Done For You

Kdo bude vařit?

Stromy se pyšnili svými zelenými listy a barevnými květy, okolo kterých bzučely včely. Sluníčko zahřívalo zemi po zimě. Květiny vyrůstaly na trávnících. Ptáci zpívali na větvích a na nebi. Na parapetech domů se pomalu uvelebovaly kočky a chytaly sluneční paprsky. Na nebi se občas objevil bílý mráček. Bylo nádherně. Každý, kdo mohl, šel ven.

Jen Michelle byla zabarikádovaná v ložnici. Seděla na židli u stolu, kde bylo plno učebnic a sešitů. Učila se na zkoušky na konci roku, který se nebezpečně přibližoval. V lednu se to zdálo tak daleko, ale najednou je květen a toho času už tolik nezbývá.

Na dveře někdo zaklepal. „Kde je kafe?“ zeptal se za nimi Benův ospalý hlas.

„Druhá skřínka od lednice v prostřední poličce,“ houkla, aniž by odtrhla zrak od textu.

„Díky,“ zamručel Ben.

Bytem se ozvaly dveře. Kroky směřující do kuchyně a šustění igelitové tašky. Něco těžkého nebo tvrdého dopadlo na podlahu. Nevěděla, co a bylo jí to jedno. Potřebovala si všechno, co se válelo po stole natlačit do hlavy a nezapomenout.

Vrátil se z obchodu. Hodil klíče na stolek u věšáku, kam pověsil koženou bundu. Odnesl tašku do kuchyně. Položil ji na kuchyňskou linku kousek od hrnečku, kde byla nasypaná káva. Jen co pustil igelitové uši tašky, vypadlo z ní jablko. Tiše zaklel.

Konvice oznámila konec programu a z jedněch dveří vyšel brunet v černých roztrhaných kalhotách s ospalýma očima, které se na svět dívaly jen malinkou škvírkou mezi řasami. Došoural se do kuchyně a zalil sypkou kávu v hrnečku.

„Jak ses vyspal?“ zajímal se černovlásek s pobaveným úšklebkem.

„Ani mi nemluv,“ vydechl unaveně brunet a lokl si horkého nápoje, který okamžitě vyplivl do dřezu a chladil si jazyk studenou vodou z kohoutku.

„Kdy si vlastně přišel domů?“ položil Andy další otázku, která ho zajímala, a při tom uklízel nákup.

„To netuším,“ zakýval pomalu hlavou. Děsně ho bolela. Už si vzal i prášky, ale vůbec mu nepomohly. Včera zažil tu největší pařbu v životě. Byla nejlepší. Až do chvíle, kdy se probudil a bolela ho hlava, bylo mu špatně a myslel si, že umře. „Jediný, co vím je, že Michelle ležela na gauči u zapnutý televize s nějakou knížkou na břiše a spala.“

„V pět ráno jsem ji přenesl do postele, to si tu byl docela brzo,“ pokýval hlavou a stejně jako Ben se opřel o linku.

„Vůbec jsem neměl ponětí o čase. Připadal jsem si, jako bych pařil dva dny v kuse. Teď si připadám jako by to byl celej tejden. Co tejden, měsíc. Mě je tak blbě,“ postěžoval si Ben a upil kávy, která stačila trochu vychladnout.

„To ti věřím,“ zasmál se a zadíval se na dveře do jeho a Michellina pokoje. „Jedla už něco?“ zeptal se, ale nevěděl, kdy Ben vstával. Když odcházel, ještě spal.

„Nevím,“ pokrčil rameny.

Odlepil se od linky a přešel ke dveřím, na které lehce zaklepal.

„Co je?“ křikl naštvaně ženský hlas.

„Snídala si?“ otázal se Andy starostlivě. Chtěl vzít za kliku a nakouknout dovnitř, ale věděl, že by se mu to nepodařilo, protože jsou zamčené.

„Ne a nemám hlad,“ vrčela Michelle, čímž dávala najevo, že nechce, aby na ni kdokoliv klepal a mluvil. I kdyby šlo o sebedůležitější věci.

„Měla by ses najíst. Pak ti to půjde líp,“ řekl skrz dřevo. „Koupil jsem všechno, co máš ráda. Vajíčka, slaninu, ovoce, cereálie, mlíko a spoustu jinejch věcí.“

„Andy!“ zvolala jeho jméno dost naštvaně.

„Mysli na svůj žaludek. Za chvíli dostane hlad. Nemůžeš ho takhle mučit.“ S těmito slovy se vzdálil od dveří. Přesunul se zpět do kuchyně, kde vzal misku a nasypal do ní nějaké množství cereálií s kousky sušeného ovoce. Zalil je mlékem, ze zásuvky vyndal lžičku a položil to na stůl.

„Kdyby se vo mě taky chtěl někdo takhle starat.“ Ben sledoval každý jeho pohyb, a když zdravou snídani položil na stůl, čekal, kdy se otevřou dveře, a přijde osoba, pro kterou je to udělané.

Netrvalo dlouho a ozval se zvuk zámku. Dveře se opravdu otevřely. Stála v nich menší brunetka s vyčesaným culíkem. Na sobě měla černé tepláky a červené tričko s dlouhými rukávy. Došla k nim a oba sjela zamračeným pohledem.

„Máš tu snídani,“ ukázal Ben na stůl. Vylil zbytek kávy a zmizel do pokoje.

„Díky,“ podívala se na Andyho.

Usmál se na ni a díval se, jak je vyčerpaná. Posadila se k misce a na lžičku si nabrala sousto obilných lupínků a vložila jej do úst. Sedl si naproti ní a nespouštěl z ní oči. Vypadala unaveně. Pod očima se jí objevily malé kruhy z nedostatku spánku. Přes týden chodila do školy a doma se učila. O víkendu nedělala nic jiného, než že seděla mezi knížkami a učila se, co to jen šlo.

Tohle období pro něj bylo děsný. Měla toho tolik, že vždycky lehla a spala. Nemohl jí to mít za zlé. Chce, aby dělala, co si vždycky přála a kvůli němu málem nemohla. Chtěla být právnička a taky bude. Ale k tomu patří učení a veškerá energie. Jenže pak nezbývá energie na jejich nejoblíbenější společnou aktivitu. Sex.

„Dneska tam budeš celej den?“ zajímal se po chvíli ticha a ukázal prstem směrem k pokoji.

S plnou pusou přikývla. Dnes rozhodně neměla jiné plány. Nemohla. Musela se učit, učit, učit a zase učit. Neznala nic jiného. Alespoň zatím ne. Až bude mít zkoušky za sebou, teprve pak začne zase normálně žít. Ale zatím to nejde.

„Co by se stalo, kdy bys udělala k večeru na půl hodinky pauzu? Potkal jsem Parkerovou a ptala se mě, jestli bys k ní nechtěla na chvilku skočit na kafe.“

„Tak jí vyřiď, že to kafe si s ní dám až někdy jindy,“ odpověděla Michelle. Odnesla misku se lžičkou na kuchyňskou linku a vydala směrem k ložnici.

„Tak mi dej aspoň pusu, když tě celej den neuvidím,“ zvolal za ní Andy.

Vrátila se k němu a přitiskla své rty k těm jeho. Odhrnula mu černé vlasy z čela. „Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ řekl už zavřeným dveřím.

„Kdo bude vařit?“ otázal se Ben, když vyšel z vedlejšího pokoje.

„Asi čínský bistro,“ pokrčil Andy rameny.

„Už zase,“ povzdychl si brunet. Michelle se učí a nikdo není ochotný vařit. Většinou vaří jen ona. Ale teď obědvají jen pizzu, čínský nebo indický jídlo. Občas si objednají pořádný hamburger a horu hranolek.