Secret lovers

11. kapitola

,, Jennifer, už toho mám dost, musíš se postavit zase na nohy." Řekl mi Lucius, když jsem už tři dny nevystrčila nos z pokoje. ,, Lidi si toho začínají všímat, když se to donese k rodičům budeme v maléru všichni. Víš jak dlouho mi trvalo Oriona přesvědčit, že jste jen kamarádi?" ,, Má pravdu Jennifer," přitakal Severus ,, zapomeň na něj, Potter je jen arogantní vůl." ,, To není pravda ," utnula jsem ho rázně a oba dva se na mě zmateně otočili. ,, James má ego o velikosti jezera ale jeho srdce to dorovnává."

Vydala jsem se do velké síně na snídani. Rozhlížela jsem se kolem, když v tom kolem mě prošel James, vedle něj šla Marlene. Ani o mě nezavadil pohledem, asi jsem mu už opravdu úplně jedno.

,, Říkám ti, že zmijozeláci se jako první poženou k Voldemortovým dveřím." Zaslechla jsem dva žáky z mrzimoru, jak se spolu baví. Tahle věta mě neskutečně zasáhla. Rychle jsem se vydala do dívčích umýváren. Skoro mi zase vyhrkly slzy, když jsem si vzpomněla na slova, co mi v dětství říkala matka.
,, Nebreč Jennifer, si Blacková a Blackové nikdy nebrečí. "

Zadívala jsem se na svůj odraz do zrcadla ,, kéž bych jenom nebyla Blacková."

,, Jennifer! Dnes v 5 hodin se máme sejít s pánem zla!" Oznámil mi Evan, když jsem seděla ve společenské místnosti a četla si knihu. Zněl téměř až nadšeně. ,, Teda ty ještě ne, jen já, Regulus, Rodolfus a Lucius." ,, Oznamuješ to jako radostnou zprávu," odfrkla jsem si a chtěla se vydat do svého pokoje, on mě však chytl za zápěstí. ,, Si Blacková, měla by sis to začít uvědomovat. Brzy splníš svůj úkol, stejně jako my."

Ležela jsem bezradně ve své posteli. Každou minutu a každou sekundu jsem myslela pouze na Jamese. Na jeho dotek, smích, na to jak jsem s ním létala na koštěti, nebo jak mi hrál na kytaru. Jednou mi řekl: ,, myslím si, že my dva jsme prostě spřízněný duše, jsme úplný protiklady, doslova ve všem ale stejně jsme spolu naprosto dokonalí."
Nechtěla jsem být mezi lidmi ze zmijozelu a tak jsem jen bloumala po chodbách. Najednou se vedle mě zjevila profesorka Mcgonagallová. ,, Slečno, očekává vás Ředitel Brumbál, prosím okamžitě se za ním dostavte. Nezapomeňte, že má rád citrónovou zmrzlinu."

Před vstupem do Brumbálovy pracovny jsem se nervózně nadechla, co po mně asi tak může chtít?

,, Dobrý den," řekla jsem a Brumbál se na mě laskavě usmál. ,, Slečno Blacková, prosím usaďte se." ,, Jak se poslední dobou máte? Netrápí vás nic?" ,, Ehm ne, jsem naprosto v pořádku." ,, Jistě..." nezněl moc přesvědčeně ale dál to nerozebíral. ,, Asi 20 žáků z nebelvíru se rozhodlo založit takzvaný fénixův řád, jedná se o spolek, který chce dobrovolně pomoct při těch neustálých útocích proti smrtijedům." ,, Aha, to je statečné," sklopila jsem pohled. ,, Pan Potter vám o tom neřekl? Je také členem. Mohla by jste být i vy, kdyby jste chtěla. Vím jaká volba před vámi stojí, pamatujte si však, že každý se musíme rozhodnout mezi tím, co je správné a co je snadné."

,, Ale notak Jamesi nech toho!" Slyšela jsem jednu holku z nebelvíru, jak se směje Jamesovu vtipu. Jmenovala se Aylen a měla iq houpacího koně, a to jí ještě přidávám. Protočila jsem oči a snažila se soustředit na dějiny čar a kouzel.

,, Maminka říkala, že jednou budu taky služebník pána zla!" Slyšela jsem malého chlapečka ze zmijozelu, který to zapáleně vyprávěl svému kamarádovi. Tohle byla ta chvíle, kdy mi došlo, že se nesmím vzdát a jít s davem. Vstala jsem od oběda a vydala se k Brumbálově kabinetu. Zaklepala jsem ,, přidám se k vám."

,, Jamesi!" Zakřičela jsem na něj na chodbě. Bylo okolo 9 hodiny večer. On dělal, jakoby neslyšel a šel dál. Doběhla jsem ho a chytla ho za ruku. ,, Jamesi, prosím poslouchej mě" ,, Jennifer," prosebně jsem se na něj podívala ,, Jamesi prosím, musím ti něco říct." Vyjmul svou ruku z té mé ,, ne Jennifer, už ne, copak si takový sobec? Víš jak moc mi ubližuje mluvit s tebou, když vím, že s tebou nemůžu být? Prosím, drž se ode mě dál." Otočil se a vydal se pryč ,, Jamesi, ale já..." Nenechal mě ani to dopovědět.
,, Ale, ale ... budoucí smrtijedka co?" Uslyšela jsem za sebou něčí hlas a ohlédla se za ním. Toho kluka jsem znala pouze od pohledu, byl z nebelvíru. Instinktivně jsem se snažila nahmatat hůlku, zjistila jsem však, že ji nemám. ,, Jdi si po svých," zasmál se. ,, Ty zbohatlická štětko, myslíš si o sobě nějak moc, nemyslíš?" Kouzlem mě svázal, nemohla jsem se vůbec pohnout. Začala jsem křičet o pomoc. Najednou mi něco začalo působit neskutečnou bolest na ruce. Křičela jsem ještě víc. ,, Sectumsepra!" Vykřikl najednou a mě pohltila taková bolest, že to nejde ani slovy popsat.

Otevřela jsem oči a viděla rozmazaně. Ležela jsem na chodbě. Byla jsem úplně jako v tranzu, jediné co jsem věděla bylo, že musím přivolat pomoc, nebo je semnou konec. Najednou jsem stála před velkou síní, vpadla jsem dovnitř a okamžitě se zhroutila na zem. Poslední co si pamatuju je vyděšený výraz Jamese a Siriuse. Potom už následovala jen tma.

Tak jo lidi! Nová kapitolka je venku. Wattpad a především tenhle příběh je můj safe place, tak doufám, že to třeba někdo máte taky tak a můj příběh vám dělá aspoň trochu radost. Děkuji moc za všechny přečtení❤️Zítra vyjde nová kapitola.