25. kapitola

531 24 0
                                    

,, Opravdu se nechceš zdržet déle?" Přemlouvala jsem Alastora. ,, Ne, bohužel nemůžu, mám ještě nějakou práci, uvidíme se příští týden. Přikývla jsem a objala ho.

,, Tak jsme tu zůstali sami," kývnu hlavou k Siriusovi. James musel nutně do práce. Eveline zrovna spinkala.

,, Ten měla nejradši," řekl smutně Sirius a přivoněl si k vanilkovému koláči. V očích se mu zaleskly slzy. Vzpomínali jsme na Marlene. ,, Nikdo neměl krásnější úsměv a srdce než ona." Udělala toho pro mě strašně moc. ,, To díky ní jsme k sobě zase našli cestu." ,, Je tu pořád s námi, vsadím se, že i právě teď, dává na nás pozor." Pohladila jsem Siriuse po rameni a on se na mě smutně usmál.

Byla obrovská bouřka, dokonce i Eveline se vzbudila. Sirius ji konejšil, když v tom jsme najednou uslyšeli zvláštní zvuky zvenku. ,, Panebože, Jennifer, to jsou oni!" Venku stálo několik smrtijedů, snažili se prolomit ochranná kouzla, za chvíli se jim to povede. ,, Jenny, dělej! Vezmi Eveline a schovej ji! Já je zatím zdržím."

Rychle jsem vzala Eveline a běžela s ní nahoru. ,, Dceruško moje, maminka tě miluje z celého srdce, buď potichoučku prosím. Zvládneš to, věřím ti." Přikryla jsem ji Jamesovým neviditelným pláštěm a běžela dolů Siriusovi na pomoc.

,, Ubožák," slyšela jsem nechutný hlas, Sirius ležel na zemi v bezvědomí. Dýchal, spadl mi kámen ze srdce. Bylo tu asi 8 smrtijedů, žádného z nich jsem neznala.

,, Ale, ale, Blacková osobně? Zbabělci, schovávali jste se tu jako krysy," řekl jeden muž a plivl mi k nohám. ,, Kdepak je dceruška a manžel? Chceme je taky pozdravit," zasmála se žena. Zvedla jsem bradu ,, ani jeden z nich tu není, budu vám muset stačit já."

,, Mdloby na tebe!" Chrlila jsem po všech smrtijedech kouzla. 4 už se mi podařili oddělat. Popravdě, byli celkem zbabělí. Myslela jsem si, že mám vyhráno, dokud se jich v místnosti neobjevilo dalších 6. Měli ještě někoho sebou.

,, Pěťo?" Řekla jsem nevěřícně. Měl slzy v očích, ani se na mě nepodíval. ,, Za vaše prozrazení můžeš poděkovat tady vašemu kamarádovi, přišel sám od sebe." Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. ,, Jak jsi mohl?"

,, Sectum Sempra!" Vyslala jsem kouzlo proti jednomu smrtijedovi. Jeden ze smrtijedů byl Rodolfus Lestrange. Celou dobu se zdržoval v rohu místnosti. Dva smrtijedi mě chytli za ruce, nemohla jsem se pohnout. Zavřela jsem oči a modlila se, aby byli hlavně James, Eveline a Sirius v pořádku. ,,Rodolfusi, prosím. Dřív jsme bývali přátelé." Zašeptala jsem k němu. Nic neudělal, s bolestným výrazem sklopil oči k zemi.

,, Letifer!" Slyšela jsem, jak zašeptala jedna smrtijedka. Jediná moje šance bylo zašeptal neverbální ,, protego." Bohužel to ale nebylo dost silné a já dopadla na zem.

,, Panebože!" Slyšela jsem Jamesův hlas. Už tu nikdo nebyl. ,, Jamesi," zašeptala jsem. James se ke mně sklonil, měl slzy v očích. ,, Musíme okamžitě k Mungovi! Zachráním tě Jennifer, slibuju." Kroutila jsem hlavou ,, nemá, nemá to," ztěžka jsem se nadechla, už jsem skoro nemohla mluvit. ,, Cenu lásko, ty to víš." James začal kroutit hlavou, z očí se mu hrnulo bezpočet slz. ,, Ne Jennifer, neopouštěj mě, neopouštěj nás, prosím, nemůžu bez tebe žít." Přiložila jsem mu ruce na tvář. ,, Poslouchej mě Jamesi. Jsi láska mého života, nelituji jediné vteřiny, kterou jsem s tebou strávila. Miluju tě z celého srdce, Jamesi Pottere. Zamiluj se znovu, žij za nás oba, vychovej naši dceru, jen na mě prosím nikdy, nikdy nezapomeň." ,, Nikdy, nikdy nebudu milovat nikoho jiného." Usmála jsem se na něho. ,, Poprosím Boha, aby ano." Naposledy jsem zahlédla lásku svého života, potom jsem naposledy zavřela oči a vydala se na druhou stranu.

Pohled třetí osoby

James se zhroutil nad tělem své manželky. ,, Jennifer ne, prober se prosím, lásko." ,, Nikdy na tebe nezapomenu, nikdy. Navždy a napořád moje lásko." V tenhle moment se mu navždy zlomilo srdce. Ztratil svůj smysl života. James Potter od tohoto momentu už nikdy nebyl stejný.
Konec pohledu třetí osoby

,, Tak se opět setkáváme Smrti, mohla bych od tebe požádat jedno poslední přání? Mohla bych se prosím naposledy rozloučit s mojí dcerou?" Smrt přikývla, najednou jsem viděla obrovské světlo.

Eveline ležela na posteli. Byla zrovna u Jamesových rodičů. ,, Andílku můj," řekla jsem, usmála se na mě, viděla mě? To se asi už nikdy nedozvím. ,, Miluju tě z celého srdce, vždycky budu s tebou i s tatínkem, ano? Miluji vás oba dva, pořád budu s vámi." Dala jsem jí poslední pusu, potom už jsem se navždy vydala na místo klidu.


Tak jo.... Brečím jako želva. Nebojte se, tohle není poslední kapitola příběhu!! Je to ale zaručeně nejsmutnější kapitola. Jennifer byla jedna z mých nejoblíbenějších postav a věřte, že její smrt mi opravdu zlomila srdce. Zbývá nám pár posledních kapitol, mohu vám ale říct, že bude i druhý díl. Vidíme se u další kapitoly:(💔💡

Secret loversKde žijí příběhy. Začni objevovat