Done For You

Chválím vás

Vstoupila do bytu celá vyčerpaná. Dnes toho na ni bylo moc a to jsou jen dvě hodiny odpoledne. Skopla boty k botníku, na věšák hodila kabát a dala se ke gauči, na nějž se s hlubokým výdechem svalila.

„Nejsi tu dneska nějak brzo?“ zajímal se hnědovlasý mladík sedící vedle ní.

„A ty jsi ještě neodešel?“ reagovala Michelle podrážděně a zabodla do něj jeden ze svých vražedných pohledů. Neměla zrovna náladu si s ním povídat. Vždyť si ani nemají co říct. 

„Můžeš mi říct, proč jsi poslední dobou tak milá?“ vyštěkl Ben a díval se na ni se zamračeným pohledem.

„Protože se mi chce,“ řekla brunetka. Zvedla se ze sedačky a přešla k lednici, odkud vyndala krabici džusu. Nalila si do sklenice a napila se. Jak dokonale se může všechno podělat během jednoho týdne.

Vrátila se na sedačku a než se posadila, podívala se na Bena. Jestli takhle bude vypadat moje dítě, tak to se mám na co těšit. „Nechtěl bys jít za nějakou holkou?“ otázala se.

„Proč?“ usmál se. „Tady je větší sranda. A taky by mě zajímalo, jestli budeš na Andyho stejně příjemná, až přijde.“

„Andy mě nesere tak jako ty, takže nechápu, proč bych se k němu měla chovat stejně jako k tobě,“ zabručela a dál se soustředila jen na televizi, kde byl každou chvíli jiný program, protože Bena nic nebavilo.

Aniž by se kdokoliv nadál, byli tu Vánoce. Štědrý den pro mnohé začínal poměrně brzy. Ale našli se i tací, kteří vstali až kolem poledne. To, že vstali, ale zdaleka neznamenalo, že se i probudili. 

„Dávejte pozor, nebo tady všechno zboříte,“ upozornila Michelle, když se oba mladí muži snažili do jejich bytu nacpat stromeček. 

„Mládeži,“ ozvala se paní Parkerová, „děláte tu pěkný nepořádek.“

„Hlavně že zbyde něco na tom stromě,“ zavrčel Ben a veškerou silou, narval stromek mezi rám dveří.

„My to uklidíme, paní Parkerová,“ zvolal na ní Andy a sledoval letícího Bena i se stromečkem.

„Nezbláznil ses!? Vždyť můžeš polámat větve,“ vyjekla brunetka z kuchyně, jen co uviděla, jak se Ben natáhl na koberci a stromek přistál na něm.

„Proč si myslíš, že jsme ho sem dostávali kmenem napřed? Abysme nepolámali větve,“ bručel jako starý medvěd. „Můžete ho ze mě sundat? Tlačí mi na koule!“

„Počkej,“ zasmál se Andy a stromek zvedl. Donesl ho k oknu za gaučem, kde ho postavil do stojanu a mohlo ze začít se zdobením.

„Můžeš mi říct, proč si vždycky navymejšlíš takový kraviny? Například velkej vánoční stromek, ale ne moc velkej, aby se vešel do obýváku. Jak to máme sakra vědět? Nebo, že ti budeme pomáhat s pečením. Vypadám snad jako ženská, která se musí na Vánoce zabavit u pečení, aby se nenudila?“ rozčiloval se Ben. Dnes byla jeho veselá nálada pod bodem mrazu. Od včerejška nejedl. Pivo v lednici žádné nebylo a nikdo pro něj nechtěl dopoledne dojít. Teď už mají veškeré blízké obchody zavřeno, takže je celý den na suchu. A hladový jako vlk.

„Ty máš dneska zase dobrej den,“ protočila dívka očima. Utěrkou otřela linku a hodila ji na parapet okna v kuchyni. Ruce si utřela do kalhot a přešla ke stromečku. Pořádně si ho prohlédla a pak se otočila na kluky. „Musím říct, že jste vybrali dobře. Chválím vás,“ usmála se na ně a oba poplácala po ramenech.

„Aspoň něco,“ ozval se brunet se stále stejným tónem hlasu.

Začínala ho mít plné zuby. Myslela si, že alespoň na Vánoce tu bude klid a světový mír, ale obávala se, že pokud se Ben neuklidní, tak vypukne třetí světová. Došla do ložnice, kde ze dna skříně vyndala krabici s vánočními ozdobami a vrátila se zpět do obývací části bytu.

„Tak kdo mi nepomůže?“ zeptala se rovnou. Nemělo cenu se ptát, kdo bude tak hodný a pomůže dívce pověsit ozdoby.

„Já!“ Zavrčel Ben a svalil se na gauč. Pustil si televizi a nevnímal své okolí. Nedokázal se ale soustředit na to, co na obrazovce před ním běhalo. Viděl jen různé druhy jídla. Od kusu pečiva přes dokonale kulatou a nazdobenou pizzu až k takovým kouskům, co se podávají v těch nejluxusnějších restauracích.

„Nemůžu tě v tom nechat samotnou,“ usmál se Andy, když na něj Michelle hodila zamračený pohled.

„Aspoň někdo,“ oplatila mu úsměv a věnovala polibek.

Pustili se do práce a za několik desítek minut bylo téměř dokonáno. Už chyběla jen hvězdy na vrchol. Michelle vzala židli. Postavila ji ke stromku a stoupla na ni. V tento moment byla vyšší než Andy a aby řekla pravdu, tak to nebylo nic moc. Měla svojí výšku docela ráda. Natáhla ruku, ve které držela hvězdu, jenž tlačítkem rozsvítila, a chtěla ji umístit na špičku, ale zjistila, že i když se židlí pod sebou udělala větší, až na horu nedosáhne.

Stromeček osvěcoval většinu prostoru. Až na jídelní stůl, kde světlo obstarávalo několik zapálených svíček. Všichni tři obyvatelé malého bytečku si vychutnávali štědrovečerní večeři. Dárky byli připravené pod stromkem, který brunetka s černovláskem pracně nazdobili, a čekali na zítřejší ráno, až z nich budou mít adresáti radost.

„S dítětem by tu byla jiná atmosféra,“ ozvala se Michelle jako mimochodem.

„Vždyť by bylo uječenější než ty,“ uchechtl se Ben a ládoval se jídlem, kterého bylo celkem dost, ale netušil, jestli bude dost pro něj. Celý den se mučil hladem, jen aby jim ukázal, že "rád slaví" Vánoce. Ve skutečnosti je nenávidí už od osmi, když pod stromeček dostal jen jeden dárek a to, že se musel rozhodnout, jestli chce žít s matkou nebo otcem. Jeho rodiče se na Vánoce rozvedli a potom dostával každý rok hromadu dárků, o které ani nestál.

„Náhodou by to bylo fajn,“ usmál se Andy. 

„No to tedy nebylo,“ zamítl brunet okamžitě. „Mimino si klidně šoupněte do pokoje, ale co pak? Kam se dá? Už tu pro něj není pokoj. A taky tu sou docela slabý zdi. Když v noci jdete slyšet vy, tak to dítě, až začne řvát, asi slyšet nebude, nebo co?“

„Co takhle odstěhovat se aspoň do toho bytu naproti?“ navrhl Andy.

„Vy mi ho budete platit?“ vykuli na ně Ben modré oči.

Michelle přikývla. I když z toho neměla moc velkou radost, bylo to stále lepší, než ho mít neustále na očích.

„Takže bych si tam mohl nastěhovat Dylana, aby nemusel bejt na ulici?“ zajímal se a podíval se na dívku s úsměvem, za který by kde kdo zabil jeho strůjce.

„Tak na to zapomeň!“ zavrčela Michelle.

„Mám nápad,“ ozval se Andy. „Co takhle to probrat až zítra?“