3. Invasion of Robots

231 20 0
                                    

ELI
,,Týden se mi už otec neozval. Mám o něj starost. Předtím mě otravoval na každém rohu a teď normálně mlčí parchant."  stěžovala jsem si, když jsem tak se skupinou svých kamarádů se procházela po chodbě školy. Děcka tu byly víc než fajn. Já i s Charliem jsme byli hrozně populární a každý si nás okamžitě oblíbil. Ještě aby ne. Zaprvé, jsme úžasný pár a za druhé, i jako jednotlivci jsme ta nejhezčí stvoření vůbec.

,,On se ozve, určitě. Neměj strach." začala ke mně promlouvat má nejlepší kamarádka zde. Byla skvělá. Ve všem mě podporovala a já ji.

 Ve všem mě podporovala a já ji

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Stark určitě jen zapomněl." přidal se k tomu i Charlie.

,,Neříkejme mu Stark, co vy všichni na to? Co mu takhle říkat... starouš?" navrhla jsem.

,,Vždyť je mu teprve něco okolo třicítky..."

,,Jak jsem říkala

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Jak jsem říkala. Starouš. Na mě totiž v ničem už nemá. I v pokeru jsem ho schopná obehrát o miliony a to jsem ani nikdy ten poker nehrála a ani jsem nikdy nebyla v tom otcově kasinu." pronesla jsem na to ledabyle.

,,Tak co takhle do kasina vyrazit na výlet se školou?" navrhl s úsměvem Charlie.

,,Tak co takhle do kasina vyrazit na výlet se školou?" navrhl s úsměvem Charlie

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,A zdemolovat mu to tam." dodala jsem ,,To beru." souhlasila jsem a dále s úsměvem jsme si šli chodbou.

Úsměv ale brzy zmizel, když tu něco přes strop přistálo několik metrů před námi. Pozor.... invaze robotů!

Děcka v nejbližším okolí začali zdrhat. Ředitel i učitelé vyběhli na chodbu, ale zděsili se náletu divnokovových tvorů.

Jediná já stála v klidu na místě a čekala jsem, co se bude dít dál. Dokonce i můj přítel a kamarádky zůstali stát za mnou.

Několik zvědavců se zastavilo, popadlo své mobily a začali si to natáčet na livestream. Vytvořili tedy okolo mě a robotů kroužek.

Ze stropu přiletěl ještě jeden robot, který byl mnohem ale mnohem větší, než ti předchozí.

,,A tu střechu zaplatí kdo?!" vyjekl z ničeho nic ředitel školy a naštvaně se na mě podíval.

,,Hele, já toho magora neznám." začala jsem se okamžitě bránit.

,,Eli... Eli Johnes-Starková." oslovil mě ten největší z robotů a přistoupil o krok blíže.

" oslovil mě ten největší z robotů a přistoupil o krok blíže

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


,,I tak toho terminátora neznám." promluvila jsem opět směrem k řediteli ,,Jsem známá osoba, skoro každý mě zná."

,,Takže tobě Stark o mě neřekl, jak neurvalé." řekl opět ten robot ,,Měl ti o mě říct, když už je můj stvořitel."

,,Chceš říct, že ty jsi výplod mého taťky? Ty? Takže jsme sourozenci?" vyjekla jsem celkem vyděšeně. Brrr... nechci mít za bráchu robota s červenýma očima. Jakožto je to originální, ale ne. Nechci.

,,Jak jsem tušil. Humor. Nejsi normální superhrdina. Avengers tě odkopli. Letěli do Sokovie bez tebe. A teď ti ani Stark neřekl o tom, že stvořil mě. Ultrona." pronesl sebevědomě a ukázal na sebe. Však já mu srazím ego. Jen počkej plecháči.

,,A co že se tobě stalo? Taky tě odkopli? Tss... pro tebe na světě tu není místo Skynete. Co máš za misi? Vyhladit lidstvo?" pronesla jsem a rozhodila rukama. Každý se divil mé statečnosti, že jsem schopna k té věci mluvit.

,,Mír už za nás."

,,To je skoro to stejný. Proč ale mě, Starkovu dceru otravuješ ve škole v Londýně a rovnou si mě nezabil? Musíš mít důvod plechovko."

,,To mám. Lidé zapomínají Eli, nebo spíše Iron Heart? Kdysi jsi protáhla atomovku do vesmíru, ale teď si na to ztěží kdokoliv vzpomene. Já ti můžu vrátit tvou velkolepost. Můžeme společně nastolit mír. Potřebuji jen, aby ses ke mně přidala." pronesl a napřáhl ke mně ruku.

,,Tak hele, uklidni hormon. Pokud ses mě chtěl na toto zeptat, měls v soukromí. Ne na veřejnosti, když všichni nás streamují. Kdybych řekla ano, veřejnost by mě ukamenovala. Takže teď řeknu mou odpověď nezávisle na publiku, popularitě či škole nebo rodině. Vysmahni plechovko." pronesla jsem a ukázala mu na něj svůj krásný prostředníček ,,A pozdravuj když tak ode mě taťku."

,,Nemusím, shledáš se s ním sama. Brzy všichni zemřete." pronesla a vyběhl po mě. Já si sice aktivovala své brnění, ale tak rychle to nebylo. Musím v sobě probudit ten Ether.

Pomocí Etheru jsem po něm vypálila a on pomocí trysek ve svých rukou taky.

Střely se uprostřed střetly a všechny kromě mě a Ultrona tlaková vlna povalila na zem či na stěnu.

Tohle mi dalo dostatek času se transformovat do Iron Heart. Jak jsem tam tak stála ve svém obleku, děcka mi automaticky začala tleskat.

,,Vidíš, ani bojovat nemusím a už sklízím potlesk. A pak že prý na New York zapomněli." pronesla jsem sebevědomě.

Ultron se nakrkl, zažehl své trysky, popadl mě a proletěli jsme stropem. Nyní jsme letěli čím dál výš a výš směrem ke krásnému modrému nebi.

E.L.I. Dark Fate (E.L.I. 2) ~ Loki FFKde žijí příběhy. Začni objevovat