That (un)lucky girl (CZ)

24. Švédsko

Poslouchala jsem rádio, které si k mytí pustil Bill a pokyvovala jsem hlavou do rytmu. Ukusovala jsem kousek po kousku lahodné sušenky a vychutnávala jsem si těsto, které se mi rozplývalo na jazyku.

Vzpomněla jsem si na příhodu, kdy jsem se pokoušela udělat z náhodných přísad Billovy sušenky. Jenom jsem se zapomněla podívat na trvanlivost a nakonec vzniklo něco, co bylo silně podobné něčemu, co vychází vylučovací soustavou ven. Od té doby jsem už raději chodila k Billovi a nikdy jsem se opět nepokoušela upéct.

„Mňam mňam." řekla jsem schválně, abych připomněla Alexovi tu jeho historku o náměsíčnosti. Zasmál se.

„Nedávno se mi to stalo znovu, ale to jsem se z té náměsíčnosti probudil a byl jsem před otevřenou lednicí. Bylo to opravdu zvláštní a nečekané." řekl a já se začala svírat smíchy.

„Úplně tě vidím před tou lednicí, s očima vykulenýma, co tam sakra děláš." řekla jsem, když jsem se od toho smíchu už trochu uklidnila, ale hned po tom, jsem se zase zasmála a on taky.

„Uznávám, že na mě musel být docela směšný pohled."

„Docela..." usmála jsem se křečovitě. Podívala jsem se na ulici přes skleněné okno. Déšť stále a stále neustával. V té chvíli jsem se začala zajímat o to, jak se dostanu domů a upřímně se mi do toho sychravého počasí nechtělo, protože bůhví co by to na mě opět spadlo. Náhodou.

Omluvila jsem se a poodešla jsem o kousek dál a zavolala jsem Nancy, jestli by pro mě nemohla přijet. Ano, dokonce Nancy měla řidičský průkaz a auto bez jediného šrámu.

„Přijede pro tebe?" Zeptal se Alex.

Kývla jsem hlavou. „A myslím, že tě sveze domů, klidně." Dodala jsem s úsměvem.

Od toho Billova vyprávění byla atmosféra zvláštní. Až podivně zvláštní a mě docela zajímalo, co za tím bylo.

***

Venku zatroubila Nancy a oba jsme poděkovali Billovi, že nás nechal přesčas a rozeběhli jsme se k autu. Když jsme nastoupili, otřásla jsem se zimou.

Bylo zajímavé, že když jsme zastavili před naším domem, protože měl zůstat Alex na večeři, tak se rozlilo nejvíce.

„Potřebuju si s tebou ještě promluvit, Hann." Zastavil mě uprostřed lijáku Alex a zastavil mě za ruku, když jsem byla na cestě do domu.

„Nemůžeš to říct vevnitř?" Zeptala jsem se utrápeně.

Zavrtěl hlavou.

Moje srdce, bylo jako zastavený, když mi řekl, to co chtěl. A pak, že on mi chtěl tvrdit, že smůla neexistuje. Předchozí náhody byly opravdu stále snesitelné, ale tahle rádoby náhoda mě málem přivedla k infarktu.

„Letím do Švédska s Emily."

TRALALAL... A tady přichází další šok. TUG bude již brzy končit, jakože opravdu hodně brzo. Čekají nás cca 2-3 kapitoly.

Chtěla jsem ještě hrozitánsky poděkovat těm, co to čtete a udělali jste mi včera neuvěřitelnou radost, protože jsem včera zveřejnila kapitolu po půlnoci a ve dvě ráno už tam bylo skoro deset komentářů ♥ Zbožňuju vás! :)

Omlouvám se za krátkou kapitolu...Tu zápletku jsem tam chtěla původně dát už v minulé kapitole. -K