That (un)lucky girl (CZ)

3. Krásné narozeniny, Jacku.

11:00

Co to ksakru? Než jsem se stačila vzpamatovat moje nohy už pobíhaly po pokoji. Zběsile jsem se prohrabovala ve skříni a vytáhla jsem přesně ten typ oblečení, který jsem si včera večer představovala na sobě. Nebyly to minišaty pod zadek (riziko, že by se mi vyhrnuly bylo obrovské) ani úzké džíny (ruplo by mi mezi nohama a byla bych v prčicích), ale vybrala jsem si kšandy.

***
Pohlédla jsem na svůj odraz v zrcadle.Přemýšlela jsem nad chráničema, ale v přesvědčení, že je to naprostá kravina jsem je nechala doma.

***
,,Bille!" Zahuhlala jsem udýchaně, když jsem vrazila do cukrárny. ,,Dáš mi prosím ten objednaný dort?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na jeho vysmáty obličej.

,,Děvče ty potřebuješ přibalit moje sušenky!" Zasmál se stařeckým smíchem a já ho obdarovala svým úsměvem.

,,Spěchá to." Naléhala jsem.

Z pod pokladny vyzvednul nádhernou krabici s modrou třpytivou stužkou. Jestli nebude ovocný, přísahám, že už nikdy nebudu nikomu slibovat dort. To už tomu dotyčnýmu raději koupím prdící pytel, který stejně nikdy nepoužije. Bill na krabici položil svoje zabalené sušenky a přiložil si ukazováček na rty. Ach ano. Naše dlouholeté tajemství.

,,Díky, jsi nejlepší!" Zakřičela jsem ze dveří od cukrárny a opustila jsem to místo. Stejnou rychlostí jsem vyrazila k Jackovi a doufala jsem, že přijdu včas. Nechtěla jsem riskovat převrácení dortu, kdybych se podívala na hodinky, takže jsem běžela doufajíc, že mám dostatečné množství času a také jsem si přála, abych dorazila s dortem v pořádku.

Zahybala jsem do rohu Jackovi ulice, když kolem mě prosvištělo klučičí kolo. Ohlédla jsem se za ním. Ten kluk bude jednou v budoucnu mizerný řidič. Idiot. Kroutila jsem za ním hlavu při chůzi. V zadní části hlavy jsem ucítila silný náraz. Nemotorně jsem vrazila do dopravní značky a krabice s dortem mi vypadla z rukou. A co je horší...dopadla na zem vzhůru nohama.

Tohle je příšerný.

Nejen, že ta oslava začíná za dvě minuty (fakt nevím, jak se mi to podařilo) a nejen, že jsem prostě věděla proč si brát ty chrániče (a helmu), ale navíc nemám tušení, jak to dát do pořádku.

***
Zaklepala jsem a ve dveřích se díky bohu objevila máma. Buď si za ty roky zvykla nebo opravdu dobře maskuje paniku, vyděšeni, strach a šílenost.

,,Zavolej Nancy, já ty prcky zabavím, ale máš tak 30 minut." Řekla a odebrala se na zahradu.

Položila jsem nejspíše zničený dort na kuchyňskou linku a zavolala jsem Nancy. 

„Ahoj. Víš kde bydlí ten prcek Jack? Potřebuju nutnou pomoc." vychrlila jsem na ní.

„Panebože. Za pět minut jsem tam." řekla. 

***

Nancy otevřela krabici s dortem a podívala se na mě. Za těch pět minut jsem se neodvážila nakouknout dovnitř. Kolem krabice jsem ji poskládala různé ozdoby, šlehačky, krémy, mouky, všechno, co by se jí mohlo hodit. Možná zbytečně. 

„Myslela jsem, že je to horší." Odfrkla si. „dokonce jsem se bála, že budu muset nastoupit jako pekařka. Tady jenom odstraníme první patro, a to druhý nějak upravíme." 

„Proč ses bála? Tady máš nachystané snad všechny potřebný věci." 

„Když jsi byla mimino, tak jsem tak trochu zapálila celou kuchyň..." zachichotala se a svázala si vlasy do drdolu. Vzala do ruky nůž a odřízla spodek nejvyššího patra. 

„Cože?! Proto jsme se stěhovali?" Zeptala jsem se naprosto uchváceně. Na vršek druhého patra dala šlehačku, lentilky a čokoládu. 

„Jo, přesně proto jsme se stěhovali..." Řekla a chtěla něco ještě říct, ale zarazila se předtím než to vyřkla. Oprášila si své ruce, zkontrolovala nehty a obdarovala mě usměvem. 

„Máme to!" řekla a nastavila mi ruku k plácnutí. 

Ten dort byl perfektní, fantastický a i když nebyl ovocný jsem se musela koukat mimo, abych ho hned nesnědla. 

Ostatně, všechny Billovy dezerty, předkrmy a sladkosti byly kouzelné. 

***

Postavila jsem opatrně ten dort před Jacka. Čekala jsem nadšené vykviknutí, zajásání, zavýskání nebo vděčný úsměv, ale rozhodně ne zhnusenou grimasu. Jeho ukazováček ukazoval na mě a jeho obličej mi napovídal, že není z toho dortu moc nadšený. Vůbec nadšený. 

„Ty! Ty! Ty jsi mi snědla dort!" Zaječel a rozbrečel se. Celý navztekaný odešel ke své mamince a roznadával se. Neměla jsem ráda dětské vzlyky, ale nesnášela jsem vzteklé nadávky.

„Ta holka je zlá! Zlá babizna! Nemám jí rád! Mamí! udělej něco! Ona mi snědla táákhle veliký dort." Rukama naznačil velikost kamionu a začal po celé zahradě dupat, že nedostal ten původní dort. 

„Tak hele ty nafoukaný, rozmazlený, ubrečený fracku. Dávej si laskavě pozor na svojí pusu, protože si ten dort klidně můžu vzít a celý ti ho sníst! Nevíš, co se vůbec stalo!" Nechtěně jsem po něm vyjela a všechny pohledy se na mě obrátily. Babičky, maminky, tetičky, děti a Nancy zmlkly a vyděšeně vykulily oči. Byly frustrované. V tom náhlém tichu rozezněl ještě víc Jackův brek. 

Máma mi očima naznačila, ať odejdu, tak jsem odešla. U vrat jsem stačila zakopnout o vlastní zavázané tkaničky. 

Krásné narozeniny, Jacku.