Země i vesmír jsou v ohrožení! Na Zemi řádí Ultron, na Asgardu vládne Loki, Dormmamu si dělá zálusk na Zemi, Občanská válka mezi Avengers, Malekit řádí v devíti světech, Thanos sbírá kameny nekonečna a ELI... ELI je připsán krutý osud. Je matkou. Et...
ELI Po pár hodinách si Loki našel tak blbou výmluvu... potřeboval se umít, protože se u toho pořádně zapotil. Vždy býval úplně nadšen, když do mě mohl zasouvat své péro, ale teď se tomu vyhýbal a dokonce šestkrát po sobě jsem musela být já ta, která ho vedla. A měl celkově víc orgasmů, než milování, které jsem mimochodem počítala. Hezky jedno za druhým. A i tak mi to bylo málo.
Po půl hodině mi do místnoti vletěl taťka, Pepper, můj kulhající přítel (asi jsem mu dala fakt zabrat :), Strange a Valkýra. Ale někdo tu chyběl. Nebyla jsem si schopna ale vybavit kdo. Ale určitě někdo.
,,Zdravím." usmála jsem se vesele na příchozí a zamávala jim ,,Jsem připravena zachránit vesmír a nakopat tomu titínovi prdel. Jsem mocnější, než kdykoliv předtím."
,,Jo. To jsme slyšeli a i vidíme na... bože můj fuj... pořiď si svůj vlastní barák, ať si tam můžeš ječet jakkoliv se ti zachce." pronesl znechuceně otec a zakryl si oči dlaní. Zřejmě se nemohl koukat na to, jak Loki kulhá a drží se za koule. A na mě, jak se tomu uculuji.
,,Jsem ráda, že máš dobrou náladu." pronesl Pepper, ale trošku posmutněle. Co všichni dnes mají depresivní náladu? Vždyť jsem se probudila. Buďte šťastní!
,,No ještě aby ne. Mám energie na rozdávání." zazubila jsem se.
,,Toho jsem si všiml..." zamumlal Loki a opatrně se posadil na židli naproti mé postele.
Už jsem si vzpomněla, kdo chybí!
,,Vykopejte někdo tu mou Elsinu z postýlky, ať příjde pozdravit svou mamušku." zasmála jsem se na celé kolo a kolébala se na posteli sem a tam.
Najednou nastalo hrobové ticho. To mě značně vyvedlo z míru. Proč? Co se stalo?
Taťka is povzdechl, Loki opět začal ronit slzy, Pep jak by smet, Valkýra si raději začala opět pít whiskey a jediný Strange vypadal, že je schopen slova. A tak se tedy toho ujal.
,,Víš, co pohání tvůj hrudní reaktor?" zeptal se mě.
,,Nevím... třpyt jednorožců?" usmála jsem se a roztomile nakrčila nos.
,,Ne, špatně, kámen duše." opravil mě okamžitě ,,Jeden ze šesti kamenů nekonečna. A opět... k tobě přilnul. Je tvou součástí a pohání tě, jako kdysi ten Ether. Jsi s tím kamenem snad ještě více spjatá, než kdy dřív."
,,Hele, zrychli to trošku. Sedm neděl jsem spala a chci dohnat vše, co jsem prospala. Chci tu pouť, kterou mi taťka slíbil na svatbě s Pep."
,,Duše za duši. Říká ti to něco?" zeptal se mě podrážděně pan Doktor Strange.
,,Jako film? Ještě jsem ho neviděla..."
,,Tvá dcera objetovala duši za ten kámen!" zařval na mě normálně. Čaroděj byl vždycky kliďas, ale teď na mě zařval...
Já na to okamžitě sklapla a sklopila svůj zrak ke svým nožičkách, které jsem si okamžitě objala a přitulila se k nim. To není možné... prostě není... Elsie... jenom ne Elsie...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Měla jsem chuť brečet. Měla jsem chuť řvát! Měla jsem chuť všechny do jednoho nechat zmutovat hnusně a ohavně... jenže jsem v sobě neměla ten Ether a hold čerpání síly z temné dimenze je na úplně jiném principu.
Stesk, smutek a zármutek rázem vystřídali hněv, zlost a nenávist.
,,JAK?!!!" zamumlala jsem rozzuřeně.
,,My jsme..." začal opatrně Loki.
,,MĚLI JSTE JI CHRÁNIT!!!!!" zařvala jsem na celé kolo ,,VY VŠICHNI!"
Chvíli jsem popadala dech. Potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat, ale tak, abych nezbořila celý New York. Nesmím použít své nové síly. Musím zařvat.
Pořádně jsem se tedy nadechla a plně jsem zařvala na celé své okolí. Můj žalostný řev se rozléhal úplně všude. Uši se po něm rvaly, vlasy vstávaly hrůzou, okna se bortila a stěny v Toweru začaly praskat. Přišla jsem o někoho, komu jsem slíbila, že ho ochráním a budu milovat na věky.
<<<<>>>>
Čas: Fakt nevím Lokilizace: Nemám nejmenší tušení Status: Jak to mám vědět?
,,Panečku, tvé řádění by ale dokázalo způsobit škody." pousmál se muž naproti mě a opět pozastzavil záznam, jako nějaký film.
,,Tak od téhle části už vůbec není Elsie v mé... co to je? Budoucnost?"
,,Myslel jsem, že mi to povíš ty." pronesl stříbrnovlasý chlápek a upravil si svou kravatu. Já tedy od něj sklouzla pohledem na jeho stůl a všimla jsem si časopisu s vodními skútry.
,,Máš rád vodní skútry?"
,,No ovšem, jsou úžasné. Nikdy jsem ale na žádném z nich nejel, protože... tak moment. Jsme tu kvůli tobě, nebo mě?"
,,Mě... předpokládám. Chceš, aby se mi vrátila paměť, ale tohle dvakrát nepomáhá. Příjdou mi ty vzpomínky cizí." pronesla jsem zoufale.
,,Tak se ještě chvíli dívej a třeba ti pak paměť naskočí." zkusil a opět pustil záznam z toho mého života, který jsem snad ani nikdy neprožila.
