Done For You

Hej, kotě, necháš mi tu dneska auto?

Aby bylo jasno, tak tohle taková kapitola šup šup, ale v té příští bude ten největší zvrat, co plánuju už od doby, kdy jsem si řekla, že to budu psát. A pak to bude jako na horský dráze, takže se máte na co těšit.

Hope you like it :D

Mysleli si, že na Havaj poletí sami. Jen oni dva. Jak šeredně se spletli. Ben si usmyslel, že ze sebe udělá zlobivé dítě, které nemůžou nechat doma samotné. Noc co noc se vracel odněkud úplně na mol. U vchodu zvonil na všechny sousedy a smál se tomu jako pacient psychiatrické léčebny.

Vzali ho s sebou a radši ho měli pořád na očích. Michelle si nemohla stěžovat. Dvou týdenní prázdniny na havajské pláži si užila. Dokonce i s Benem. Všichni tři dováděli jako malé děti. Jako by mezi sebou neměli žádné sváry.

Nicméně ty časy prázdnin jsou pryč. Alespoň pro většinu. Andy si od práce mohl odpočinout jen na ty dva týdny. A Michelle už letní prázdniny taktéž skončily. Zase každé ráno vstávala a chvátala do školy na přednášky. Jediný, komu prázdniny pokračovaly a snad ani nezkončí, byl Ben.

„Hej, kotě, necháš mi tu dneska auto?“ zvolal z koupelny Ben.

„Proč?“ zajímala se Michelle a dopíjela svou ranní kávu.

„Mám dneska dopoledne nějakou schůzku. Není ve městě a nechce se mi busem,“ křikl v odpověď.

„Já tě slyším. Nemusíš tak nahlas. Vzbudíš Andyho,“ napomenula ho brunetka klidným tichým hlase.

„Promiň,“ vešel do místnosti a v koupelně zhasl světlo.

„Já už jsem vzhůru,“ rozmáchla se rukama, aby věděl, že se jí nemá za co omlouvat.

Chtěl něco říct, ale jen co otevřel pusu, otevřeli se dveře od ložnice a k nim přišel vysoký mladík s černým hnízdem na hlavě. Zívl a zamžoural na dvojici u stolu.

„Já ti říkala, ať tak nekřičíš,“ zamračila se na bruneta a přešla ke svému snoubenci. Postavila se na špičky a ochutnala jeho rty.

„Ahoj,“ usmál se na ní a pohladil po tváři.

„Ahoj, Jdi ještě spát.“

„Tak pučíš mi to auto?“ zavrčel nepříjemně Ben. Nehodlal se dívat, jak se ti dva ocucávají.

„A jak se dostanu do školy?“ zajímala se Michelle a podívala se na něj. 

„Tě tam hodím,“ odvětil a mile se usmál. "Ale musíš pohnout, nebo to nestihnu."

„Moment,“ zabrzdila ho, když už mířil ke dveřím. „A jak dlouho ti to bude trvat? Dneska mám školu jen do dvanácti a nehodlám jít přes celý město. Pěšky.“

„Do tý doby jsem zpátky,“ mávl Ben rukou a podupával si nohou, protože opravdu potřeboval vyrazit, aby se na něj nečekalo. Kam jede? Deset kilometrů na jih, kde na něj za chvíli bude čekat jedna roštěnka. Musí přijít na jiné myšlenky. Než na Michelle.

„Uvidíme se večer,“ věnuje Michelle ještě jeden polibek Andymu a v Benově závěsu opustí byt.

Na parkovišti u univerzity zastavil bílý mustang, z nějž vystoupila brunetka v šedém roláku, světlemodrých džínách a šedých teniskách. V menším batohu ze světlé rifloviny měla nějaké sešity. Ještě než zavřela dveře od spolujezdce, se nahnula, aby viděla dovnitř.

„Hodina končí ve dvanáct deset, takže tu budeš maxinálně ve čtvrt na jednu, nebo to bylo poprvý a naposled, co jsem ti půjčila MOJE auto. Víš, Bene, kdybys měl práci, mohl by sis šetřit nějaký peníze a pak si koupit vlastní,“ usmála se na něj. Vypadalo to spíš jak otrávený škleb.

Protočil očima. „Neboj. Ve dvanáct deset jsem tady na tom místě.“

„To doufám.“ Zabouchla dveře auta a vydala se na přednášku.

Vešla do posluchárny, kde byla jen hrstka lidí, kteří se na tyto hodiny přihlásili. Mezi nimi byla i Wendy, která si našla nové kamarádky a dělala, jakoby Michelle nikdy v životě nepotkala. Posadila se na první místo, okolo kterého prošla.

„Ty jsi zasnoubená?“ vypískla nějaká dívka, která seděla hned vedle ní. 

Oči všech přítomných se dívaly na místo, odkud jekot zazněl. I Wendy sledovala, kdo se to ozval.

„Ehm...“ ozvala se rozpačitě Michelle. 

„S tím klukem, co tě dneska přivezl?“ otázala se jiná dívka. Tu Michelle viděla, když šla z parkoviště.

„Ne,“ odpověděla okamžitě brunetka. Ještě to tak.

„Tak je to s tím krásným černovlasým klukem, co jsem tě s ním viděla?“ zajímala se ta na vedlejší sedačce.

Asi jo. Já totiž nevím, jestli jsem tě taky viděla. Ani jsem netušila, že sem taky chodíš. Vlastně tě vůbec neznám, takže nechápu, protoč bych ti měla říkat, s kým jsem se zasnoubila.

„Vítám vás poprvé v tomto novém roce. Jak jste už stačili všimnout, společné hodiny budeme mít pouze v pátek,“ vstoupil do místnosti profesor, čímž Michelle zachránil před dalšími otázkami.

Ve 12,10 se většina studentů vyřítila z budov školy. Někteří šli na kolej, někteří někam s kamarády a někteří domů. Stejně tak jako Michelle. Došla na parkoviště, kde hledala své auto, ale nikde ho neviděla. Čekala, jestli přijede.

Asi o deset minut později před ní zastavilo bílé auto s dvěma pruhy, které se táhly po kapotě, střeše a kufru. Otevřela dveře od spolujezdce a nasedla si.

„Máš pět minut zpoždění, takže jestli budeš ještě někam chtít jet, buď autobusem nebo si kup, ale myslím OPRAVDU KUP, svoje auto.“

„Dobře,“ zavrčel brunet za volantem a rozjel se směrem do bytu.

Když objížděli kus školního pozemku, všimla si brunetka blonďaté dívky s dalšími dvěma, jak se dívá do auta. Podívala se na ní a pak na řidiče a znechuceně se ušklíbla.

„Volal mi Dylan,“ ozval se do ticha, které v autě panovalo Ben.

„A co já s tím? Kdo to vůbec je?“ zeptala se Michelle a zamračeně se na něj podívala.

„To je jeden takovej maník, co jsem s ním seděl, ale to je teď jedno. Ptal se mě, jestli by se tu nedalo sehnat nějaký levný bydlení.“ Pohlédl na Michelle a zpátky na silnici před sebou. „Tak jsem se chtěl zeptat, jestli je ten byt naproti volnej, nebo už si ho někdo-“

„Zloděj?“ zajímala se brunetka a dívala se na cestu.

„Vlastně jsem s ním neseděl v jedný cele, ale v jednom vězení. Pustili ho teprve-“

„Co je zač?“ 

„Zabil svoje rodiče,“ odpověděl Ben na rovinu.

„Ten byt už si někdo zaplatil a teprve se do něj bude stěhovat,“ řekla. Sice to není pravda, ale představa, že s ní v domě, přesněji na jednom patře, bydlejí hned tři kriminálníci, vůbec nelíbila.

„Je to celkem milej kluk. Vůbec by nikomu neublížil. Tehdy to byl jen zkrat,“ bránil ho brunet.

„Zkrat nezkrat. Prostě říkám ne!“