There she go

11.

Jason's pov
- - - - -

,,Dám ji do postele." Řekl jsem tiše a Hailey vyzvedl do náruče.

,,Můžu být ještě v obýváku?" Zeptala se Justine potichu a já přikývl. ,,Můžeš klidně i do bazénu, dělej si co chceš jen mi nelez do pracovních věcí prosím." Řekl jsem tiše tak abych Hailey nevzbudil a ona se usmála.

,,Nebudu, Děkuji." Řekla a já přikývl předtím než jsem s Lee odešel do ložnice. Opatrně jsem ji položil na postel a vysvlékl ji z šatů. Unaveně se otočila na druhý bok a spala dál.

Je hrozně roztomilá...

,,Dobrou noc." Řekl jsem tiše a jemně ji políbil na čelo předtím než jsem ji přikryl a znovu vyšel z pokoje. Sešel jsem dolů a Justine ke mně zvedla pohled, rychle si setřela slzy a já se zmateně zamračil.

,,Co se děje?" Zeptal jsem se a ona pokroutila hlavou. ,,Nic... zapomněl jsi si něco?" Zeptala se. ,,Šel jsem pro pití... co se stalo?" Zeptal jsem se a šel k ní blíž. Je to i má kamarádka a nelíbí se mi když někdo na kom mi jakkoliv záleží brečí.

,,Po půl roce mi odepsal že se mnou nechce mít nic společného a že se o dítě rozhodně starat nebude." Zavzlykala tiše a já se posadil vedle ní.

,,Budu rodit sama, budu ho vychovávat sama, prostě budu na všechno sama. Mateřství je děsivé a nechci si tím procházet sama." Řekla tiše a já si ji nejistě vtáhl do objetí. Nejsem zvyklý objímat někoho jiného než Hailey a už vůbec ne těhotnou ženu.

,,Neví o co přichází." Řekl jsem a ona znovu tiše zavzlykala. ,,Nechci být sama.." řekla tiše a já ji pohladil po zádech aby se trochu utišila. ,,Najdeš si někoho skvělého kdo tebe i miminko přijme. Určitě to bude brzy." Řekl jsem a ona se odtáhla. Setřela si slzy a zhluboka vydechla.

,,Pokud to nebude před osmým měsícem tak si pravděpodobně nikoho nenajdu." Řekla a já pozvedl obočí. ,,Proč by sis nikoho nenašla po osmém měsíci?" Zeptal jsem se a ona si položila dlaně na bříško.

,,Protože to bude moc únavné a až se narodí tak nebudu mít čas se o sebe starat." Řekla a já nepatrně přikývl. Možná bych jí mohl někoho dohodit.

,,Budeš skvělá máma Justine, určitě si někoho najdeš." Řekl jsem a ona se skrz slzy pousmála. ,,Jsi úžasný člověk, nechápu jak jsi se dostal do takového byznysu." Řekla tiše a já sklopil pohled. Možná tak že nejsem úžasný a v tom stejném jedeme už po generace.

,,Mám to po otci, pozice se předává v den svatby." Řekl jsem a vstal ze sedačky. ,,Dáš si něco k pití?" Zeptal jsem se při cestě do kuchyně a ona přikývla. ,,Nějaký džus prosím." Řekla a já otevřel lednici. Už máme jen jablečný a pomerančový.

,,Jablko nebo pomeranč?" Zeptal jsem se sobě vyndal vychlazenou vodu. Bolí mě hlava tak snad to pomůže.

,,Jablko prosím." Řekla a já ho položil na linku. Lednici jsem zavřel a vyndal skleničky. Všechno jsem pobral a sedl si zpátky k ní na sedačku. ,,Děkuju." Řekla s malým úsměvem který jsem jí opětoval.

,,Chceš tam trochu vody?" Zeptal jsem se a ona pokroutila hlavou. ,,Nepotřebuju, děkuji."  Řekla a trochu se napila.

Chvíli nastalo ticho, které ale nebylo nepříjemné. Stále jsem přemýšlel o tom co říkala Hailey. Cítí se nejistá. Má strach že ji opustím... nemám tušení čím by to mohlo být.

,,Je mi líto co se vám stalo." Řekla najednou a já k ní zvedl pohled. ,,Hm?" Zamumlal jsem aby to zopakovala a ona si povzdechla. ,,Je mi líto že jste přišli o miminko. Snažila jsem se ji od toho odreagovat takže to možná tak nevypadá, ale opravdu mě to mrzí." Řekla a já přikývl.