Done For You

Vrátím se zejtra

Moc se omlouvám, že je další kapitola až teď, ale nedokážete si představit, jak jsem se přemlouvala, abych ji napsala. Je zima a můj mozek je jako medvěd. Taky se uložil k zimnímu spánku. Takže rovnou říkám, že vůbec nevím, kdy napíšu další kapitolu, ale zatím se můžete těšit z této.

Bytem se už tři dny nesl akorát zvuk hrající televize. Na jedné straně gauče seděl hnědovlasý mladík s lahví piva v ruce a sledoval nekonečný seriál Tak jde čas. Na druhé straně byla brunetka. Nohy měla složené pod sebou a sledovala nitku, jež si utrhla z trička a namotávala si ji na prsty a rozmotávala a stále dokola.

Venku se stmívalo. Na ulicích svítily pouliční lampy. Lidé chodili v silných mikinách nebo podzimních kabátech. 

V zámku dveří zarachotili klíče a dovnitř bytu se vyvalil Andy i s kufrem. Na věšák pověsil svou bundu.

„Jsem doma,“ zvolal radostně do prostoru.

Z gauče se zvedla Michelle a skočila mu do náručí. Než přišel, vřela v ní neuvěřitelná nervozita, která se zmenšila, když slyšela jeho hlas. To stejně neudělalo nic s těmi výčitkami svědomí, které měla. V hlavě jí dokola blikalo velkým červeným písmem, že podvedla. Podvedla toho nejlepšího kluka, jakého kdy měla. A ke všemu s takovým debilem, jakým Ben je. Tohle jí nikdy neodpustí. 

Po tvářích jí začaly stékat slzy. Nechtěla plakat. Šlo to samo. Nechtěla, aby se to dozvěděl a modlila se, aby to tak bylo, jenže jak zná zákon schválnosti, stejně se to jednou provalí. Nebo vlastně nemusí. On zabil přes dvě stě lidí a taky o tom dodnes nikdo neví. Až na ni. 

„Byl jsem pryč jen pět dní,“ usmál se na ni černovlásek modrýma očima a setřel jí slzy.

„To je jedno,“ odvětila a vykouzlila na rtech úsměv, který se jí nechtěl sám objevit. 

Sledoval je z gauče. Najednou si připadal jako ten nejhorší kamarád na světě. A tím vlastně i je. Kdo by se vyspal s přítelkyní svého kamaráda? Našlo by se plno těch, kteří nad tím uvažují a několik těch, kdo to i uskuteční, ale pak většinou přestávají být kamarádi.

„Jdu ven,“ řekl a zvedl se ze sedačky. „Vrátím se zejtra.“ Obul si boty, navlékl na sebe bundu a odešel.

„Co jste si zase udělali?“ otázal se Andy, když mu došlo, že ti dva spolu zase nemluví. Ben mu taky občas pil krev, ale mezi ním a Michelle to bylo čím dál vypjatější. Než odjel, už spolu zase mluvili a teď jsou zase na začátku.

Co jste si zase udělali? Nic hroznýho. Jen jsem s ním šukala na záchodech v klubu. „Nic neobvyklýho,“ odpověděla Michelle a na obličeji se objevil úšklebek, který měl být úsměv.

Pokrčil rameny. Bylo mu jasné, že na sebe zase štěkali jako psy ze sousedních pozemků. 

„Jak jste se tu jinak měli? Nebo spíš, jak si se tu měla? Co škola?“

„Šlo to,“ přikývla. „Ve škole se nic novýho nestalo. Akorát Wendy má kolem sebe víc a víc holek. Hodně se baví se Sophie. A mám pocit, že se s ní Nathan rozešel. Slyšela jsem totiž Sophie, jak Wendy vypráví, že jí vzal na baseballový zápas a nechápe, proč to udělal, protože je holka a něco takovýho jí nezajímá. A taky mu to dala jasně najevo. Nevím, co udělala, ale doufám, že to Natha moc nebolelo.“ Cítila, jak se její vnitro uklidňuje. Byla ráda, že už je doma. A to, co se stalo s Benem, se vlastně vůbec nestalo, takže se nemusí bát, že by se to dozvěděl. 

„Ať se Wendy baví klidně s celým světem. K životu jí nepotřebuješ,“ usmál se Andy a zastrčil jí neposlušný pramen vlasů za ucho.

„K životu jí nepotřebuju,“ zopakovala Michelle a úsměv mu opětovala. Už to nebyl žádný vynucený škleb, ale úsměv od srdce. „Zatímco bez tebe umírám.“

„Tak s tím bysme měli něco udělat. Potřebuješ umělý dýchání?“ zajímal se a než stačila odpovědět, přitiskl své rty na její a nehodlal se odtáhnout.

Své ruce přemístil na Michellin zadek a vyzvedl si ji do náruče. Byl rád, že je doma, i když to bylo jen pět dní, co odjel. 

Byla ráda, že už se vrátil. Nevěděla by, co dělat, kdyby tu s Benem musela být ještě den sama. Moc dobře si uvědomovala, že udělala největší kravinu na světě, jenže jí docházelo, že by jí udělala klidně znovu a klidně i střízlivá a z toho měla největší strach.

Přesunuli se do ložnice. kde se zavřeli až do rána a ukazovali si, jak moc si těch pět dní chyběli.

Seděl u baru se skleničkou Jacka Danielse a rozhlížel se po zalidněném prostoru. Pozoroval všechny dívky, co se přišli odreagovat a ulovit nějakého kluka. I on tam byl za tímto účelem. Opít se, užít si a pak se zase vrátit do života, kde všem akorát překážíte.

Nikdy se k nim neměl nacpat. Měl radši zůstat v nějakém státě, nebo pokračovat ve výletě, jen se neměl zastavit v New Havenu. Při nejlepším se neměl nikdy seznámit s Michelle. 

Ta holka je jako smršť. Objeví se, zamotá ti hlavu, zničí srdce a pak zase zmizí. Stejně potichu jako se objevila, tě nechá samotného s vyrvaným srdcem a nevyřčenými slovy lásky. 

Přemýšlel, jak je možné, že se pokaždé zamiluje do holek, co nejsou pro něj. Jako malý klučina miloval svou o deset let starší sestřenici. Na střední se zamiloval do té nejkrásnější holky. V tu dobu chodila s kapitánem školního fotbalového týmu. Bylo mu jasné, že jako ten největší loser na škole u ní nemá šanci. Před maturitním plesem se s fotbalistou rozešla, a tak se jí šel zeptat, jestli by na ten ples šla s ním. Skončilo to tak, že po zbytek dne seděl na gauči s pytlíkem ledu na rozkroku. Jeho spolubydlící se mu smál a každou chvilku mu opakoval, že on jde na ples s její kamarádkou, co se pokouší dostat už od prvního dne, co jí potkal. Měl chuť ho zabít, ale každý sebemenší náznak zvednutí se ze sedačky ho bolel jako čert. Modlil se, aby se jeho kamarád vzpamatoval a nehodlal po uzdravení stávkovat.

Ale je pravda, že s Michelle se dostal mnohem dál, než se svými dřívějšími láskami. Byl v ní. Dovolila mu to, i když byla opilá. Ne tak opilá, aby si to nepamatovala. A toho se trochu bál. Nevěděl, čeho schopná, až se zase pohádají. Nevěděl, co by mohl udělat Andy, až se to dozví. Proto doufal, že se to co nejdřív promlčí.