Done For You

Benjamin Bruce

„Benjamin Bruce," ozvalo se po třetím zazvoněním.

Dívka se na chvíli zarazila. Najednou nevěděla, kde má začít. Má se mu prvně omluvit? Ale za co? Vždyť nic neudělala. Nebo má hned začít o Andym? Ale co když s ní nebude chtít mluvit? Co když to položí jen co řekne první slovo?

„Halo, je tam někdo?" zajímal se Ben.

„Tady Michelle," řekla tiše.

„Co potřebuješ?" zeptal se odměřeným tónem. Bylo jasně slyšet, že s ní nechce mluvit.

„Já... Jen jsem se chtěla zeptat jestli nevíš, kde je Andy."

„To už jsi asi viděla zprávy, co?" uchechtl se. „Asi tě nepotěším, ale jsem si stopro jistej, že před týdnem jel do Arkansasu."

To Michelle vyrazilo dech. Takže přece jen to udělal on. Kdo jiný? Pořád se snažila přesvědčit sama sebe, že s tím Andy nemá nic společného.

„Pokud nemáš ještě něco, tak sbohem," zavěsil.

Seděla na posteli a mobil měla stále u ucha. Seděla bez hnutí a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Proč? Už toho nechal, tak proč zase začal vraždit nevinné lidi? Proč si změnil číslo, abych mu nemohla volat?

Štěstí nikdy netrvá věčně. Obzvláště ne to její. Jako malá byla šťastná jenže se její rodiče rozvedli. Když si zvykla na život v New Jersey byla šťastná, jenže se odstěhovali. Vždy když si v novém městě zvykla a byla šťastná, zase se odstěhovali někam jinam. V Los Angeles začala kamarádit s Kevinem a byla šťastná, že má kamaráda, než zemřel. Když se dostala na univerzitu a začala chodit s Nathanem, byla šťastná, jenže pak se objevil Andy. S ním si našla byt a on začal pracovat. Byla šťastná. Několik let a jen několik měsíců.

Jako tělo bez duše se vrátila do obývací části bytu a automaticky začala uklízet svou večeři ze země. Hlad jí přešel, už když se dívala na televizi. Teď by do sebe nedokázala dostat ani sousto.

Jídlo vyhodila do koše a hrnec dala do dřezu. Došla do koupelny, kde si dala horkou sprchu a ulehla do postele. Nastavila si budík na sednou hodinu ránní. Otočila se na bok a pravou rukou se hladila po břížku.

„My to zvládneme sami. Jsme silné holky a nic nás nezlomí. Já za chvíli dostanu diplom a pak se odstěhujeme někam daleko. Někam, kde nás nikdo nezná a začneme nový život bez tatínka. Budeme jen ty a já a bude nám dobře. Nepotřebujeme žádného chlapa. Dobrou noc, Carolyn."

Pokojem se ozvýval zvuk budíku, který oznamoval, že je načase vstát z postele a jít do školy. Na posteli se zavrtěla hromada pod přikrývkou a posadila se rozcuchaná brunetka, jejíž vlasy trčely do všech stran. Vypnula budík a odebrala se z pokoje.

Zapnula vodu na čaj a došla si do skříně pro oblečení. Vrátila se do kuchyně, kde si zalila ovocný čaj a z ledničky vyndala kus salámu, jenž dala na housku s máslem. Nasnídala se, dala si ranní sprchu a oblékla se do džínů a šedého volného trička. Nalíčila se jen lehce. U vchodu do bytu si nazula šedé kotníčkové boty a vyrazila na cestu.

Kráčela přes univezitní park. Procházela okolo několika skupinek hovořících studentů. Každý mluvil o něčem jiném, ale jedna skupinka ji upoutala.

„Jestli je to opravdu on, tak bych ho chtěl potkat," říkal zrovna nějaký kluk s blond vlasy. „Před deseti lety mi zabil prarodiče a sestřenici, co tam byla na prázdninách. Proto jsem šel na práva. Abych ho dostal na elektrický křeslo."

Michelle se zastavila. Nikdy nepřemýšlela nad tím, kolik by tu mohlo být lidí, kteří znali jeho oběti. Nikdy se nad tí nezamyslela.

„Co je?" otázal se tmavovlasý kluk, když si všiml, že se na ně dívá nezvaný posluchač.

„To s tvými prarodiči mě mrzí," vypadlo z dívky. Podívala se na blonďáka.

„Ty víš, o čem se tu bavíme?" Blonďák nadzvedl obočí a zelenýma očima ji probodl skrz na skrz.

Jen přikývla. „Mě zabil matku. Byla to jeho poslední oběť. Až do teď."

„Jak si můžeš být jistá, že byla poslední?" zajímal se ten tmavovlasý mladík.

Pokrčila rameny a dala se na odchod. Už o tom nechtěla slyšet ani slovo. Přála si, aby jí bylo jedno, co kde Andy dělá, ale nebylo. Trápilo jí to.

„Ahoj," zastavila ji na chodbě známá blondýnka.

„Ahoj, Wendy," vykouzlila na tváři něco jako úsměv.

„Řekneš mi, co ti je?" dožadovala se a po Michellině boku se vydala na hodinu.

„Nic mi není, jen jsem pořád unavená."

„To ti Andy dává tolik zabrat?" zasmála se Wendy a vešla za Michelle do třídy.

Zakroutila smutně hlavou.

„Počkej," zarazila se blondýna. „Vy už spolu nejste?" vyjekla šokovaně.

„Ne," pípla brunetka a posadila se do lavice.

„Jak je to možný? Co se stalo?" vyzvídala Wendy dál.

„Pohádali jsme se, ale to se za chvíli správí," mávla nad tím Michelle rukou, i když si byla naprosto jistá, že nespraví nic. A pokud bude Andy dělat to, co dělá, tak to ani nemá čas se spravit, protože ho zavřou a odsoudí k trestu smrti.

„A co ten druhý? Pořád svámi bydlí?"

„Ne. Ten odešel jako první."

„Takže ani Andy s tebou už nebydlí?" vykulila Wendy své šedé oči.

„Kdo by chtěl bydlet s někým, který ani neví, čí dítě vlastně čeká?" vykřikla Michelle na celou místnost. Wendyny dotěrné otázky jí štvaly, ale nemusela se hned tak rozčílit. „Promiň," řekla už klidným hlasem. Zvedla se ze židle a opustila budovu školy.

Wendy se za ní dívala opravdu překvapeným a nechápavým pohledem.

Venku už panovalo šero. Brunetka došla do kuchyně a nakoukla do ledničky.

„Tak co by sis dala? Máme dva týdny starou paštiku," nakrčila nos, když si k hmotě, na které se začalo bělat, přičichla. „Asi jsem jí měla zavřít do jiné nádoby."

Nakonec vyndala krabici džusu a ze skřínky pytlík sušenek. Posadila se na gauč a po dlouhém rozhodování zapnula televizi. Najela na program, kde právě začínal film Sedmý syn. Nohy si natáhla na konferenční stolek a dívala se.

„Možná bychom si mohl někdy časem najít novýho taťku, kterej by nás měl rád," promítala Michelle a cpala se sušenkami. „Nějakýho milýho a hodnýho chlapa, co není zloděj a už vůbec ne sériový vrah. Někoho, kdo ledatak jel jednou na červenou, ale ne takový partie, co byli ti dva."