Secret lovers

18.kapitola

Chystali jsme pro Siriuse narozeninovou párty. Dlouho se nezasmál a dospěli jsme k názoru, že se všichni potřebují alespoň na chvíli odreagovat. Pomáhal nám i Pěťa, který se poslední dobou choval opravdu zvláštně. Měl přijet i Remus, byl teď hodně pryč, snažil se řešit ten svůj vlkodlačí problém.

Zrovna jsem věšela pomocí kouzel do naší společenky výzdobu, když v tom mi někdo zezadu dal dlaně přes oči. ,, Kdo jsem?" Zeptal se ten dotyčný a mně se na tváři rozlil úsměv. ,, Remusi!" Vykřikla jsem a objala ho. ,, Chyběla jsi mi Blacková." ,, Ty mně taky náměsíčníku. ",, Kdo nám hlídá Siriuse?",, Adelaine z havraspáru, je taky v řádu, moc milá holka." Podotkla jsem a Remus se smutně usmál ,, bude jen dobře, když se na chvíli zasměje, tolik toho ztratil." Přikývla jsem.

,, Všechno nejlepší!" Zakřičeli jsme všichni, když Sirius s Adelaine v závěsu vešel do společenské místnosti. Po opravdu dlouhé době jsem ho viděla usmívat se od ucha k uchu. Pili jsme, tančili a bavili se. ,, Teď pojď s námi," řekla jsem mu a spolu s Jamesem, Remusem a Péťou jsme vyšli ven z hradu. ,, Něco pro tebe máme brácho," řekl James a poplácal Siriuse po zádech. Najednou se před Siriusem zjevila motorka, zalapal po dechu. ,, Trochu jsme ti ji vylepšili, takže lítá," mrkla jsem na něj. Asi tak 100 nám poděkoval, než na ni konečně nasedl a vyzkoušel ji. Měla jsem opravdu radost z toho, že můj bratr je konečně šťastný. Zasloužil si to.

,, Jsi v pořádku Jenny?" Zeptala se mě Alice, když jsem kráčela z výuky. ,, Ale jo, jen je mi nějak divně, asi na mě něco leze." ,, Nechceš zajít na ošetřovnu?" Usmála se na mě mile ,, určitě ne, za chvíli mi bude líp."

,, Moc nám pomáháte," usmál se na fénixův řád Alastor Moody, potom co si nás vyfotografoval.  Mě a Jamese si vyfotografoval i samostatně. Jsme jeho největší oblíbenci. Ano, Alastor nebýval vždy tak nedostupný, dříve býval velice milý. Čas ale neúmyslně plyne a lidé se s ním postupně mění. Jinak to bohužel ani nejde.

Rukou jsem nahmatala náhrdelník od Jamese. Od té doby, co mi ho nasadil jsem ho ani jednou nesundala. Znamenal pro mě opravdu hrozně, hrozně moc.

James byl na famfrpálovém tréninku a já seděla v pokoji. Ani nevím proč ale rozhodla jsem se pro Jamese začít psát dopisy. Dopisy, pro naše budoucí já. Až budeme mít děti, tak si je všichni budeme moct přečíst v klidu v našem krásném domě.

Můj milovaný budoucí Jamesi
Právě sedím v pokoji. Stále ještě studujeme v Bradavicích. Koukám na moji fotku z plesu, kterou tu máš vystavenou. Vsadím se, že právě teď, když to čteš sedíme i s našimi dětmi u krbu. Po všech těch letech jsme to dokázali a žijeme spokojeně. Zajímá mě ale, jestli jsi pořád takový arogantní vůl? Asi ano, to se jen tak neztratí. Věř mi ale, miluju tě z celého mého srdce. S láskou Jennifer.
P.S. Jsi fakt bordelář, jediný Remus tu má hezky uklizeno!!

Seděla jsem už dvě hodiny na záchodě a zvracela. James mi držel vlasy. ,, Lásko, musíme zajít na ošetřovnu, okamžitě!" Nakonec jsem s ním souhlasila a nechala se tam od něj odnést. Madam Pomfreyová ho donutila počkat venku a mně zatím udělala nějaké testy. Dávala mi vypít nechutné lektvary a pořád mi měřila tep.

Měla jsem pocit, že na té posteli ležím snad už celou věčnost. Možná dokonce dvě věčnosti, než přišla. ,,Slečno?" ,, Ano? Co mi je, co mám za nemoc?" ,, Slečno, žádná nemoc to není." Uchechtla jsem se. ,, Když to není nemoc, tak co mi je?",, Slečno... jste těhotná."

Ještě chvíli jsem ležela na posteli a snažila se vstřebat tu novinku. Rukou jsem si hladila břicho. Ovšem, děti jsem s Jamesem chtěla neskutečně moc. Je nám ale oběma 17. Venku začíná pravděpodobně největší kouzelnická válka všech dob. A jak to vezme James?

Odhodlala jsem se vyjít konečně ven. James před ošetřovnou pochodoval sem a tam, vypadal už značně nervózně. Hned jak mě spatřil, okamžitě se ke mně přihnal. ,, Zlato, co ti je? Jakou máš nemoc?" ,, Jamesi, já nejsem nemocná." Hodil po mně zmatený výraz. ,, Co ti tedy je?" Chytla jsem ho za ruce ,, Jamesi... já jsem těhotná."