Secret lovers

15. kapitola

Uběhly už dva měsíce od smrti Marlene, od té doby jsem měla v srdci opravdu prázdno. Jediné, co mi pomáhalo byl James. Bylo to neuvěřitelné ale každý den jsem ho opravdu milovala víc a víc.

,, Já se to nikdy nenaučím!" Nadával James, když se už po 3 pokoušel udělat lektvar proti kouzelnické chřipce, pokaždé skončil katastrofou a myslím, že by nemocnému ještě tak stokrát přitížil. ,, Ale notak Jamesi! Jen si čti pořádně zadání toho lektvaru a dokážeš to, nikdy neříkej, že něco nedokážeš." Šibalsky se usmál a obejmul mě zezadu kolem pasu ,, ty taky vždycky říkáš, jak se nikdy nenaučíš lítat na koštěti!" Otočila jsem se k němu ,, ale to je pravda! A krom toho, létám přeci vždy s tebou, to mi stačí." James se uchechtnul ,, to není totéž krásko." Zvedla jsem ruce na znamení prohry. ,, Fajn, zkusím to ale jestli se mi něco stane," zabodla jsem mu prst do hrudníku ,, máš mě na svědomí." ,, To klidně risknu Blacková."

Seděla jsem na koštěti a bála se odrazit od země. ,, No tak, Blacková! Odraz se už od té země." Uchechtla jsem se ,, to se ti řekne! Ty na něm sedíš už od té doby, co si se narodil!" S tím musel James jen se smíchem souhlasit. Pomalu jsem se odrazila a vznášela se nad zemí. ,, Jamesi! Já lítám." Za chvíli mi ale koště začalo cukat na jednu a na druhou stranu. Než jsem se nadála, se křikem jsem padala dolů. Naštěstí mě James stihl chytit. Políbil mě a řekl: ,, tak jsi asi s tím létáním měla lásko nakonec pravdu."

Sirius seděl před krbem a koukal prázdně přes sebe. ,, Siriusi," zašeptala jsem a objala ho. Nic neříkal. ,, Siriusi, poslouchej mě," ,, Jennifer, ty to nechápeš, nevím, jak mám bez ní žít." ,, Siriusi, Marlene mi taky neskutečně chybí, každý den, každou minutu i každou vteřinu. Musíme ale žít a vybojovat lepší svět, tak by si to přála, tak uctíme její památku."

Vydala jsem se udělat něco, k čemu jsem se odhodlávala přes 3 měsíce. Pomalu jsem mířila k blonďaté dívce, která seděla na lavičce a četla si knihu. ,, Pandoro?" Vzhlédla ke mně ,, Jennifer?" Zeptala se mě zmatený hlasem. ,, Prosím, jen mě ujisti, že pokud by se Regulus chystal udělat něco nebezpečného, řekneš mi to, abych zasáhla." Po tváři jí přeběhl velmi zvláštní mrak emocí. ,, Slibuji."

Stalo se to ze dne na den. Bellatrix, Lucius, Regulus i Evan opustili školu. Nikdo z nich, ani můj vlastní bratr, kterého jsem měla raději než sebe, mi nic neřekl. Všichni jsme poznali, že se blíží něco hrozného. Něco, co bude horší než všechno, co jsme doposud zažili. Ve vzduchu byla cítit tíživá atmosféra.

S Jamesem jsme leželi vedle černého jezera na dece. Pozorovali jsme mraky a povídali si. ,, Chtěla bych už žít normálně," povzdechla jsem si. James si propletl jeho prsty s mými a vtiskl mi pusu do vlasů. ,, Jednoho dne budeme, slibuji lásko," políbila jsem ho. ,, Koupíme si velký dům a pořídíme si kupu dětí," zasmála jsem se ,, kupu ne!" ,,Dobře, tak hrstku." ,, Jamesi!" Okřikla jsem ho a on se zasmál tím svým nakažlivým smíchem, takže jsem se musela samozřejmě zasmát taky.

,, Kolik by jsi chtěl doopravdy dětí?" James se zamyslel ,, asi dvě nebo tři, kolik ty?"  ,, Asi bych taky chtěla tři, hlavně nesmí být všechny po tobě, to bych asi skončila u Svatého Munga." ,, Blacková!" James mě začal lechtat. ,, Neee, Jamesi přestaň!" Dostala jsem ze sebe přes všechen smích. ,, Až řekneš, omlouvám se ctěný pane Pottere." ,, Ty si ale arogantní vůl," začal mě lechtat ještě víc. ,, No dobře! Omlouvám se ctěný pane Pottere." ,, No vidíš, umíš být i slušná," vyplázla jsem na něj jazyk a lehla si zpět na deku.

Pomalu jsme se vydali zpět k hradu. Na chvíli se zdálo, že je vše zase normální, zase jako dřív, dokud se za námi neozval křik Siriuse. ,, Jennifer!" Oba dva jsme se na něj otočili. ,, Jennifer , Regulus...."

,, Co? Co se stalo? Kde je? Siriusi, kde je!" Siriusovi steklo po tváři několik slz ,, on je, on je mrtvý." ,, Siriusi," uchechtla jsem se ,, co to povídáš? Nedělej si srandu, nemůže být mrtvý." Sirius neodpovídal, jen dál brečel. Přešla jsem k němu a začala mu pěstmi bušit do hrudníku. ,, Rozumíš? Říkám ti, že nemůže být mrtvý!" ,, Jennifer," pokoušel se mě utěšit James ,, ne! On není mrtvý, Jamesi nemůže, on ne..." Zhroutila jsem se na zem a propadla v největší záchvat breku a vzteku zároveň v mém životě. Vztekle a zároveň se slzami v očích jsem vstala a rychle se vydala pryč. Kluci zamnou běželi a volali na mě, já ale nic nevnímala.

,, Pandoro!" Zavolala jsem vztekle na blonďatou dívku. Se slzami v očích ke mně vzhlédla. Kouzlem jsem ji srazila na zem. ,, Slíbila jsi," vyslala jsem proti ní další kouzlo. ,, Slíbila jsi, že by jsi mi to řekla! Tohle ti nikdy neodpustím, je to tvoje vina!"

,, Jennifer," James ke mně přiběhl. ,, Jennifer, nechej toho, ona za to nemůže." Zhroutila jsem se mu do náruče, ani nevím, jak dlouho jsem tam tak byla. ,, Regulus chtěl, abych ti dala tohle," podala mi složený list papíru ,, měl tě hrozně moc rád, moc mě to mrzí, musela jsem mu přísahat, že ti nic neřeknu, protože nechtěl, aby jsi se dostala do nebezpečí."
Otevřela jsem list papíru a začala číst. Už po prvním řádku se mi nahrnuly slzy do očí..

Další kapitolka venkuuu! Děkuji moc za 400 přečtení, hrozně si toho vážím. Užívejte prázdniny a novou kapitolu❤️