There she go

14.

Hailey's pov
- - - - -

Značně jsem zpomalila když mi pohled padl na jednoho člena ochranky, který stál v rohu místnosti a na rtech měl úšklebek zatímco do mě zabodával až moc známé oči.

Zadrhl se mi dech a polilo mě horko. To nemůže být on... nebo ano? Nemůže, co by tu dělal?

Všiml si jak jsem se zadrhla a pokynul na někoho kdo se pomalým krokem rozešel ke mně zatímco on ze mě nespouštěl oči. Naběhla mi husí kůže a stáhlo se mi hrdlo. ,,Jasone přijď dolů prosím co nejrychleji." Zašeptala jsem přiškrceným hlasem a začala nepatrně couvat. Mám strach.

,,Hned jsem tam." Řekl stále chraplavým hlasem a položil telefon, a já se skoro rozbrečela jen když jsem si všímala víc a víc podobností v obličeji toho muže co stále stál v rohu. Musí to být on. Bože můj co se mnou bude? Mám strach...

,,Je všechno v pořádku slečno?" Zeptal se ten který ke mně přišel a já v dlaních pevně sevřela popruhy kabelky tak aby byl vidět snubní i zásnubní prstýnek a zároveň jsem měla nějakou podporu.

,,Jdu se na něco zeptat slečny na recepci." Řekla jsem potichu a on se uchechtl zatímco ke mně šel blíž.

,,Vypadáte bledě, nechcete se posadil?" Řekl zatímco mi nabídl ruku a já okamžitě pokroutila hlavou. Odvede mě někam pryč a kdo ví co se mnou bude.

,,Můj manžel tu bude každou chvíli, nepotřebuji pomoc." Řekla jsem tiše a v další sekundě nepatrně nadskočila když jsem kolem pasu ucítila silné paže.

,,Otec se někoho ptal, můžu za ní na deset minut." Řekl Jason a bez jakéhokoliv dalšího slova nebo pohledu kolem nás se otočil zpátky ke schodišti. Celá se chvěju a mám hrozný strach.

Nemám tušení co od Lucase očekávat ale cítím v zádech jeho pohled a je to víc než děsivé. Mám pocit jako by se každou chvílí mělo stát něco špatného.

,,Neotáčej se k němu zády. Prosím nechci k němu jít zády." Vydechla jsem a vyprostila se z Jasonova sevření. Zmateně se na mě podíval a potom kolem nás. Pohled mu padl i na muže který se až děsivě podobal Lucasovi, ale teď ho zakrývaly stíny takže si ho nijak víc nevšiml. Nechci mu říkat jménem.

Nechci uvěřit tomu že by byl zpátky. Jason ho zranil po tom co mi ublížil, když jsem se s ním snažila rozejít a od té doby jsme Lucase neviděli a teď... teď stojí přede mnou.

,,Lee kdo je to? Co se děje?" Zeptal se něžně a já pokroutila hlavou. Rychlým mrkáním jsem zahnala slzy a on si mě k němu přitáhl blíž. ,,Lucas. Je to Lucas Jayi.." Řekla jsem tiše a on se zamračil. Podíval se zpátky kolem nás a poté zpátky na mě. ,,Nikde není. Je to jen ochranka." Řekl a já se také podívala do toho rohu místnosti kde už nestál.

,,Teď tu byl." Řekla jsem a on mě pohladil po tváři. ,,Jsi unavená Lee." Řekl a já pokroutila hlavou. ,,Věř mi, proč mi nevěříš?" Zeptala jsem se trochu zoufaleji a jemu pohled zjemněl. ,,Věřím ti lásko, ale takovéhle věci Lucas nedělá." Řekl a já se rychle rozhlížela všude kolem nás. Mám strach. Mám pocit že nás někdo sleduje.

,,A cítím na nás pohledy. Mám strach Jayi." Řekla jsem tiše a on si mě vtáhl do objetí. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a pevně ho objala. Mám děsný strach.

,,Někdo ti volá." Řekla jsem potichu když jsem cítila jak mu v kapse vibruje telefon a on se na něj okamžitě podíval. ,,To není příchozí hovor." Vydechl a já se na něj zmateně podívala.

,,Někdo se dostává do baráku. Kurva co se dneska ještě stane?" Zavrčel a rychle vytočil něčí číslo. Zadrhl se mi dech a znovu jsem se podívala na to místo kde předtím stál. Nemůžu si pomoct. Pořád tomu nemohu uvěřit a teď se k nám snaží někdo vloupat.