There she go

4.

Hailey's pov
- - - - -

,,Kde máš Jasona?" Zeptala se máma a já pokrčila rameny. Asi je dobře že zůstal doma, ale už teď mi tu chybí.

,,Bohužel mu do toho vlezla nějaká práce, ale mám vyřídit pozdravy a blahopřání." Řekla jsem s malým úsměvem a postupně objala a pozdravila i sestru s tátou.

,,Samozřejmě že má." Uchechtl se táta a já se na něj podívala. Třeba to nemyslel zle. ,,Tak můžeme ke stolu? Jídlo je hotové." Řekla máma a já s malým úsměvem přikývla. Společně jsme si posedali ke stolu a máma na stůl dala hrnec s polévkou.

,,Dlouho jsi tu nebyla Hailey, určitě se toho za tu dobu stalo hrozně moc." Řekla Alaia a já se pousmála. Znovu mi mysl skočila k naší hádce a snažila jsem se zadržet slzy.

Pokroutila jsem hlavou a usmála se abych přebila slzy. ,,Nic nového." Řekla jsem a ona pozvedla obočí. ,,Vůbec nic? Ani s Jasonem? Miminko na cestě, nebo něco podobného?" Zeptala se a já pokroutila hlavou. Na miminko si ještě počkají, i oni i Jason. Nejsem na to připravená..

,,Ne. Nic nového, opravdu." Řekla jsem a sklopila pohled na svůj talíř. ,,Alaio dítě ještě dlouho mít nebudou, Hailey je na to moc mladá." Řekl táta a já se na něj podívala. Není to jen kvůli tomu kolik mi je. Jen bych chtěla stihnout ještě několik věcí předtím než budu upnutá k dítěti.

,,V tom nemáš slovo Stephene." Řekla máma a já podvědomě přikývla. Nemůže nám mluvit do těhle věcí. ,,Je to má dcera, samozřejmě že v tom mám slovo." Uchechtl se a já se trochu zamračila. ,,Jsem dospělá a vdaná." Řekla jsem a on se na mě podíval.

,,Vždyť ten tvůj stejně jen pracuje a vůbec se o tebe nestará. Je jasné že vám to nevydrží." Řekl a mně se do očí nahrnuly slzy. Ani mi nepřeje manželství?

Nikdy předtím jsem si nevšimla jak se ohledně Jasona chová, ale od té doby co jsem přijela už na něj stihl mít minimálně pět narážek.

,,To vůbec není pravda, Jason je úžasný manžel." Řekla jsem potichu ve chvíli co se ozval domovní zvonek. ,,To bude určitě brácha." Řekl táta a vstal od stolu. Odešel ke dveřím a Alaia se ke mně přisunula blíž.

,,Nevšímej si ho, všichni víme že je Jason skvělý." Řekla a objala mě kolem ramen. ,,Jason mi dnes říkal že-" ,,Podívejme kdo se uráčel přijet. Budeš mít hodně práce i tady?" Ozval se hlas mého otce, který mě přerušil. To nezní jako pozdrav jeho a jeho bratra.

,,Kdo přišel?" Zeptala se máma potichu a Alaia pokrčila rameny. ,,Taky vás rád vidím." Ozval se Jasonův hlas a kroky směrem k nám. Rychleji se mi rozbušilo srdce a natěšeně jsem vstala ze židle. Je tady. Jsme od sebe nanejvýš dvě hodiny, ale i tak mi chyběl.

,,Jasone." Řekla jsem potichu s malým úsměvem, ale on nevnímal což mi hned trochu zkazilo náladu.

Ignoruje mě? Udělala jsem něco špatně?

,,Omlouvám se že jdu pozdě, musel jsem něco zařídit." Řekl a přešel k Alaie, kterou objal. ,,Všechno nejlepší k narozeninám." Zamumlal a ona se na mě usmála zatímco ho objala zpátky. S nimi opravdu vychází a za to jsem jedině ráda.

,,Děkuju." Řekla a odtáhla se. ,,Zdá se mi to, nebo jsi vyrostla?" Zeptal se jí s malým úšklebkem a ona s úsměvem pokroutila hlavou.

,,Do výšky ne." Řekla a zatáhla za strany svého trika čímž zvýraznila své malé těhotenské bříško a Jasonovi se úplně změnil výraz.

,,Aw, kdy se tohle stalo a proč jsem o tom nevěděl dřív?" Zeptal se s upřímný úsměvem a ona se tiše zasmála. Neměla jsem čas mu to říct. Občas se skoro nevídáme a když už tak si nemáme čas povědět takové věci.