Secret lovers

6.kapitola

,, Odporní mudlovští šmejdi, je mi z vás na zvracení. Měli by jste být zavření v Azkabanu a ne se tu tak promenádovat." Tuhle větu jsem slyšela od Rodolfuse Lesteange, stál vedle nějakých svých dvou kamarádů a opět se na chodbě posmíval bezbranným prváčkům. ,, No to snad nemyslíš vážně, jsou to děti ty ubožáku." Zavrčela jsem na něho a kývla hlavou na ty děti, aby zmizely, samozřejmě to s radostí udělaly a běžely pryč. ,,Dávej si pozor Blacková, měníš se a nevím, jestli se nám líbí, co se z tebe stává." Nadzvedla jsem obočí ,, ty mi snad vyhrožuješ?" Už jsem se chystala vydat pryč, když v tom jsem slyšela, jak si pro sebe zamumlal ,, ty  bohatý děvky si fakt myslí, že můžou všechno." V blesku jsem se otočila a kouzlem s ním vrazila o zeď. Hůlku jsem mu zapíchla do krku. ,, Zopakuj to," celý se klepal. ,, Odporný zbabělec," vydala jsem se pryč, myslím si, že pro mě teď bude ve zmijozelské společence hodně nebezpečno.

,, Jennifer! Ty si mu to ale natřela," pochválil mě Sirius, James a Marlene. ,, Děkuju, ale asi se teď budu muset nastěhovat k Hagridovi, podle mě se večer pokusí vypálit můj pokoj." ,, Můžeš přespat u nás," řekl James rozhodně a potom tišším hlasem dodal: ,, jestli chceš,",, jasně, můžeš jít ke mně na pokoj. Jsem tam teď sama. Moje spolubydlící přespává pořád u jejího přítele." Zaváhala jsem ,, já vám nevím, co na to řeknou ostatní? Myslím z nebelvíru." ,, Kluci budou mít druhý Vánoce z toho, že si jim poprvé za 6 let tak nablízku a holky si nedovolí, jsou buď zamilovaný tady do Jamese a nebo do Siriuse." Mrkla na mě a já se rozesmála.

Vešli jsme do společenské místnosti a všichni ztichli. Za chvíli tedy vypukl chaos, kluci se ke mně začali sbíhat. Jeden mi například řekl: ,, ahoj! Já jsem Maty, miluju tě od prvního ročníku! Jednou jsi ve třídě hodila na zem papír a já si ho schovávám do teď!" ,, Nojo vy fanoušci, nechte ji na pokoji." Zavrčel James a já se musela pousmát. Holky na mě naopak vrhaly nevrlé pohledy, vždy ale jen, když se James a Sirius nedívali.

,, Dáme si ohnivou Whiskey?" Navrhl Sirius a my jsme všichni přijali. Dávali jsme si jednu sklenku za druhou. Smáli jsme se a byli v příjemné náladě. ,, Jennifer, pamatuješ jak jsme jednou pomazali otcovi stůl máslem? Když to viděl málem ho trefila mrtvice." Při vzpomínce na tuto událost jsem se mohla umlátit smíchy. Matka věděla, že jsme to byli my, ale neřekla to na nás. Nakonec se to nějak nedořešilo, naštěstí. ,, Jednou musíte k nám! Myslím, že mí bratří by se z tebe zbláznili Jenny, každý rok si stříhají tvé fotky z denního věštce a lepí si je na zeď. Už to u nás pomalu vypadá, jako muzem Jennifer Blackové." Rozesmála jsem se ,, dobře, beru tě za slovo a někdy se stavím."

Ani nevím, jak se to stalo, ale nakonec jsme ve společenské místnosti zůstali jen já s Jamesem. Seděli jsme na gauči, James byl přikrytý dekou. Byla mi docela zima a už tak 10 minut jsem se prala s myšlenkou, že mu řeknu, jestli se mohu přikrýt taky. ,, Je ti zima Blacková?" Nečekal na odpověď a také mě přikryl. ,, Jsem hrozně unavená," ,, tak si lehni." Naznačil, abych se opřela o jeho rameno. Nakonec jsem tak udělala a pohodlně se o něj opřela. ,, Krásně ti voní vlasy," slyšela jsem ještě, než jsem se úplně propadla do říše snů.

Ráno jsem se spokojeně vzbudila a protáhla se. James vedle mě pořád pochrupoval. Podívala jsem se na hodinky. Doprdele! Je 10 hodin. ,, Jamesi! Zaspali jsme!" ,, No sakra, teď zrovna máme Mcgonagallovou!" Rychle jsme si nasadili kravatu a přehodili hábity a běželi jsme do učebny.

Doběhli jsme do třídy, všichni už tam samozřejmě byli. Minerva si nás přejela přísným pohledem, potom se jí na tváři objevil náznak úsměvu. ,, Slečno Blacková a pane Pottere, vy jste si snad vyměnili koleje?" Ohlédla jsem se na Jamese, který měl moji zmijozelskou kravatu, já měla tu jeho. Tak teď už jsem oficiálně mrtvá. ,, Sedněte si," pokynula nám a já se v duchu připravovala na vyslýchání od mých kamarádů.

Po hodině jsem se snažila co nejdřív utéct z učebny, bohužel se mi to ale nepovedlo a ihned mě dohnala Bella. ,, Můžeš mi říct, kde jsi včera byla a co to mělo znamenat s tím Rodolfusem?" ,, No, usnula jsem v nebelvírské společence a pokud jde o toho imbecila, tak nadával malým dětem." ,, Jennifer, musíš toho nechat, přivedeš nás akorát všechny do problémů! Věř mi, nejlíp uděláš, když zapomeneš na svého krvezrádného bratra i na jeho špinavý mudlovský kamarády." Na to se otočila a odešla.

Večer jsem se, jako obvykle toulala po hradu. Vydala jsem se i na pozemky okolo hradu a doufala, že nenarazím na Filtche a nenapaří mi školní trest. Najednou kolem mě prosvištěl někdo na koštěti. Jaký magor lítá v půl 12 večer po Bradavicích na koštěti? Odpověď se mi dostavila za chvíli, samozřejmě Potter.

,, Blacková? Už si někdy lítala večer nad hradem?" Zeptal se a nasadil ten svůj úsměv. ,, Ne a nemám v plánu to zkoušet." ,, Ale no tak Blacková!" Natáhl ke mně ruku a já mu ji nejistě podala. Vytáhl mě za ním na koště. ,, Pottere, jestli mě pustíš, tak ti říkám že-," rozletěl se obrovskou rychlostí. Měla jsem ruce kolem jeho pasu. Nemohla jsem si pomoct a mírně jsem zakřičela. ,, Ale no tak klid Blacková, mně můžeš věřit, podívej!" Shlédla jsem dolů, musela jsem uznat, že to byla nádhera. Hrad zářil, jako tisíc světlušek. ,, To je nádhera," připustila jsem a James se uchechtl. Nasála jsem jeho vůni, ta jeho kolínská.. Krásně voněl.

Slétli jsme dolů k černému jezeru. ,, Pamatuješ, jak jsem tě sem v druhém ročníku shodila?" James se při té vzpomínce zasmál. Zrovna byla klasická hádka mezi nebelvírem a zmijozelem. Nevím, jak to tak vygradovalo ale James mi řekl, že jsem zmije a já ho za to shodila do jezera. Remus ho pak od tam musel dobrých 20 minut lovit. ,, Nikdy jsem si neuvědomila, jak je ten hrad nádherný." ,, Na tebe nemá Blacková," mrkl na mě a mnou okamžitě projel ten pocit. ,, Vy jste mi to ale lichotník pane Pottere." Propletla jsem jeho prsty s mými a ruku v ruce jsme se vydali zpět do hradu.