That (un)lucky girl (CZ)

4. Déšť

Máma a Nancy se vrátily domů až večer. Bylo zajímavé pozorovat vlastní mámu opilou, vysmátou a motající se po celém domě. Nancy na tom nebyla o moc líp. Spíš na tom byla hůř. Jejich smích musel jít slyšet až na Mars. Raději jsem se ve svém pokoji zamkla a zachumlala jsem se do teplé peřiny. Slyšela jsem ránu poté kraťoučké zachichotání a po dvaceti minutách se ozývalo pouze hroší chrápání.

V posteli jsem se snad stokrát převracela, abych našla ideální polohu. Snažila jsem se koncentrovat na svůj dech, abych přestala vnímat to hlučné chrápání. Čtyři hodiny jsem se pokoušela usnout. Člověk, který je příšerně ospalý a unavený by padl hned, ale samozřejmě já musím být chyba v matrixu.

Silné kapky deště dopadaly na okno. To snad nemyslíte vážně. Protočila jsem oči v sloup a jako poslední šanci k usnutí jsem si vzala sluchátka.

Prohledala jsem kabelky, tašky, batoh, kapsy u bundy a pytle. Nemohla jsem si za boha vzpomenout, kam jsem položila svoje sluchátka. Neměla jsem jediné tušení. A jestliže jsem je ztratila, tak to byly už dvanáctá sluchátka za tento rok.

*BANG*

Překvapila mě rána, která byla nejmíň desetkrát hlasitější než máma a Nancy dohromady. Ani jsem nevěděla, že blesk dokáže zasáhnout okno. Teda myslím, že to byl blesk. Rozhodně ta věc roztříštila okno na malé kousíčky. Na zemi byla hromada rozbitého skla a mezi nima jsem viděla listy stromu.

Aha.

Takže blesk zasáhl strom, který se převrátil přesně na moje okno, přes které se sem navíc dostaly kapky vody. Proudy vody. Rozhlédla jsem se kolem pokoje a pohled mi padl na deštník. 

Prostrčila jsem ho před rozbité sklo a zmáčkla jsem to tlačítko k rozevření toho deštníku.

Úspěšně vykonaná práce. 

***

Přes neděli jsem byla zaměstnaná podávání mámě a Nancy léky proti bolesti hlavy a vaření. Palačinky k svačině se mi dokázaly desetkrát spálit. Vajíčka pětkrát. Proto jsem radši zavolala do čínské restaurace a objednala jsem tři porce čínských nudlí. 

„Stříháš dneska?" Zeptala jsem se Nancy. 

„Co blbneš? Jak bych mohla stříhat s kocovinou? To je ještě horší než stříhat s měsíčkama." Vyjela. Na obranu jsem zvedla ruce a odešla jsem do svého pokoje. 

Lehla jsem si do postele a po několika okamžicích jsem usnula. Jelikož jsem celý včerejší večer nespala jsem byla vděčná. 

Navíc se máma ani nezmínila o Jackově oslavě. 

Pak už mě nikdo neprobudil. Já se mohla krásně vyspat až do rána. 

Omlouvám se, že je to tak krátké, ale je to tak schválně pač v příští kapitole už bude Alex :3 Kdo se těší?:) A všem těm, kteří zítra dostanou vysvědčení přeju hlavně to nejlepší :D 

-Kiki