There she go

9.

Hailey's pov
- - - - -

,,Musím jet." Řekl tiše a sklonil se ke mně pro polibek, který jsem mu věnovala. ,,Večer mi všechno řekneš." Řekla jsem a on s malým úsměvem přikývl.

,,Miluju tě. Nenamáhej se, odpočívej a nemysli na to prosím." Řekl a já přikývla. Myslet na to budu, ale pokusím se neplakat.. ,,Miluju tě." Zopakovala jsem a on se pousmál. Znovu mě políbil předtím než se naposledy rozloučil a odešel. 

Justine se na mě dívala s pozvednutým obočím a tiše upíjela jablečné šťávy. ,,Co?" Zeptala jsem se a ona pokroutila hlavou. ,,Nic." Řekla s malým úšklebkem a já se trochu zamračila. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se a ona na chvíli zavřela oči.

,,Není tu něco co bys mi chtěla říct?" Zeptala se a já sklopila pohled na své dlaně. Nevím jestli chtěla... ,,Co přesněji máš na mysli?" Zeptala jsem se a ona se na mě podívala s malým natěšeným úsměvem.

,,Už je na cestě, malý McCann?" Zeptala se s úsměvem a prsty mi jemně poklepala na bříško. Zadrhl se mi dech a nohy jsem si přitáhla blíž k tělu. Tohohle jsem se bála.

,,Není." Řekla jsem potichu se sklopeným pohledem a ona ruce odtáhla. ,,Aw, ale chová se k tobě jako bys ho čekala. Budete skvělý rodiče." Řekla a já pokývala hlavou. ,,Bude skvělý táta." Řekla jsem a zhluboka vydechla.

Chce se mi brečet... nemůžu uvěřit tomu že jsem doopravdy byla těhotná a už vůbec nechci věřit tomu že jsme o miminko přišli.

Nic nám to miminko nevrátí a mám strach že otěhotním znovu a znovu se to stane, znovu ten pohled do jeho zlomených očí nezvládnu.

,,A ty skvělá máma. Plánujete je někdy v brzké době?" Zeptala se a mně z oka vytekla malá slza kterou jsem rychle setřela. Nebylo plánované, ani jsme o něm nevěděli a už je pryč... mé tělo se ho zbavilo a vím že to Jasonovi ublížilo stejně jako mně a možná víc, protože on miminko doopravdy chce a já se cítím hrozně provinile za to co se stalo.

,,Včera.. večer jsme jen leželi v posteli a povídali si a najednou mě začalo opravdu hodně bolet v podbřišku a začala jsem krvácet..." odmlčela jsem se abych se mohla nadechnout a nerozplakat se v polovině řeči a jí zjemněl pohled.

,,Potratila jsem. Ani jsme nevěděli že jsem těhotná a těsně předtím než jsme tě vyzvedli jsme byli u doktorky a zjistili co se stalo..." řekla jsem tiše a ona mě okamžitě vtáhla do pevného objetí. Stočila jsem se do klubíčka a ona mě objala pevněji. Jsem ráda že je tu se mnou.

,,Hailey to mě hrozně moc mrzí. Omlouvám se, neměla jsem o tom mluvit." Zamumlala mi tiše do vlasů a já zavzlykala. ,,Určitě jsem ho zklamala. Vždycky chtěl miminko a už včera jsem ho zklamala protože jsme se domluvili že chceme abych do čtvrt roku otěhotněla, ale pořád jsem brala prášky aniž bych mu o tom řekla, protože jsem se bála těhotenství a potom jsem potratila. Jsem prostě zklamání..." zavzlykala jsem a ona pokroutila hlavou.

,,Bože můj Hailey to vůbec neříkej. Miluje tě, určitě není naštvaný. Prosím nebreč, jsem přecitlivělá chce se mi brečet taky." Řekla s tichým smíchem a bolestí v hlase a já se co nejrychleji snažila uklidnit. Nechci ji stresovat ještě jí ten stres ublíží.

,,Kazím mu život. Nic si nepřeje víc než děti a já to všechno jen kazím." Zavzlykala jsem tiše a ona mě jemně hladila po vlasech. ,,Jsi úžasná holka a na něm je vidět jak moc tě miluje. Nekazíš mu život. Určitě na tebe není naštvaný a všechno bude v pořádku." Řekla a trochu se odtáhla.

,,Uděláme si holčičí odpoledne. Sice budeme doma, ale užijeme si to. Co ty na to?" Zeptala se a setřela mi slzy. Pokývala jsem hlavou a hřbetem ruky si opatrně otřela nos. Pořád se cítím hrozně, ale jsem vážně ráda za to že tu je. Nevím co bych tu sama dělala, asi bych se ubrečela do spánku nebo něco podobného..