Země i vesmír jsou v ohrožení! Na Zemi řádí Ultron, na Asgardu vládne Loki, Dormmamu si dělá zálusk na Zemi, Občanská válka mezi Avengers, Malekit řádí v devíti světech, Thanos sbírá kameny nekonečna a ELI... ELI je připsán krutý osud. Je matkou. Et...
ELI Sákra. Ředitel mě asi za ten strop a střechu zabije.
,,A teď mi pověz, kdo zaplatí opravu naší školy... já to nebudu." zvolala jsem na Ultrona, zapnula své vlastní trysky v obleku a vysmekla se mu.
Nyní jsme letěli proti sobě, kroužili okolo sebe a letěli stále výš a výš.
,,Starkovo dítě může být jenom jedno. Pro nás dva je tento svět až moc malý." pronesl Ultron a stále letěl dál vysoko.
,,Souhlasím. Nerada se totiž dělím o lásku svého otce." řekla jsem mu sebevědomě a vypálila po něm ze svých trysek. Jeho to odhodilo stranou, ale pak šli po mně dva jeho roboti, kteří přiletěli s ním. Shit. Byli rychlí.
Ale mám v sobě Ether přeci. Proč ho tedy nevyužít?
Upravování reality.
Než by se kdokoliv nadál, přihnala se bouřka. Sice nepršelo ale šlehaly blesky. ČERVENÉ blesky!
S jedním bleskem jsem to napálila přímo do jednoho z robotů, který se následně díky tomu usmažil zaživa. A druhého jsem usmažila pomocí svých trysek v rukou a na hrudním reaktoru, který poháněl celý můj oblek.
Opět po chvíli na mě vyletěl sám Ultron a pořádně mě praštil. Páni, kdybych neměla tu helmu, vymlátil by mi z hlavy můj krásný mozeček.
Tak jo, teď jsem se nakrkla. Nikdo... NIKDO mi nebude mlátit můj mozek z hlavy. Zapnula jsem úplně všechny trysky a vyletěla jsem po něm.
Jakmile jsem ho chytila, začala jsem klesat doků a tlačila ho pod sebou. Rozrážel mi vzduch. Bude takový můj Air Bag.
Okolo prstů mi začaly tančit červené vlásečky Etheru. Krev mi vřela vztekem. Toužila jsem rozmlátit kus toho volodroida.
Nakonec jsem do něj strčila a pomocí telekineze jsem s ním tak tvrdě praštila o zem... au... nechal po sobě dost velkou díru a dost poničil školní trávník. To mu jenom tak neprojde. Ničit majetek školy... copak nemá žádné vychování?
Přistála jsem na trávníku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všechna děcka ze školy se nyní přesunula na trávník a natáčela si mě a Ultrona. Se zájmem to vše pozorovala.
Já vstala na obě své nohy a šla si to směrem za ním. Ultron byl dost zničený. Mám fakt sílu. Tedy spíše Ether má dost sílu.
,,Tak co? Plechovko... na Iron Heart jsi krátký." usmála jsem se samolibě a připravila si svou trysku na ruce. Zastavila jsem se jen metr od něj ,,Poslední slova?"
,,Ty mě nezabiješ. Jsem v Sokovii... kde je Stark..."
Sklopila jsem svou ruku a vypla svou trysku. Chvíli jsem se koukala na svého kovového bráchu, dokud jsem mu nepřiložila svou dlaň na jeho... tvář myslím že to bylo? Rostla v něm nenávist. To jsem cítila. Však ale ve mě taky.
Než by se kdokoliv nadál, zaryla jsem mu své prsty neskutečně hluboko do hlavy.
,,Nikdy si neber do huby... naše jméno..." zasyčela jsem naštvaně a urvala mu jeho hlavu. Jeho funkce ustaly a oči mu přestaly červeně svítit.
Vylezla jsem z díry, kterou po sobě zanechal Ultron a zvedla jeho hlavu nad svou hlavu.
Všichni mi začali tleskat, ale já nevnímala to, jak se radovali a provolávali mi slávu.
,,O můj bože! Lidi! Pojďte do posluchárny! Je tam živý přenos ze Sokovie. Avengers bojují s roboty!" zvolal jeden ze žáků a než bych se nadála, už jsem nebyla středem pozornosti. Všichni rychle rychle zdrhali do školy, aby se podívali na tu podívanou v televizi.
,,Ten strop ale zaplatíš Starková." pronesl naštvaně ředitel ještě dřív, než taky zdrhl do školy. Jediná já společně s mrtvými roboty a Charliem jsme zůstali venku.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě a přiběhl ke mně. Já mu naštvaně vrazila do ruk hlavu Ultrona a sama jsem si sejmula svou helmu.
,,Otec mi tady tají mnoho. Pořád mě otravoval a otravoval a teď když je tu problém, skutečný problém... drží mě v ústraní!" vyjekla jsem naštvaně a pochodovala jsem si to zpět do školy ,,Ti roboti tu mohli někoho zranit, ne-li zabít! Proč mě nepovolal?!!!" zařvala jsem naštvaně a s dupotem jsem si to pochodovala prázdnou školní chodbou.
,,Třeba to nebude vážné. Jenom zdrhl nějaký robot, kterého jsi v pohodě zlikvidovala. Nic vážného." snažil se mě uklidnit. Já v nanosekundě nechala zmizet svou zbroj a vzala jsem si od Charlieho Ultronovu hlavu zpět.
Vešli jsme oba dva do místnosti, kde snad byla narvaná celá škola a všichni se dívali na interaktivní tabuli, kde se promítal živý přenos ze Sokovie.
,,Co je to za film?" zeptal se Charlie jedné spolužačky.
,,To není film, to je Sokovie." vysvětlila užasle spolužačka.
,,Chceš říct, že ten létající ostrov v oblacích je Sokovie?!" vyjekla jsem nahlas. Ty vole...
,,Beru zpět, je to vážné." zamumlal mým směrem Charlie.
,,Tony... já tě za toto už fakt vykuchám jako rybu..." zamumlala jsem naštvaně. Vypadá to, že to dost silně nezvládají. No jo, nemají tam mě. Kdyby mi zavolali, už bychom to mohli mít z krku, ale oni nic, že?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Musím do Sokovie." oznámila jsem Charliemu.
,,Eli, možná to není nejlepší nápad. Starouš měl asi důvod, proč tě nepovolal." pronesl starostlivě Charlie a trochu vyděšeně pohlédl na urvanou hlavu Ultrona, kterou jsem stále držela v náručí.
,,Takže tu mám jenom sedět a dívat se, jak nás nejspíš všechny vyhladí obří lítající město?" pronesla jsem popuzeně.
,,Do Sokovie je to dlouho. Nestihneš to tam a navíc... měl bych o tebe starost." awww... Charlie má o mě starost. Já ho tak moc miluji.
,,Tak Tonymu zavolám." řekla jsem rozhodně a vytáhla svůj mobil.
,,Vždyť teď bojuje." poznamenal.
,,Telefon má v obleku. Zvedne mi to. Musí, jinak mu pořád bude v obleku hrát Never gonna give you up. A věř mi, že já mu budu tak dlouho volat, dokud mi to nezvedne." nebo dokud mu z toho nepukne hlava. Přeci jenom slyšet to ve velké smyčce několikrát dokola... je na zbláznění.
