Done For You

Nešahej na mě!

„Máš mě rád?“ ozýval se z mobilu podnapilý dívčí hlas. V pozadí se smála jiná dívka a jezdila auta.

„Co potřebuješ?“ zajímal se ospalý černovlásek ležící v posteli. Ani se ptát nemusel, protože mu bylo jasné, že chce, aby pro ni přišel.

„No… já jsem někde… někde u kontejneru… a nevím, kam mám jít,“ dostávala ze sebe a smála se.

„Kde?“ Obočí smrštil k sobě a své modré oči konečně otevřel. V pokoji vládla tma.

Bytem se rozlehl zvuk zvonku. Vstal z postele. Mobil stále u ucha a poslouchal, jak se Michelle dohaduje pravděpodobně s Wendy. Vyšel z pokoje.

Televize hrála a dveře do bytu byly otevřené. Po schodech někdo sestupoval dolů. Ben asi ještě nespí. Zatímco on si sladce spal a musel ho vzbudit vyzvánějící telefon. Vždyť je půl třetí ráno.

Otevřel dveře domu a naskytl se mu tak pohled na dvě mladé opilé dívky. Brunetka s telefonem u ucha se hádala s blondýnkou vedle sebe, která zkoumala zvonky bytů. Ve volné ruce držela černé boty na podpatcích.

„Bene!“ křikla Michelle, když si ho všimla.

Stál mezi dveřmi a s pobaveným výrazem ve tváři obě dvě pozoroval. Ani jedna se nepohybovala, aniž by se ničeho nedržela. Zpoza něj se ozvaly kroky. Prosil, aby to nebyl nějaký soused, na kterého zazvonily. Nikdo je tady neměl rád. Až na starou paní Parkerovou, které tenhle dům patří.

Vedle něj se po chvíli objevil Andy jen v teplákách. Do jedné kapsy vložil svůj mobil.

„Hele, neviděli jsme se někdy?“ vyjekla Wendy a ukázala na Bena.

„To je možný,“ pokrčil rameny a dal se rychle na odchod.

„Shell se snažila dovolat mamce, ale ona jí to nezvedla. Pořád nevím, jak se může rodič takhle chovat,“ oznámila Wendy a kroutila hlavou.

Může se takhle chovat, když je mrtvá. Jen jeho vinou. Nevěděl, co by měl říct. Podíval se na Michelle, která se usmívala od ucha k uchu, ale asi o tom ani nevěděla. Víčka jí pomalu padaly dolů. Měla co dělat, aby se vůbec udržela na nohou.

„Popovídáme si klidně zejtra,“ řekl Andy a rozloučil se tak s Wendy. Vzal Michelle za ruku a zavřel dveře domu. Došli ke schodům, kde narazili na menší problém. Michelle je nebyla schopna vyjít. Viděla je rozmazaně a dvojitě a nevěděla na jaký z těch, co vidí, má stoupnout a jaký je jenom přelud.

Vzal ji do náručí a nesl až do posledního poschodí. Vysadil ji až u postele, na kterou si okamžitě sedla. Na noční stolek odložil jak svůj tak i její mobil.

„Chtěla jsem jí popřát všechno nejlepší,“ ozvala Michelle, když Andy zamířil ke skříni pro něco, do čeho by ji převlékl.

„Komu?“ zajímal se a vrátil se k ní.

„Mamce,“ pípla a do očí se jí začaly hrnout slzy.

Povzdechl si a klekl si před ní. V jedné ruce uvěznil její a druhou jí hladil po tváři, na které se po chvilce objevily potůčky slaných slz.

„Dneska by měla pětačtyřicátý narozeniny,“ vzlykala brunetka.

„Michelle,“ šeptl zničeně. Její mamka byla a je první a poslední oběť, za kterou bude mít výčitky svědomí do konce života. Bolelo ho plakat, kvůli němu. Kvůli tomu, co byl a co provedl. Jak moc jí ublížil. Vzal jí matku.

Posadil se vedle ní a schoval ji do objetí. Hlavu si opřela o jeho rameno a smáčela mu odhalenou kůži. Otřásala se vzlyky. Hladil ji po zádech.

„Domlouvali jsme se, že pojedeme do Karibiku, stejně jako když mi bylo pět.“ Nad tou vzpomínkou se lehce zasmála, ale slzy stále proudily z jejích očí.

„To jsem nevěděl,“ řekl omluvně.

„Stejně mi bylo jasný, že se nikam nepojede. Pořád byla jen v práci. Neměla na mě čas.“

„Tak tě tam vezmu já teď v létě.“ Zvedl jí hlavu, podíval se jí do hnědých očí a usmál se.

Zakroutila hlavou. „Tohle léto poletíme na Havaj, vzpomínáš? Už jsi mi to slíbil,“ opětovala mu úsměv. Slzy už ustaly.

„Dobře,“ zasmál se. Vzal její obličej do dlaní a palci stíral slané cestičky. Když se usmívala, byla mnohem krásnější, než když plakala.

„Jsem unavená,“ zívla a přivřela oči. Rozepnula si šaty a s Andyho pomocí je svlékla. Ve spodním prádle zalezla pod přikrývku a než usnula, přitulila se ke svému příteli.

„Lidi! Vstávejte!“ vletěl do ložnice Ben. Roztáhl závěsy a pustil do pokoje světlo. Přesunul se k posteli a díval se na ležící pár, který se pomalu probouzel. „To, že je neděle, ještě neznamená, že prospíte celej den.“

„Vypadni,“ zavrčel Andy a schoval si obličej do Michelliných vlasů rozprostřených na polštáři.

„A mě se nechce,“ oznámil rezignovaně a posadil se na kraj postele.

Michelle se s kňučením pohnula. Neuvěřitelně ji bolela hlava. Měla pocit, že jí lebku probodává několik stovek jehlicí. Pootevřela oči, ale když ji udeřilo ostré světlo linoucí se místností, radši je zase zavřela. Kdyby neslyšela Benův hlas, vůbec by nevěděla, kde je. Z včerejšího večera si nic nepamatuje. Možná tak schody, který se jí vůbec nelíbily.

„Zníš jako nakopnutý štěně,“ uchechtl se Ben a poplácal ji po stehně.

„Nešahej na mě!“ Chtěla to říct rázným tónem, ale místo toho jí z hrdla vyšel přiškrcený šepot.

„Sorry. Já zapomněl, že smí jen Andy.“

„Co tu ještě chceš?! Vystřel a nepruď,“ mávl černovlasý mladík na posteli rukou směrem ke dveřím.

„A no jo furt,“ zašklebil se a odešel.

„Bože,“ vzdychla Michelle a chytla se za hlavu. Ta bolest se už nedala vydržet. Ale představa, že se bude muset zvednout a dojít do kuchyně, ji strašně děsila.

„Jak ses vyspala?“ zajímal se Andy a políbil ji na obnažené rameno.

„Prosím, aspoň ty mlč,“ zavyla.

„Kdo chce kafe? A kdo prášek?“ zvolal Ben z místnosti za dveřmi.

„Prášek,“ křikla Michelle, ale hned toho litovala. Bolest, která jí pumpovala v hlavě, se v tu chvíli snad zdesetinásobila.

„Takže jeden prášek a dvě kafe?“ ujistil se Ben.

„Až příště půjdu s Wendy někam, radši mi to zakaž,“ šeptla, aby tak netrpěla.

„Tak to myslím, že ti budu muset zakázat chodit do školy, aby tě mi nezkazila,“ usmál se. Její rameno obsypával miliony malých polibků.

„To by sis mohl zkusit. Já se tu jako blbec šrotím a pak bych to nikde nepoužila.“

Do pokoje se vrátil brunet s tácem v rukou. „Tady je prášek a sklenice vody. A pak si tu vypijte to kafe,“ zašklebil se na ně jako neviňátko.