23. kapitola

465 22 0
                                        

S Jamesem jsme se rozhodli prohlídnout si alba s fotkami. Byli jsme tu pořád zavření, klidně by jsme se ale zakopali pod zem, jen kdyby to mělo znamenat, že naši dcerušku udržíme v bezpečí.

,, Vy s Luciusem jste byli fakt dvojka." Řekl James a já se smíchem musela přikývnout. ,, Asi jako vy se Siriusem." V jedné hromádce fotek na nás najednou vykoukla fotka Marlene, byla tak krásná... S Jamesem jsme si oplatili bolestný pohled. Byla to fotka z dne, kdy se fotil celý fénixuv řád. Marlene si potom vyžádala ještě sólo fotku, kdybych vám musela vysvětlovat proč, byli by jsme tu do večera, takže vám postačí vědět, že se vsadila s Peterem. Zabili ji přesně dva týdny po pořízení téhle fotky....

,, Jamesi, nemůžeš tam jít, prosím.." snažila jsem se přesvědčit svého manžela, aby se nešel přidat k dalším bystrozorům. Právě probíhal největší smrtijedský útok za celou dobu trvání téhle šílené kouzelnické války. Pravda je, že za normálních okolností bych šla taky, teď to bylo ale něco jiného. Máme malé dítě. ,, Musím lásko, potřebují mě tam, útočí na bezpočet nevinných lidí." James si obul boty a chystal se vyjít ven. ,, Počkej!" Zastavila jsem ho rychle a políbila ho ,, hlavně se mi vrať v pořádku." Přitáhl si mě a dal mi pusu na čelo ,, vždycky se vrátím Jenny, neboj se, miluju tě."

Seděla jsem u stolu a klepala se strachy. Bála jsem se, že James už nepřijde. Zatřásla jsem hlavou. To není možné, je to jeden z nejlepších kouzelníků, jakého znám.

Uslyšela jsem pláč, Eveline se vzbudila. ,, Dobré ráno andílku," dala jsem jí pusu na tvář a šla nám připravit snídani. Ano, dokonce i já jsem se naučila po nějaké době vařit. Kuchařka sice nejsem, to opravdu ne, dost se ale zlepšuji.

Po 4 úmorných hodinách jsem konečně uslyšela klepání na dveře. Rychle jsem se tam rozeběhla. ,, Pane Bože," tohle bylo všechno, na co jsem se zmohla, když jsem otevřela dveře.

James tam podpíral zkrvaveného Siriuse, byl v bezvědomí. ,, Co se mu stalo?" James byl taky v šoku ,, oni, oni ho zasáhli kletbou culter, řezací kletba. Naštěstí jen z části, docela se mu povedlo ji odrazit. Kdyby ne, už není na živu. K Mungovi ho vzít nemůžeme, protože smrtijedi jsou všude. Zvládneš to vyléčit? Léčitelství ti vždy šlo." ,, Udělám pro to všechno."

Sirius ležel bezvládně na posteli, kdyby tu jen byla Poppy.. Já to ale zvládnu, musím. Hrudník měl pokrytý řeznými ránami, naštěstí nebyly až tak hrozně hluboké.

,, Vulnera Sanetur," opakovala jsem léčitelské kouzlo, proti řezným ranám. Naučil mě ho Sev, jak dlouho jsem ho už neviděla.. Naštěstí fungovalo, spadl mi kámen ze srdce. Všechny rány postupně zmizely. Teď už zbývalo připravit pár posilňovacích lektvarů.

,, Bude v pořádku," Jamesovi se neskutečně ulevilo, bylo mu to poznat na očích, byl ostatně také jako jeho vlastní bratr. James mě pevně objal a já mu to oplácela. ,, Mohl by jsi prosím připravit tyhle dva lektvary?" James přikývl a já se vydala uvařit silný vývar. To mi vždycky říkávala jedna skřítka u nás doma. ,, Slečno, pořádný vývar zvedne z postele každého."

Po dvou dnech byl už Sirius jako nový. ,, Musíš tu zůstat s námi, je teď moc nebezpečné se vracet." Sirius se zasmál ,, nakonec tu skončí celá naše kolej ne?" To je celý Sirius, vtipy za každé situace. ,,Brácho, ani nevíš, jakej jsem o tebe měl strach, tohle už mi nedělej."

,, Severus je smrtijed," oznámil mi James, zrovna když jsem utírala nádobí. Vypadla mi sklenička z ruky a roztříštila se o podlahu. ,, Cože?" Nemohla jsem tomu uvěřit, že by se Sev přidal na jeho stranu? James, který choval Eveline přikývl. ,, Byl tam včera taky, stál hned vedle naší pošahané sestřenice." Vysvětlil mi Sirius. ,, Nejdivnější bylo, že se na nás vůbec nesnažil zaútočit, jak jistě víš, neměli jsme vždycky úplně nejlepší vztahy, možná tam není dobrovolně." Řekl James a já s ním musela souhlasit. ,, To je docela dost možné, nemohl by tam třeba dělat špeha pro Brumbála?"

U tohohle rozhovoru jsem si vzpomněla na chvílí, kdy jsem se s ním bavila poprvé.

Flasback
11 létá Jennifer seděla v kupé a čekala na svého nejlepšího kamaráda Luciuse a na své dvojče. Najednou někdo zaklepal na dveře kupé. ,, Ahoj, smím si sednout? Všude jinde je úplně plno, kromě jednoho kupé a v něm sedí taková parta vejtahů." ,, Jasně, přisedni si." ,, To je tvoje sova?" Zeptal se s pobaveným výrazem, já opět přikývla. ,, Víš, že přímo do vlaku se zvířata brát nesmí?" Nasadila jsem smutný výraz ,, to je ale kamarád, ne zvíře." ,, A jak ho chceš dostat ven, aniž by si toho někdo všiml?" Nad tím jsem nepřemýšlela a začala jsem z toho mít docela nahnáno.

Když jsme vystoupili ven, tak si Severus sundal svůj hábit a přehodil ho přes moji sovu. Nikdo nic nepoznal a od té doby byl Severus můj kamarád. Vždy to byl velmi dobrý a hodný člověk.

Secret loversKde žijí příběhy. Začni objevovat