There she go

28.

omlouvám se za ty skoky v čase, snad se i tak bude líbit 🤍
- - - - -

@natashkaVOE všechno nejlepší k svátku! Snad ti kapitolka zvedne náladu 🤍

- - - - -
Hailey's pov

,,Hailey," znovu se mnou někdo něžně zatřásl a já otevřela oči. ,,Omlouvám se že jsem tu nebyl, poslal mě pryč, nemohl jsem říct ne." Řekl Ruben potichu a pomáhal mi se zvednout. Trochu jsem zakašlala a znovu zavřela oči. Celé tělo jsem měla v plamenech, bylo mi špatně od žaludku a cítila jsem se slaběji než kdy dřív.

,,Je miminko v pořádku?" Zeptala jsem se tichým chraplavým hlasem a trochu se zakašlala. Přiložil mi skleničku ke rtům a pomohl mi se napít čaje, který mě hned trochu ohřál.

,,Je, určitě ano, nestihl tě znásilnit." Řekl a hladil mě po vlasech. Díky bohu. Hlavně aby přežilo miminko, to je to jediné na čem mi záleží. ,,Omlouvám se, že jsem tu nebyl." Řekl a já nepatrně pokroutila hlavou. Nemůže za to. Lucas ho poslal pryč...

,,Zachránil jsi mě." Řekla jsem tiše. ,,Jason tě zachránil. Je na tom lépe, volal jsem o tom Lucasovi a díky tomu tě nechal." Řekl a stále mě něžně hladil po vlasech. Jason je na tom lépe. To je vše na čem mi záleží.

,,Chci za ním." Řekla jsem tiše a chtělo se mi plakat. Všechno mě bolí. Chci za Jasonem.

,,Já vím. Tak rád bych ti pomohl Hailey, nemohu." Řekl a já se rozplakala. ,,Udělám cokoliv, zaplatím ti kolik jen budeš chtít, můžeš pracovat pro Jasona, zbavíš se Lucase, prosím udělám cokoliv." Zavzlykala jsem a rozklepanými dlaněmi které bolely si překryla obličej. Vím že nechce peníze, ale co můžu dělat. Jsem zoufalá.

,,Máš to nateklé, co ti s tím udělal?" Zeptal se jemně čímž ignoroval to co jsem řekla a do ruky něžně vzal můj levý ukazováček. ,,Kopal mi do bříška, bránila jsem ho..." řekla jsem skrz vzlyky a trochu rukou cukla když se dotkl jednoho místa které obzvlášť bolelo.

,,Zkusím ti to nějak zpevnit aby se to v pořádku vyléčilo." Řekl. ,,Rád bych se od Lucase dostal Hailey, rád bych ti pomohl, ale nevím jak a hlavně nemám jak.." řekl čímž mi odpověděl na prošení a já znovu tiše zavzlykala. Chci Jasona...

,,Slib mi že se o miminko postaráš až se narodí a dostaneš ho k Jasonovi. Prosím slib mi to." zavzlykala jsem a on ihned pokroutil hlavou. ,,Co tím chceš říct?" Zeptal se a já si přitáhla nohy k bříšku. Začíná být vidět, chtěla bych aby mě viděl Jason...

,,Nezvládnu to. Nechci být bez Jasona, nezvládnu to tu, nebudu schopná se o miminko postarat a nechci aby vyrůstalo s Lucasem." Řekla jsem tiše skrz vzlyky a on znovu pokroutil hlavou.

,,Ne Hailey, zvládneš to. Nemůže přijít o matku a Jason o manželku. Zvládneš to." Řekl a já se na něj podívala. Opravdu? Nezvládnu to. Už teď jsem na dně a to jsem tu tři měsíce. Jason je v komatu, nikdo neví kde jsem, Lucas mě nikdy nepustí a Ruben mi nepomůže... jak to tu mám sakra zvládnout? Ještě půl roku a narodí se mi ten náš andílek. Nedokážu si představit že bych ho měla vychovat v takovém prostředí. To ani náhodou.

,,Jason už o manželku přišel Rubene, nikdy mi nedovolíte se k němu vrátit..." řekla jsem tichým uplakaným hlasem a on se mi utrápeně díval do očí. ,,Mám z něj strach Hails, nevíme čeho všeho by byl schopný." Řekl a já pokroutila hlavou. ,,Je to tvůj bratr." Řekla jsem potichu a on pokrčil rameny.

,,Jemu na tom nezáleží, je jako stroj, je mu jedno kdo jsem, necítí ke mně žádné bratrské pouto, byl by schopný mě zabít stejně jako to udělal s jeho otcem nebo zvířaty, nemohu s tím nic dělat, přestože bych ti tak moc rád pomohl... nemůžu.." řekl a já se na něj dívala aniž bych přestala plakat. S každou novou informací se ho bojím víc.