That (un)lucky girl (CZ)

9. Sázka

,,Jak dlouho už tady stojíme?" Zeptala jsem se a podívala jsem se kupředu. Ta silnice byla ucpaná auty, které asi stejně jako my někam spěchaly. Rodiče s dětmi se vztekali a neustále bouchali do volantu.

,,Tyjo, představ si, že pět minut." Oznámil.

,,Půjdu pěšky." Rozhodla jsem.

,,Ty chceš jít do školy?" Zeptal se.

,,A jak bys to vysvětlil mojí mámě, že jsem nebyla ve škole?"

,,Úplně lehce. Půjč mi mobil." Napřáhl dlaň a já jsem na ní zvědavě položila mobil.

Vyhledal si mou mámu v kontaktech a když začalo vyzvánění, tak to pustil na reproduktory. Pokrčila jsem tu nezlomenou nohu a opřela jsem si o ní bradu. Nudila jsem se a to jsme tam byli teprve  deset minut.

,,Hanno, jak to, že nejsi ve škole! Stalo se něco?" A tahle ženská mě učila slušného chování, povzdechla jsem si.

,,Dobrý den, tady je Alex. Včera jsem u vás byl na večeři a doma jsem usoudil, že Hanně něco dlužím. Myslím, že by s berlemi nikam nedošla, tak jsem ji ráno chtěl vzít do školy autem a cestou jsme se zasekli v zácpě. Ujišťuji vás o tom, že je Hanna živá a zdravá a všechnu vinu nesu já." Řekl slušně a diplomaticky. Zajímalo by mě, kde tohle všechno vzal.

,,Ó! Ahoj, Alexi! To je v pořádku, dej mi vědět kdyby se cokoliv stalo a když už neseš tu vinu, tak se o Hannu dneska postarej, ano? Jsi moc hodný, Alexi." A tohle je jako co? Kdybych jí řekla, že je zácoa, tak by mě zabarikádovala informacemi o tom, jak si mám dávat pozor a jak by se jí tohle nikdy nestalo, ale stačí jeden proslov a je milá a plná smyslu pro humor? To mě musí Alex naučit!

Alex se jenom sám pro sebe usmál a rozloučil se s ní.

,,Jak to děláš?" Zeptala jsem se.

,,Jsem Harry Potter, to nevíš?"

,,Haha, teď vážně."

,,Moje máma je učitelka angličtiny, už od malička mě nutila se slušně vyjadřovat a občas se to hodí." Pokrčil rameny.

Zapnul rádio a naladil to na stanici Cece Mullerové. Většinu času tam hrály písničky, které jsem neznala a párkrát se tam i objevily moje srdcovky.

Najednou se Alex hrozně rozesmál, nechal mi detailní pohled do jeho dutiny ústní a jeho sevření volantu zase zesílilo.

,,Co ti je? Mám zavolat sanitku?" Pokusila jsem se o vtip.

,,Tohle nám ještě chybělo." Zamumlal a ukázala na cestu. Následovala jsem jeho ukazováček a zastavila jsem se pohledem u dvou aut. Jedno z nich mělo zdevastovaný zadek a kufr auta byl totálně na šrot a to druhý auto mělo lehké škrábance na předku a jedno zničené světlo.

To druhý auto z toho vyvázlo docela lehce. Není divu, když to byl giganrický Jeep a to první bylo starší než Alžběta II.

,,Tohle bude trvat hodně dlouho," zhodnotil. Nekecej, to jsem  bez tebe fakt nevěděla, génie. ,,vtipný je, že to nemůžu ani otočit, nic." Zasmál se.

Nějaký rozesmátý, hele.

,,Co je na tom vtipnýho? Nechtěl bys místo toho radši přiznat, že jsem prostě dcera boha smůly? Sice nevím, jestli existuje, ale řekněme, že existuje a jmenuje se Breakodus."

,,Přiznám ledatak to, že díky týhle zácpě budeme blíž k tomu, aby ses se mnou seznámila stejně jako já s tebou a můj cíl - vyhnat ti smůlu z hlavy bude rychleji u konce, Breakodusi." Utrousil.

,,Mě smůlu nevyženeš z hlavy tak lehce, hochu."

,,Chceš se vsadit?"

,,Jo."

,,Jestli vyhraju, tak...budu moct mít jedno přání. A jestli ty..." odmlčel se

,,Tak budu mít jedno přání já, ale nesmí to být něco...ty víš, co myslím." Něco, co by mohlo způsobit těhotenství.

,,Platí." Ušklíbl se a podáním ruky potvrdil platnost sázky.

Potvrdilo to i zahřmění oblohy.

,,Breakodus." Odůvodnila jsem.

By the way. Omlouvám se za délku kapitoly :D Psala jsem to na tabletu:)
-Kiki