There she go

26.

Hailey's pov
- - - - -

,,Ruben. Jsem tu nově." Řekl a natáhl ke mně ruku. Obě mé byly na mém bříšku a docela zpocené. Nemám úplně sílu..

,,Asi špatný nápad, omlouvám se." Řekl s malým úsměvem který zvýraznil černý kroužek na pravé straně jeho spodního rtu a ruku stáhl zpátky k sobě. Hnědé oči mu jiskřily a tmavé vlasy mu nepatrně spadaly do očí. Působí docela mile, ale to Lucas taky když jsme se potkali...

,,Měla bys něco sníst." Řekl a položil vedle mě tác s nějakým jídlem. Pokroutila jsem hlavou a znovu se stočila do klubíčka. Nemám hlad. Chce se mi zvracet jen při myšlence na jídlo. Dřív to tak nezbývalo musí to být z těhotenství.

,,Notak Hailey, přece nebudeš hladovět." Řekl a něžně mi dal pramínek vlasů za ucho. Trochu jsem sebou pod jeho dotykem cukla a podívala se na něj. Proč se chová takhle? Proč je na mě takhle hodný?

,,Jsi jako on?" Zeptala jsem se opatrně tichým hlasem a on s úsměvem pokroutil hlavou. ,,Choval by se k tobě takhle?" Zeptal se a já nepatrně pokroutila hlavou. On nikdy.

,,A máš odpověď." Řekl a já znovu zavřela oči. To ale nedává smysl.. ,,Proč s ním spolupracuješ pokud nejsi jako on?" Zeptala jsem se potichu. ,,Příbuzné si nevybereš." Řekl s pokrčením ramen a já se na něj překvapeně podívala. Teď se mi hodil mluvit o někom úplně jiném. Odreagovává mě to od mých problémů.

,,Jste příbuzní?" Zeptala jsem se potichu. ,,Jeho máma si vzala mého tátu když jsme byli menší. Zabila je v autonehodě když nám bylo třináct... od té doby jsme neměli nikoho kromě babičky. Žil jsem s ní do minulého roku, rakovina je svině.." řekl a já se opatrně zapřela o pravou ruku čímž jsem se nadzvedla. Jsem hrozně slabá.

Taky mi zemřela babička na rakovinu, ale byla jsem malá, sotva si ji pamatuji... vím že to máma hodně oplakala...

,,Jeho máma je zabila?" Zeptala jsem se tiše a on pokroutil hlavou. ,,Oba dva mají něco s hlavou. Asi to jede v jejich straně rodiny... v mé straně rodiny jedou zase úzkosti a deprese. Táta na práškách a nevlastní máma která nemá emoce. Dokonalá dvojice." Uchechtl se a svlékl si mikinu, kterou přes mě něžně položil aby mě víc zahřál. Opravdu mi je zima, ale snažím se vydržet jen s tím co mám. Jasonova vůně pomalu vyprchává, ale citoval vazba neodejde nikdy.

Zastavila jsem písničky a po dlouhé době si sundala sluchátka z uší. Zhluboka jsem vydechla a v dlani stiskla malý křížek na náhrdelníku, který jsem si vzala na památku.

,,Omlouvám se." Řekla jsem potichu a on se mi podíval do očí. Hned jsem sklopila pohled a posadila tak že jsem byla zády opřená o studenou stěnu za mnou a kolena jsem měla přitažená až k bradě.

Musím vypadat strašně, ale nemůže se ode mě očekávat nic jiného..

,,Za co?" Zeptal se a já zůstala tiše. Nevím.. hádám že to je pro něj citlivé téma a nevím jestli o tom chce mluvit.

,,Myslím si že bys měla vědět o tvém psychopatickým ex a jeho jediným příbuzným." Řekl a já se na něj znovu podívala. ,,Takže má psychopatii?" Zeptala jsem se a on přikývl. Vždycky jsem si to myslela a Jason mu rovnou říká psychopat, ale nějak jsem tomu nechtěla uvěřit.

,,Stejně jako jeho matka. Jako malý jsem se ho bál. Za domem jsme nacházeli mrtvá zvířata, ptáci měli ulámaná křídla, zajíci uříznuté uši, opravdu všechno možné. Mysleli jsme že to prostě dělá někdo kdo naši rodinu nemá rád nebo nějaký dravec, ale jednou jsem si hrál za menším křovím s vojáčky z klacíků které mi vyrobil děda a uslyšel jsem ptáčka. Křičel a znělo to zoufale a bolestivě. Vykoukl jsem zpoza křoví a viděl Lucase... lámal tomu ptáčkovi křídla, pohodil je na stranu a vzal do ruky malý nožík který mu dal táta když jsme se poprvé potkali, nepozastavil se nad tím co dělal ani na sekundu a ptáčkovi rozpáral bříško..." řekl a já ho sledovala se zatajeným dechem. To je příšerné.