Secret lovers

3. kapitola

Ráno jsem se vzbudila s obrovskou bolestí hlavy, a s absolutním netušením toho, jak jsem se dostala do postele. Měla jsem totální okno.

Dobelhala jsem se k Severusovi do pokoje. ,, Seve, řekni mi, že máš lektvar proti kocovině." Zasmál se a souhlasně přitakal. ,, Na a vezmi jeden i Luciusovi, najdeš ho ve společence pod stolem." Řekl a v tu ránu jsme oba dva vyprskli smíchy. Jak mohl Lucius usnout pod stolem? I když, kdo ví, kde bych skončila já, nebýt toho člověka co mě odnesl.

,, Luciusi, pro Merlina vstávej." Vyndala jsem ho z pod stolu a dala mu lektvar. Potom si odešel ještě lehnout a já se vydala na snídani.

Polovina zmijozelského stolu vypadala na umření, ta druhá vůbec nedorazila. ,, Regu?" Zeptala jsem se svého bratra, který zadumaně seděl u stolu. Vzhlédl ke mně. ,, Děje se něco? Ty přeci víš, že mi můžeš cokoliv říct." Smutně se na mě usmál ,, já vím Jenny, řeknu ti to, až bude správný čas, dobře?" Na to se zvedl a odešel z velké síně.

,, Lucius se včera slil pod obraz." Oznámila mi Bella, když se i ona přiznala na snídani. Zasmála jsem se. ,, Jo, doslova. Teda spíš pod stůl. Našla jsem ho pod stolem."

Vydala jsem se na hodinu obrany proti černé magii. Samozřejmě, že ve třídě seděl jen Potter. ,, Aaa, koho nám sem čerti nesou? Není to snad Blacková?" ,, Važ slova Pottere, nebo budeš litovat." Posměšně se uchechtl a rošťácky nadzvedl jedno obočí. ,, Jo? A co mi uděláš?"
Otočila jsem se a seslala na něj kouzlo ,,aguamenti!" To bych ale nebyla já, kdyby do třídy zrovna nepřišla Mcgonagallová a já to kouzlo omylem neseslala na ni.

,, Paní profesorko! Moc se vám omlouvám." Ve vteřině se kouzlem usušila a potom pronesla ,, právě jste si vysloužila večer školního trestu slečno, v 8 se hlaste u Hagrida." Potter se uchechtl. ,, A vy se moc nesmějte, vy se tam samozřejmě budete hlásit také pane Pottere." ,, Cože? Proč já??" ,, Vsadím se, že na vás slečna to kouzlo neposílala jen tak, pro nic za nic." No to mi tak chybělo, můj první školní trest a ještě k tomu s Potterem! Co tomu řeknou rodiče? Snad nepřijde výhružný dopis.

Nasadila jsem si své boty a takový lehčí kabátek a vydala se k Hagridově hájence.

Zaťukala jsem, zevnitř jsem slyšela smích. Potter už tam pravděpodobně byl. Hagrid otevřel. ,, Dobrý den pane, hlásím se zde na školní trest." James se zasmál a začal mě napodobovat. ,, Ale kuš Jamesi, pojďte dal slečno." Hagrid měl trochu neohrabané způsoby, ale byl moc milý.

,, Půjdete do černýho lesa a nasbejrate mi tam tyhle kytky." Ukázal nám bílo fialovou květinu. ,, Rostou vzadu u takové té jeskyně."

Vydali jsme se tedy do lesa. ,, Hej Blacková, nebojíš se, že si umažeš ty svoje nóbl boty?" Řekl posměšně. ,, Pottere, drž jazyk za zuby, nebo o něj přijdeš." Postupovali jsme dál černým lesem, za námi se něco šustlo a já se otočila, abych mohla zjistit, co to bylo.

,, Copak Blacková? Bojíš se snad? Semnou se bát nemusíš." V duchu jsem se jeho poznámce uchechtla. ,, 16 let vyrůstám v domě Blackových, můžu tě ujistit, že věcí tady se nebojím." Jeho výraz byl soucitný, snad i smutný a starostlivý? Vypadalo to, jakoby chtěl něco říct, ale já ho přerušila dříve, než začal. ,, Hele! To jsou ty kytky."

Vraceli jsme se zpět k hradu. Koukala jsem se všude kolem, opět jsem se ale nekoukala pod svoje nohy- jako vždy. Zakopla jsem a tentokrát opravdu spadla. James se rychle otočil a zvedl mě. ,, Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě a já souhlasně přikývla. Opět tu byla ta chvíle, našeho (jakoby) spojení. Koukali jsme si vzájemně do očí a nemohli přestat. James mě stále držel za ruku, jak mi předtím pomáhal vstát. Ani jsem si nevšimla, že se naše rty k sobě pomalu přibližují.

James položil své rty na mé a mně okamžitě tělem projela vlna elektřiny. Hladil mě po tváři a líbal mě, já mu polibky s radostí oplácela. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, jakoby jsme si uvědomili, co se to stalo. ,, Já, omlouvám se," ,, ne, ty se neomlouvej, to já se omlouvám," řekl a rychlými kroky se vydal pryč. Takže, tohle byla moje první pusa s Jamesem Potterem. S klukem, který je nejlepší kamarád mého bratra. S klukem, jemuž patří srdce půlky dívek z Bradavic. Nechtěla jsem si to přiznat, ale měla jsem pocit, že ten večer si James Fleamont Potter ukradl i kousek toho mého.