Done For You

Doufám, že si na sebe pyšná

Zavřela se v koupelně. Opírala se  o umyvadlo a v ruce držela něco, co se trochu podobalo zvýrazňovači, jež používala ve škole. Nervózně podupávala nohou a čekala, až se na malém displeji objeví výsledek. Poslední dva týdny jí nebylo nejlépe. Ale jelikož neměla horečku, usoudila, že nemocná nebude. 

„Kurva,“ uteklo jí z úst hned po tom, co se na displeji objevila i ta druhá, nechtěná čárka.

Ne že by nebla ráda, ale mělo to tři podstatné problémy. První, ne tak závažný, byl ten, že mají malý byt a už takhle se sem skoro nevejdou. Druhý, závažnější, bylo to, že ještě nedodělala školu. Na červený diplom si bude muset ještě pět měsíců počkat a to znamená, že by si pro něj šla už s bříškem. A ten třetí, ten, nejzávažnější, ten nejstrašidelnější problém je ten, že neví, jak dlouho. Pokud se ty nevolnosti objevili hned, může si být jistá, že na stoprocent ví, kdo je otec. Jenže jestli už to v ní nějakou dobu roste, může si být jistá, že to není Benovo? Je pravda, že to byl jen jeden malý úlet. Jenže možné je všechno.

„Jak dlouho tam hodláš ještě bejt?“ zaklepal na dveře koupelny Ben.

„Už jdu,“ křikla Michelle. Hodila pozitivní těhotenský test do koše a na něj naházela několik ubrousků. Teď si nemůže dovolit, aby na to někdo přišel. Prvně musí zajít za lékařem. Co když se stresuje zbytečně? Co když vůbec není těhotná a ten test si z ní vystřelil? Bude nejlepší, když jí to potvrdí doktor. 

Omyla si ruce a ještě se na sebe podívala do zrcadla. „Doufám, že si na sebe pyšná.“

„No konečně,“ vyjekl brunet, hned jak se otevřely dveře, a zmizel v místnosti, kde se schovávala.

Přešla k sedačce, na níž se poraženecky sesunula. Za dva týdny jsou Vánoce. Má to říct jako vánoční dárek? Prvně musí nějakým způsobem zjistit, kdo je otcem a teprve pak se s tím může chlubit. Do té doby se to nesmí nikdo dozvědět. Ale co když se to dá zjistit až po narození? Co v tom případě bude dělat?

V zámku zarachotily klíče a dveře bytu se otevřely.

„Může mi říct, co v tý koupelně dělá ten...“ Ben se odmlčel, aby přišel na to správné pojmenování.

Michelle se na sedačce zpříma posadila. Čekala, co z něj vyleze. Schovala snad ten test tak špatně? Co když začne o té noci v tom baru? Teď, když přišel Andy se to rozhodně nehodí.

„Svazek poznámek?“ zajímal se a v ruce zvedl štos svázaných papírů.

„To jsou skripta,“ řekla brunetka a značně se jí ulevilo.

„Ahoj,“ přišel k nim vysoký černovlásek.

„Ahoj,“ usmála se na něj Michelle. „Jak bylo v práci?“ zajímala se. Zvedla se z gauče. Přešla k Benovi a vytrhla mu skripta z ruky. Přemístila se do ložnice, kde je hodila na psací stůl a vrátila se za kluky, aby přivítala svého snoubence.

„Jako obvykle,“ odpověděl Andy na její otázku a posadil se na gauč. „Co bylo ve škole?“

„Nuda,“ pokrčila Michelle rameny a posadila na Andyho klín. Věnovala mu polibek a milý úsměv.

Vzbudila se o chvilku déle než obvykle, ale zdálo se jí, že je ještě unavenější. Vzala si čisté oblečení a opustila ložnici, kde v klidu spal Andy. Než zašla do koupelny, zapnula si rychlovarnou konvici, aby si mohla udělat čaj. Zašla do koupelny a hodlala se převléct, jenže se jí zhoupl žaludek, padla na kolena k toaletní míse a vyzvrátila veškerý jeho obsah.

Opřela se o dlaždičky na zdi, které jí příjemně zastudily. Došlo jí, že ten těhotenský test měl asi pravdu. Přemýšlela, jestli má jít k lékaři hned teď nebo až po škole. 

„Je ti dobře?“ ozval se do ticha mužský hlas.

„Jo,“ odsekla Michelle a postavila se na nohy. „Ráda bych se oblíkla, takže vypadni,“ máchla rukou jeho směrem. 

„Jasně,“ přikývl a zmizel z koupelny. 

Navlékla na sebe tmavé džíny, černé tričko bez potisku a šedý úplet. Vyčistila si zuby a vrátila se do kuchyně, kde si připravila čaj.

„Nebylo by lepší, kdyby sis došla k doktorovi? Všiml jsem si, že ti není dobře už nějakou dobu,“ oznámil Ben a posadil se ke stolu vedle Michelle.

„No a co?! Tak mi není dobře. A co je tobě do toho?!“ vrčela na něj jako rozzuřený pes.

„Jestli tě pořád žere ten bar, tak se omlouvá. Jenže to není jenom moje vina. Jen abys věděla, tak sis mohla kdykoliv říct, abych toho nechal, jenže to si neudělala.“

„Můžeš mi říct, proč vytahuješ zrovna tohle? Pokud vím, tak nic takovýho se nikdy nestalo.“ Dopila čaj a vzala si své věci. Obula si černé semišové kozačky a kabát a opustila byt. Venku nasedla do svého svého auta a rozjela se směrem ke škole.

Zaparkovala na parkovišti u školy. Aby byla upřímná, moc se jí tam nechtělo. Ale pořád lepší, než jít k lékaři, který vám řekne, že čekáte dítě.

Nakonec usoudila, že bude přeci jen lepší vědět, jestli je těhotná, nebo už jí naprosto hráblo. Otočila se a rozjela se k lékaři.

„Pojďte si další,“ vykoukla z dveří ordinace postarší sestřička.

Z koženého křesílka se zvedla mladá brunetka a vstoupila do místnosti, jejíž stěny byly natřené do broskvové. U velkého okna stál masivní stůl, za kterým seděl asi čtyřicetiletý doktor.

„Slečna Collinsová?“ podíval se na příchozí dívku zpoza brýlí.

Michelle přikývla a na vyzvání lékaře se posadila na židli vedle stolu. Měla čím dál větší strach, že se přijde na to, že je těhotná s tím špatným. Nemohla by vychovávat dítě toho hnědovlasého blbečka. V žádném případě.

„Co vás trápí?“ zajímal se lékař s milým úsměvem.

„Asi jsem těhotná. Teda podle těhotenského testu určitě. Tak mi poslední dobou není dobře. Jenže pokud těhotná jsem, potřebovala bych vědět, jak dlouho. Protože je tu velmi velká pravděpodobnost, že by to dítě nemuselo být mého snoubence,“ vysypala ze sebe téměř bez nádechu.

„Dobře, takže mi zodpovíte několik otázek a sestřička vám vezme krev,“ řekl doktor a pokynul na sestřičku, která přiklusala s jehlou.

Po několika minutách, kdy Michelle odpověděla na lékařovi otázky a z odebrané krve vzešli výsledky, se lékař podíval na brunetku ve své ordinaci a poté do papíru.

„Tímto vám můžu potvrdit, že jste těhotná,“ usmál se muž. „Už tři týdny. Nejpravděpodobnější datum početí je 21. listopadu. Plus minus dva dny.“

„Kolikátého?“ vykulila Michelle hnědé oči. To je jako zlý sen. Nikdy se nic nestane podle představ.

„Mezi devatenáctým a dvacátým třetí listopadem.“

„Dobře,“ vydechla Michelle. Rukou si zajela do vlasů a podívala se lékaři do očí, jež schovávaly brýle. „Abych řekla pravdu, tak jste mi moc nepomohl. Kdo myslíte, že by měl větší štěstí ve mně udělat dítě? Ten, se kterým jsem spala dvacátýho v podnapilém stavu nebo můj přítel, který přijel dvacátého třetího?“ podívala se na něj tázavým pohledem.

„Abych byl upřímný, tak bych víc vsázel na toho dvacátého.“

S těmito slovy se Michelle udělalo špatně. Zamotala se jí hlava a žaludek se zhoupl jako na houpačce.