to vysvětlím." Ušklíbl se provokativně.

,,Ti dám cukrouška." Bouchla jsem ho do ramene.

,,No nic, já běžím. Za patnáct minut mi jede vlak. Děkuju a ahoj." Přes dav fanoušků jsem odběhla na vlak směr Tampere.

Na hotelu jsem byla mnohem dřív než jsem čekala a na chodbě potkala zrovna Vránu jak někam šel a koukal do mobilu.

,,Čau Jakube." Pozdravila jsem ho, tak aby si mě všiml.

,,Hm... Čau Luci." Chvíli mu trvalo než zjistil že jsem na něj mluvila já.

,,Co tady děláš takhle brzo? Vždyť v Helsinkách se musí ještě hrát." Divil se.

,,Začalo jim něco hořet v aréně. Hrajou až od pěti, takže jsem odjela zpátky sem, abych viděla jak se předvedete vy."

,,To je milé, konečně si upřednostnila nás před Němci." Usmál se.

,,Pro jednou jo. Kam vůbec jdeš, za chvíli máte odejít na stadion ne?"

,,Jo no, já jdu za Hertlíkem kvůli takové jedné maličkosti. Za deset minut jinak jdeme tož pravda." Přikývl.

,,Tak upaluj, nebudu tě otravovat před zápasem."

,,Ty nikdy neotravuješ, pokud nemáš teda blbou náladu jako na začátku mistrovství." Mrkl po mě a odešel. Na pokoji jsem se převlékla z německého oblečení zpět do našeho českého a vydala se za Dostym.

,,Čauky kluci, tak co Máťo seš ready?" Vešla jsem k nim do pokoje jakoby nic. Matěj už byl připravený k odchodu a Lukáš ležel a byl hlavou viditelně úplně jinde.

,,No nazdárek. Ses na Němce vybodla? To je od tebe hezké, a jo těším se. Jak je tady Pasta, je to úplně jiné." Pousmál se.

,,No něco jim tam hořelo a chtěla jsem vás vidět. A těším se až vás uvidím hrát."

,,Kdo tady je? Lucko?" Všiml si mě Dosty.

,,Jojo, taky jsi jednou o něčem nevěděl. A hlavně ti mám co říkat! Takže jdeme." Zavelela jsem.

,,Ta už si tě pěkně ochočila." Zasmál se Matěj, než jsme stihli odejít.

,,Budu hádat že už k něčemu došlo." Smál se Dosty, když jsme vyšli ven aby nás nikdo neslyšel.

,,Jooo, bylo to něco úžasného." Vyměkla jsem a znova zavzpomínala na tu chvíli.

,,A co bylo? Pusa? Nebo snad něco víc?" Vyzvídal. Podle mě už mu bylo naprosto jasné že mu vše vyklopím.

,,Taková delší pusa. Z ničeho nic prostě. Tim šel někam pryč a my řešili jak na hovno teď všechno je a najednou bum a bylo to. Řekl mi že to chtěl už udělat dávno a v tu chvíli se to stalo." Začala jsem kolem sebe mávat rukama.

,,A jaké to bylo? Hezké?"

,,Sakra, joo. Bylo to zvláštní, krásné, uvolňující a úplně mě to osvobodilo od všech problémů, nikdy jsem nic podobného nezažila. Přitom sem těchto věcí zažila spoustu s různými kluky, ale s ním to bylo jiné." Rozplývala jsem se.

,,Na tom něco bude. A co bylo potom? Víš abych mohl usoudit jak to z pohledu hokejisty myslí."

,,Objali jsme se a nechali ze sebe spadnout všechny problémy. Překvapilo mě to a v tu chvíli přišel Tim a viděl to. Začal nám říkat cukroušci, což mě štve, ale je to hezký. A jo, Moritz to prý říkal už dávno Timovi, že se mu líbím a jen nebyl čas aby se něco stalo." Snažila jsem se vyvzpomenout.

,,Ouu, Lucie ty jedeš teda. Tohle znamená hodně, jestli tě řeší s Timem a bylo to promyšlené... Teda pokud to neví i zbytek týmu a nebyla to sázka, což si myslím že ne."

,,To doufám, ale moc nevím co si o tom myslet. Zítra si tam pravděpodobně zajedu znova, chci vědět na čem jsem." Zamumalala jsem.

,,Rád bych jel s tebou, ale nechci se do toho motat, navíc máme jít se Sallou na zápas Finů a někam ven."

,,Však to je v pohodě. Je tam Tim, chováním je podobný jako ty a ví všechno od Moritze, takže ten našemu "vztahu" může pomoc." Naznala jsem.

,,Vztahu... Dali jste si jednu pusu. A co vůbec Vrána? Chudák, beztak už si na tebe taky dělal zálusk."

,,No tak na nic nedošlo a stejně o něm se říká, že je to emm... děvkař. Moritz bude asi lepší." Pokrčila jsem rameny.

,,Hele času stále dost. Ale hej,když si vezmu co my tady řešíme. Přijde mi to vtipné, když jsem byl v Praze na letišti, ani by mě tohle nenapadlo." Zasmál se.

,,Mě taky ne. Zrovna že my dva by jsme se bavili, ale už v tom letadle jsem poznala jaký jsi, záleželo jenom na tobě."

,,To je hezký, Ty si mi vyléváš srdíčko a já se nenudím. Řekl bych že to je vyrovnané." Řekl s mírnou ironií. Měl v tom pravdu to jo. Stejně jako byla pravda, že když přijel Pasta byla naše hra rázem jiná a lepší. Tento fakt ztvrdila naše první třetina. Vedli jsme 5:0. Samozřejmě Lotyši neměli žádný skvělý tým,ale měli hráče z NHL a především brankáře Merzlikinse, který toho teda moc nechytil a střídal.

Ten zápas jsme nakonec vyhráli a co si budem, všem od nás z týmu se určitým způsobem ulevilo.