That (un)lucky girl (CZ)

20. Ethan

Se svým vzhledem jsem si nedělala moc velkou hlavu. Byla jsem smířená s tím, že to dopadne katastrofálně a já budu jako vždy vypadat jako obvyklý klaun. Vlastně jsem s tím nebyla smířená. Cítila jsem jistou nervozitu z toho, že se ztrapním před Emily a jistým neznámým cizincem. Užíralo mě to zevnitř. Na kolosální každodenní trapasy a náhody jsem byla zvyklá, ale to bylo většinou před lidmi, kteří kolem mě dennodenně procházejí (někdy ani to ne), ale blíž se mnou nepřicházejí do styku. Člověk chce při prvním setkání udělat dojem, ale já si nesu skoro na čele napsané "Varování, toto je jedinečný exemplář - Seznamte se s chodící katastrofou"

Neměla jsem jediné tušení, co se to se mnou ksakru dělo. Bála jsem se toho, že se ztrapním před lidmi, se kterými jsem měla strávit celý večer. Ačkoliv jsem se před lidmi ztrapňovala už celý život. Strach ze svých činů jsem už dlouho neměla. Byla jsem zmatená a ztracená ve vlastní mysli.

„Nancy?" Vytočila jsem její číslo a doufala jsem, že právě vysedávala u telefonu a čekala na můj hovor.

„Co se děje?" Zeptala se svým obvyklým způsobem. Teda byla trochu zaskočená, nejspíš protože jsem se jí dlouho neozvala.

„Jsem nervozní. Jdu za chvíli na dvojitý rande a toho kluka neznám a druhý pár je Alex s holkou, která se jmenuje Emily. To není vůbec normální, že se nervuju."

„To je jednoduchý. Bojíš se toho, že se ztrapníš před Alexem, protože v podvědomí si myslíš, že jdeš na rande jenom s ním." Odpověděla jistě a já vytřeštila oči.

„Vždyť to nemá logiku. Byla jsem s Alexem o samotě už několikrát a nebála jsem se toho, že se ztrapním." řekla jsem frustrovaně.

„Byla jsi někdy na rande? Ne. Takže máš strach z obvyklých řečí o prvním rande. A ještě víc se bojíš, protože kluk, který se ti líbí má holku. Prostě to je teď jiný."

„Kde bereš to, že se mi líbí?"

„Nechápeš to. Prostě se přestaň nervovat. Je to zbytečné. Zasmějí se ti a bude po všem." Uklidňovala mě.

„Fajn..." Ukončila jsem hovor a praštila jsem se dlaní do čela. To, že mi přímo do ucha vnesla, že se mi líbí mi absolutně vůbec neusnadnilo můj úkol o tom, přestat se nervovat.

***

„Páni, ty jsi přišla včas! A dokonce dřív než Emily." Vybafnul na mě Alex, když jsem se v dohodnutou dobu objevila před kinem. Ve skutečnosti jsem vyrazila před hodinou, abych skočila k Billovi pro ty jeho megaúžasné sušenky a strávila jsem tam půl hodinu rozhodováním, zda sním ty s bílou polevou nejdřív nebo ty s černou polevou. A skončilo to tak, že jsem si dala polovinu bíle a černé dohromady.

Usmála jsem se a podívala jsem se na reklamní plakát za mnou. Otáčela jsem hlavou do strany, abych přišla na to, co to na tom obrázku je a když mi došlo, že je to planeta Země složená z několika hlav. Vyskočila jsem do vzduchu a otočila jsem se.

Ukázalo se, že už přišla Emily a spolu s Alexem se hrozně bavili. Přiškrceně jsem se zasmála a rozhlédla jsem se kolem, jestli už přišel onen neznámý cizinec. Nebyl zcela neznámý. Přijel k nám na modrém kole a sundal si z hlavy helmu. Hodil svou hlavou, aby si urovnal vlasy a ještě si je prohrábl.

„Ahoj, ty musíš být Hannah." Usmál se a podal mi ruku.

„Přesně tak. Ty jsi?" Zvedla jsem obočí a projela jsem si ho od hlavy až k patě. Měl špinavé blond vlasy, které mu trčely do všech stran a byl minimálně o hlavu vyšší, než já. Na rozdíl od Alexe neměl rovnátka, ale zářivé bíle rovné zuby. Modré oči mě pozorovaly a zkoumaly můj obličej. Bíle tričko mu ladily k očím a pod ním se rýsovaly svaly.

„Jsem Ethan."

Věnovala jsem mu upřímný úsměv. Byl mi sympatický a v duchu jsem tušila, že s ním bude zábava. Jedno mi ale vrtalo hlavou. Zdálo se mi, že jsem ho už někdy viděla. Jen jsem nevěděla kde. Možná jsem mu vlezla do cyklistické stezky někdy?

A jakmile jsem se podívala na jeho kolo, které držel v pravé ruce, došlo mi to. Ethan je kluk, se kterým jsem se srazila, když jsem nesla Jackův narozeninový dort.