Secret lovers

19. kapitola

Seděli jsme s Remusem, Siriusem a Jamesem v jejich pokoji a hráli karty. Všichni jsme se na miminko moc těšili, James to vzal naprosto skvěle. Najednou někdo začal šíleně bouchat na dveře. ,,Péťa si tu asi nechal čokoládu," řekla jsem se smíchem v hlase a vydala se otevřít. Otevřela jsem a nevěřila svým očím ,, Luciusi?"

Lucius vtrhl do pokoje. ,, Co ten tu dělá?" Řekl s neskrývaným opovržením v hlase Sirius. ,, Jamesi, Jennifer, okamžitě se musíte ukrýt." ,, Cože?" řekl James překvapeně, já si myslela, že se mi snad všechno jen zdá. ,, Voldemort, on zjistil, že Jennifer čeká dítě. Taky ví, že se ho pokoušíte nějakým způsobem oslabit, nevím jak to zjistil ale ví to. Chce vás najít a zabít. Musíte se okamžitě ukrýt."

Sbalili jsme s Jamesem všechny naše věci. O půlnoci jsme vyšli před hrad. ,, Remusi, Siriusi, musíte nás chodit navštěvovat." Oba dva jsem je objala. ,, Budeme za vámi chodit brácho, neboj se. Dávej mi na ni pozor." Kývl hlavou ke mně Sirius, když se loučil s Jamesem. ,, Kdo teď bude dávat Siriusovi a Pěťovi přednášku o tom, jak uklízet pokoj, když tu nebudeš Jennifer?" Z očí my vypadlo několik neposlušných slz ,, neboj se, vždycky, když nás budete navštěvovat, připomenu jim to." Objala jsem Remuse a uvědomila si, že tu není Peter. ,, Kde je Péťa?" Podivila jsem se, kluci jen zmateně pokrčili rameny.

S Jamesem jsme šli k Prasinkám, abychom se tam mohli v klidu přemístit. ,, Někdo s tebou chce mluvit lásko," řekl a kývl hlavou směrem k opodál stojícímu Luciusovi.

,, Jennifer," beze slova jsem ho objala. ,, Děkuju, že si nás zachránil. Nikdy ti to nezapomenu." ,,Co bych pro svoji nejlepší kamarádku neudělal. Přestal jsem s tebou mluvit jen proto, abych tě ochránil." Objala jsem ho ještě pevněji. ,, Mám tě hrozně, hrozně ráda Luciusi." ,, Já tebe taky Jennifer."

S Jamesem jsme pomocí kouzel skryli náš dům. ,, Kdo nás mohl prozradit? Nikdo kromě nás, Remuse, Siriuse a Péti to přeci nevěděl." Takhle otázka mi hlodala v hlavě po celou dobu, kdo to jen sakra mohl být?

Leželi jsme s Jamesem v naší posteli. James mě hladil po břichu, miminko zrovna kopalo. ,, Myslím si, že to bude holčička," pronesla jsem a James souhlasně přikývl ,, taky si myslím." ,, Jak ji pojmenujeme?" ,, O tom jsme se tenkrát bavili, pamatuješ? Hrozně moc bych ji chtěla pojmenovat Eveline." James se usmál ,, dobře, bude to tedy naše malá Eveline."

Ráno jsem vstala brzy a udělala snídani. Nebudu lhát, doma jsem se moc nenavařila, spíše vůbec, takže jsem ty vajíčka třikrát spálila, než byly aspoň trochu použitelné. ,, Dobré ráno lásko, udělala jsem snídani." James ochutnal vajíčka a okamžitě se mu zkřivil obličej. ,, Než se naučím vařit, budeme muset chodit na snídaně do města."

Převlíkli jsme se za mudly a přemístili se do centra Londýna. Sedli jsme si do malé kavárny. Dali jsme si oba dva kávu a lívance. Potom jsme se vydali nakoupit nějaké jídlo do obchodu. Byli jsme z něho naprosto uchvácení. Tolik potravin na jednom místě, mudlové tu nakupovali jako šílení.

Procházeli jsme kolem skupiny dívek. Vypadaly přesně jako fanynky Jamese a Siriuse z Bradavic. Koketně se na něj usmívaly a mrkaly těmi smetáky, co měly na očích. Naschvál jsem před nimi vzala Jamese za ruku. Pár z nich se na mě nehezky podívalo. ,, Žárlíš Blacková?" Zamračila jsem se na něj a on se rozesmál.

Platili jsme nákup, prodavač za kasou se na mě dost usmíval, byl úplně červený. ,, Drž se zpátky mladej," řekl mu James. ,, Žárlíš Pottere?" Řekla jsem mu, když jsme vyšli z obchodu. ,, Asi jsme hold oba moc krásní Blacková, nebo už můžu říkat Potterová?"

Nakoupili jsme ještě několik věci pro miminko. Včetně postýlky, kterou doma James skládal 5 hodin. Nakonec se to ale povedlo a postýlka stojí na svém místě. Dnes jsme konečně zažili normální den, přála jsem si aby to takhle bylo už navždy. Budeme mít to štěstí, že takhle jednou náš život bude vypadat pořád?

Ahoj lidi! Další kapitolka je tu. Napadlo mě, že bychom si mohli dát character ask. Piště mi otázky!❤️💡