Secret lovers

10. kapitola

Kdybych měla říct, kdy věci začaly jít z kopce dolů, bylo by to na začátku prosince. S Jamesem jsme tvořili zamilovaný pár. Regulus trávil spoustu času s Dorcas a Pandorou, Marlene a Sirius byli zamilovaní, Cissy s Luciusem taky a Bella s Rodolfusem byli připraveni na svoje zásnuby.

V prosinci se poprvé objevily zmínky o nějakém Tomu Raddlovi. Nejdřív jsem si myslela, že to je jen nějaký mazal, který se snaží zapůsobit. Myslela jsem si to, dokud jsem v denním věštci nepřečetla první zprávu o zabité mudlovské rodině.

Zrovna jsem s Jamesem na obědě seděla u jejich nebelvírského stolu. Marlene najednou zalapala po dechu ,, co se stalo?" Zeptala jsem se a ona mi podala noviny.
Včera okolo půl 10 večer byla zavražděná čtyř členná mudlovská rodina. Obětí byl i nejmladší pouze 1 roční syn. Tom Raddle, který si teď říká Lord Voldemort získává stále větší počet následovníků, přetahuje na svou stranu bohaté, čistokrevné rodiny ale i jiné tvory temnot. Co asi chystá? To je otázka na kterou bohužel nedokážeme zatím odpovědět.

Pod stolem jsem sevřela Jamesovu ruku. Všem se nám zrcadlil ve tváři stejný výraz. ,, Jenny, nemyslíš si, že by se naše rodina přidala k němu?" Zeptal se mě Sirius ,, určitě ne, nikdo nic neříkal, to by neudělali, je to moc už i na ně."

Vydala jsem se do naší společenské místnosti, Lucius ani Bella nebyli nikde k nalezení, vlastně ani Regulus ne. Byla tu jen Cissy. ,, Cissy, kde všichni jsou?" Pokrčila rameny ,, já vůbec nevím."
Najednou se před námi objevil dopis. Vyměnily jsme si zmatený pohled. Sám se otevřel a my jsme četly:
Za 10 minut na astronomické věži. Musíme se rychle přemístit. Nikomu nic neříkejte a nejlépe ať vás nikdo nevidí.

Orion Black.

,, Tak pojď Cissy, musíme jít." Přehodily jsme si přes sebe černé pláště a daly si kapuci, aby nás nikdo nepoznal.
Na astronomické věži už čekal otec a přemístil nás před Malfoy Manor. ,, Otče, co tu děláme?" Hodil po mně přísný pohled, takže jsem okamžitě pochopila, že se nemám ptát.

Vešli jsme do prostorného salónku. Byli tu všichni, má matka, teta se strýcem, Lucius, Regulus, Evan. Lucius i Evan měli zvláštní výraz. Regulus měl v očích slzy. ,, Posaďte se prosím všichni," vyzvala nás matka a my tak udělali.

,, Chtěla bych vám oznámit, že pán zla požádal naše rodiny o to, abychom se přidali na jeho stranu. Zvážili jsme to a dospěli jsme k názoru, že to je nejlepší možné rozhodnutí. Postupem času všichni splníte své poslání vůči jemu a stanete se smrtijedy." Myslela jsem, že jsem se snad přeslechla. Čekala jsem až někdo něco řekne, nebo namítne. Všichni ale jen seděli se sklopenou hlavou, smíření se svým osudem.
,, To snad nemůžete myslet vážně, matko tohle už je moc i na vás. Nebudeme přece líbat hnáty nějakému šílenci!" ,, Okamžitě zmlkni Jennifer, nebo budeš litovat." ,,Ne nezmlknu , protože-," otec mi vlepil obrovskou facku, až se mi do očí nahrnuly slzy. Cissy zalapala po dechu. ,, Nikdo se vás neptal na souhlas, všichni splníte povinnost. Pokud ne, budete z naší rodiny vyhoštěni." Na to se zvedli a odešli.

Přemístila jsem se zpátky do Bradavic. Ani jsem si neuvědomovala, že brečím. ,, Jennifer! Kde si byla?" Ozval se zamnou hlas Siriuse. Otočila jsem se. ,, Co se stalo?" Zeptal se, když viděl, že brečím. Mlčela jsem a jen jsem na něho mlčky koukala. Došlo mu to. ,, Jennifer ne, prosím ty ne, nedělej to. Nemusíš jít s nimi. Máš šanci na jiný život, Jennifer prosím." Koukal na mě s tím nejvíce prosebným výrazem, jaký jsem kdy viděla. ,, Mrzí mě to Siriusi." Otočila jsem se a odešla, skoro jsem až běžela. Neohlížela jsem se na něj, nebo by mě to bolelo ještě víc.

Nemohla jsem zradit svoji rodinu a ohrozit lidi na kterých mi záleželo. Slíbila jsem Regulusovi, že ho nikdy neopustím a to také dodržím.

Ležela jsem v posteli, když v tom jsem před dveřmi uslyšela. ,, Ty zmije jedna, okamžitě mě pusť dovnitř, nebo ty dveře vyrazím." Křičel James a Bella mu odpověděla: ,, okamžitě vypadni, vůbec netuším jak ses sem dostal ale ihned koukej zmizet." Přešla jsem ke dveřím a otevřela jsem. ,, To je v pohodě Bello, pust ho dovnitř." James vešel a zavřel za námi dveře.

,, Jennifer prosím, řekni mi, že to není pravda." V očích se mu leskly slzy a měl prosebný výraz, bolelo mě z toho u srdce. Podívala jsem se na něj podobným pohledem. Chytil mě za ruku ,, Jennifer prosím, nedělej to, jsi dobrý člověk, nedělej to." ,, Já musím Jamesi, nemám na vybranou." Z očí se mi skutálely slzy. ,, Ne, ty nechceš mít na vybranou, vždycky jde se rozhodnout na jaké straně stojíš." ,, Tak jednoduché to není Jamesi." ,, Jennifer, pokud to uděláš přísahám, že už tě nikdy nechci vidět a ani s tebou mluvit. Prosím Jennifer, nechci tě opustit, nedělej to." V duchu jsem se připravovala říct ta nejtěžší slova, která jsem nikdy nechtěla říct. Podívala jsem se do očí kluka, kterého jsem milovala a řekla nejbolestnější slova v mém životě. ,, Sbohem Jamesi," on zakroutil hlavou, brečel taky. Otočil se a odešel. Já se potom zhroutila na postel a přemýšlela nad tím, že mě právě opustilo jediné štěstí, které mě za několik let potkalo.

Jsme na konci další kapitoly! Možná dnes vydám ještě jednu. Chtěli by jste? Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsali jak se vám příběh líbí.