That (un)lucky girl (CZ)

17. Mikina

„Budeš mi dneska zase číst pohádku na dobrou noc?" Zeptala jsem se a částečně jsem to myslela vážně. Už se setmělo a oba dva jsme si dali pizzu k večeři. Alex se ukázal, jako nehorázný žrout. Snad jednu celou svou a čtvrtinu té mé. 

„Chtěl jsem si spíš povídat, jako když jsme si povídali v autě při tý zácpě. Chci tě více poznat." Odpověděl vážně a sedl si ke mně na postel. Divila jsem se, že se známe teprve tři dny. Zdálo se totiž, jako kdybychom se znali hrozně dlouho. 

„Tak fajn." Souhlasila jsem. Celou tu dobu, co jsem byla doma s Alexem, jsem moc nepřemýšlela nad tátou. Uklidňovalo mě to, že nemá vážná zranění a z části mě dosti odreágovával Alex. Při každém pohledu na jeho mikinu se mi vrátila ta chvíle, kdy jsem si na chvíli představila, jak by mě hřála. Vždycky jsem se v duchu okřikla. Nebylo vhodné, nad tím přemýšlet. 

***

„Myslím to vážně. Důvod třicátýosmý je, že máš štěstí, protože jsi je při tom nenachytala. To by to bylo mnohem trapnější, věř mi. Sám jsem si tím prošel." #38 ujišťoval mě a já se prohýbala smíchy. Smála jsem se tak nahlas, že jsem tím nakazila i Alexe, který se tam začal smát se mnou. Vyprávěl mi tolik vtipných historek, že jsem si připadala, že mu nešahám ani po kotníky. Brečela jsem smíchy tolik, že jsem z toho spadla z postele. Následně vypukl ještě větší záplava zvuků, které měli nazančovat smích, ale v mém provedení to znělo, jako umírající tuleň. 

„Bolí mě z tebe čelist." Zaúpěla jsem ze země, ale neodhodlala jsem se vrátit na postel. 

„Ne ze mě, ale spíš s tý vodky..." ztišil se, jako kdyby mluvil o tom, že jsme spáchali zločin. Možná, že jsme také spáchali menší zločin, ale na mou obranu, nebyl to můj nápad! Dobře, možná jsem to navrhla...ale Alex to uskutečnil. 

V jednu ráno nás při nepřestávájícím smíchu vyrušil zvonek u dveří. S vysmátým obličejem jsem se dobelhala ke dveřím a otevřela je. Nejspíš není moc dobrý nápad, abych byla s tím kolenem, protože s nějakým alkoholem v krvi se člověku dost motá hlava. A když do toho připojíte Hannu Breakovou...Zkrátka jsem před očima té návštěvy téměř bezdůvodně spadla na zem. Alex, který se objevil u mě, mi pomohl se zvednout a nevypadal moc vesele, když viděl, před kým jsem to spadla. Když jsem je uviděla, taky mi zmrznul úsměv na rtech. Se zmateným výrazem se na mě dívali dva policisté. 

„Eh-Dobrý de-en." Vydala jsem ze sebe. „Co potřebujete?" 

„Přišli jsme zkontrolovat váš dům, protože si na vás lidé ze sousedstva stěžují, kvůli příliš vysoké hlasitosti v noční době. Dokonce se tady objevila obava, že tady máte drogy." řekli vážným hlasem a já si vyměnila pohled s Alexem. 

„Ujišťuji vás pánové, že tady žádné drogy rozhodně nejsou. Ztišímě se, dobře?" Nasadil svůj typický slušný a přesvědčivý výraz. Policisty přesvědčil (ostatně, koho by ne, že) a v klidu odešli. Bylo po smíchu, ale nikomu z nás to ani trochu nevadilo. Začali jsme o sobě mluvit a dalo se říct, že s tou vodkou to šlo samo. 

Alex: Důvod #39 Nemáš problém s policií. 

***

„To je jako kdybych ti říkal můj životopis. Dobrý den, jmenuji se Alex, je mi osmnáct, chtěl bych být architektem, mám rád geometrii, nemám sourozence, a tak dále. Chce to jiný otázky, zajímavější." řekl po chvíli a vypadal jako malé dítě, kterého zrovna napadl geniální nápad. 

„Třeba?" 

„Názor na sebe navzájem. Já o tobě, ty o mě." řekl horlivě, asi opravdu chtěl projevit svůj názor o mě. 

„Začínáš." Pobídla jsem ho. 

„Začnu pozitivně a pak budu kritičtější...Jsi hezká, zajímavá, myslím to v tom smyslu, že vyčníváš z davu, což je fascinující. Máš tvrdohlavé názory. Na to, že jsme se seznámili před třemi dny se známe docela dobře a já od toho usuzuju, že jsi úžasná kamarádka. Jsi laskavá, protože jsi mi dala ochutnat ty sušenky a dneska jsem mohl sníst čtvrtinu té pizzy. Jsi trpělivá, protože se se mnou ještě bavíš. A nic kritičtějšího mě už nenapadá." Uchechtnul se a já se jenom zasmála. Je milý. 

„Děkuju. Ty jsi milý, slušný, sympatický, zábavný a máš zatraceně skvělou mikinu." Řekla jsem na jeden dech, nic dalšího mě nenapadlo. Nevypadalo to, jako kdyby mu to vadilo, naopak při zmínění jeho mikiny se zasmál. Ten smích byl jiný, asi víc...sexy? To, co udělal dál mě skoro ochromilo. Přetáhnul si tu mikinu přes hlavu a hodil jí po mě. 

„Dárek." Pousmál se a promnul si oči (Byly dvě hodiny ráno, nedivím se mu). Nadšeně jsem si jí vzala rovnou na sebe a vdechla jeho vůni. Bylo to mnohem lepší, než ta představa. Ohřívala mě celou noc. 

Ten, který dobře voní: Důvod #40 usnula jsi bez tří prasátek a se 'zatraceně skvelé mikině' 
Důvod #41 Dobré ráno.