E.L.I. Dark Fate (E.L.I. 2) ~ Loki FF

57. Who am I?

???
Mé tělo bylo pryč, ale má duše byla rozervaná na tisíce kousíčků, na tisíce atomů po celém širém vesmíru. Kámen duše byl sice zničen i rozerván, ale má duše s ním.

Byl to snad osud?

Byl to snad osud, který zapříčinil, aby se tyto kousíčky opět setkaly a daly dohromady to, co v nich bylo? Duše?

Prudce jsem s sebou škubla a lapala po svém duchu. Něco zlého se stalo, ale nemám nejmenší tušení co. Co se stalo, kdy se to stalo a proč se to stalo, ale stalo se. Byla jsem nic v širém vesmíru, jenom čistá tma, ale teď najednou jsem. Byla jsem živá, už jsem nebyla jen nicotné nic. Byla jsem někdo. Měla jsem své tělo, měla jsem svou duši, měla jsem všechno...

Ale zároveň i nic.

Nevěděla jsem, kdo jsem, nebo co se stalo. Netušila jsem proč jsem, nebo jaký je můj úděl. Jaké je mé poslání.

Posadila jsem se tedy a své ruce zabořila do zelenavé louky, na které jsem se jenom tak z ničeho nic ocitla. Jenom tak prostě. Krásná zelená louka v krásný letní den. Ptáci zpívali, lehký vánek pofukoval a já seděla na zemi a koukala jsem se na nádhernou modravou oblohu, která se mi tyčila nad hlavou. Byl to nádherný pocit, být živá. Kdo ale jsem?

Kdo jsem?

Podívala jsem se na své ruce, ale zdály se být v pohodě.

Jak mám zjistit, kdo jsem, když si nic nepamatuji?

Promnula jsem si prsty spánky, ale bylo to marné. Něco nechtělo, abych si vzpomněla, a tak jsem nadále zůstávala sedět v trávě, bez cíle, bez motivace, úplně ztracená. Cítila jsem se hrozně sama, ale já sama nebyla. Ne teď.

Přede mnou se ocitl průhledný portál, který vypadal, jako nějaké dveře. Nějaké dveře někam pryč z tohoto nic. Z tohoto nic někam.

A z tohoto portálu vyšli lidé v černém, v brněních a s přilbami se značkou TVA. A v jejich čele šel nějaký stříbrnovlasý muž v hnědém obleku a s jakýmsi přístrojem. Asi tím přístrojem, co ovládal ten portál.

Byla jsem zděšena. Co to bylo za lidi? Co po mě chtějí?

Z portálu pak vyšla ještě jedna žena, taky v hnědém obleku. Už od pohledu šlo poznat, že je jim nadřazená, protože její chování bylo tak moc povýšené a všemi pohrdavé... dělalo se mi z ní zle.

,,Tady je variant. Vymažte ho." rozkázala ta žena.

,,Ne, nemažte ji. Může být užitečná. Může nám pomoci." začal mě okamžitě hájit ten muž.

,,Jak jako pomoci?" zasmála se falešně nadřazená žena.

,,Najít našeho varianta." vysvětlil muž a přišel ke mně ,,Vidíš, je to ještě dítě."

,,Ale dost nebezpečné dítě. Sama porazila celou armádu a Thanose. Copak to nevíš? Je schopna i zničit posvátnou časovou osu. Strážci času měli asi svůj vlastní důvod, proč ji nechat zemřít."

,,Tak proč ji nechali zase oživit?"

Žena mlčela. Nevěděla, co na to říct. Muž si mezitím ke mně klekl.

,,Jak se jmenuješ děvče?"

Já jen zakroutila hlavou. Nevěděla jsem to. Nepamatovala jsem si své jméno.

,,Víš, co se stalo?"

Ode mě další zakroucení hlavy. Netušila jsem to. Neměla jsem nejmenší ponětí.

,,A chtěla by ses vrátit zpátky domů?"

Já na to jen kladně kývla.

,,Tak tedy dobrá." pronesl muž, vstal ze země a následně pomohl i mě vstát.

,,Jsem Mobius z organizace pro časové odchylky. Můžu ti pomoci si vzpomenout a navrátit se zpátky domů, kam patříš." řekl a vedl mě k tomu nějakému portálu.

,,Pokud se ale cokoliv stane, je to na tebe." upozornila Mobiuse žena.

Přišel ke mě voják a podal mi nějaké šedé hadry na zádech s nápisem TVA.

,,To je jenom pro ostatní, aby věděli, že jsi variant." usmála se škodolibě žena.

Já smutně sklopila zrak k zemi a pronásledovala všechny do toho portálu, který následně zmizel...