E.L.I. Dark Fate (E.L.I. 2) ~ Loki FF

28. Why me?

ELI
A už to bylo tady... bitka čarodějů.

Začalo to prostým víkendem. Prostě jsem seděla s Elsie, Tonym, Pepper, Thorem a Valkýrou u stolu a pak k nám přišel i Steven, protože jsem ho pozvala. Pak se ale přimotal Loki a vše bylo v prdeli. Hned jakmile čáryfuka uviděl, zaútočil na něj. A Strange se samozřejmě bránil a zaútočil zpět na Lokiho.

Byla to hustá bitva. Tisíckrát lepší než v kině na 4D. Dokonce jsme začali brát i sázky...

Valkýra s Elsie vsadili dohromady pade na Strange a Thor s Pep si vsadili totéž na Lokiho. Škoda jen že bitka musela skončit, protože táta se nakrkl, když mu v zápalu boje zničili plazmovou televizi.

,,Já typovala, že vyhraje můj taťka. Takže mi hezky navalte peníze." vyjekla jsem nadšeně.

Pak dva dny po sobě jsem Strange neviděla. Vyhýbal se mi z nějakého důvodu, ale já nevím z jakého. Nic jsem mu neudělala... Proč mě najednou nechtěl vidět? Bylo mi to líto. Měla jsem ho moc a moc ráda...

Kruci. Ples se blížil a já tam s ním chci jít. Vždyť je to už zítra! Ten čas tak rychle letí... Štěstí, že už jsem si alespoň stihla vybrat šaty.

,,Půjdeš tedy se Strangem na ten ples?" zeptala se mě Elsie.

,,Nevím. Najednou se mi vyhýbá, jsem z toho dost... v nerváku, abych pravdu řekla." přiznala jsem se.

,,Aha, to je škoda. Sluší vám to. Byla bych ráda, kdyby vám to vydrželo. A Strange bych i za taťku brala. Tisíckrát lepší než můj pravý taťka, který se na mě vybodl a i teď si mě nevšímá. Parchant rohatá." pronesla popuzeně Elsie a napila se kakaa.

,,Měla bych zjistit, co to se Stevenem je." pronesla jsem a pomocí Etheru jsem si přičarovala krásný kabát.

,,Není to tím, že Laufeyson ti pořád nosí kytky a usiluje o tebe? Přeci jenom Strange nemá rád proto, protože s tebou chodí." vysvětlila mi Elsie.

,,Dobře, beru na vědomí. Za chvilku jsem zpět." pronesla jsem a vydala se na svou cestu.

***

V domě na Bleeckstreet mi nikdo neotevřel, tak jsem se sama pozvala dovnitř. Vlastně jsem u Strange byla jenom párkrát. Většinou chodil on ke mně, protože přeci jenom vypadalo to tu jako nějaký hororový dům v nějakém lunaparku.

Tak tu hold na něj počkám, než se vrátí.

Ulala... je tu i knihovna.

Nuda.

Nuda.

Samá nuda.

Ale tohle je zajímavé... Proč tu Strange má knihu o temné magii? Jenom nakouknu...

Dormammu z Temné dimenze. To je tedy něco...

Rychle jsem si to ofotila a knížku vrátila zpět na místo.

Až se budu nudit, provedu rituál. Jenom tak...

Hledala jsem tedy dál.

Copak tady nemají Jane Austenovou nebo Agathu Christie?

,,Byl bych rád, kdyby ses v těch knihách už nehraba." uslyšela jsem něčí pichlavý hlas. Strange. Tentokrát jsem se ale nelekla.

Otočila jsem se na něj a usmála se. Lítal si hezky ve vzduchu se svým pláštěm a to dost výrazně přidávalo na estetice.

,,Přišla jsem se zeptat, jak se vede... zdá se mi totiž, že se mi vyhýbáš." vychrlila jsem ze sebe na hned.

,,Ano, vyhýbám z jasných důvodů."

,,Tak mi ty jasné důvody řekni, protože já tomu jaksi nerozumím." pronesla jsem a složila si ruce na hrudi. On tedy přistál a přišel ke mně o pár kroků blíže.

,,Eli, mám tě rád, opravdu moc, ale tohle nemá smysl a ty to dost dobře víš. Sice nám to funguje, jenomže okolo mého života se motá Christine a okolo tvého Loki. Je to složité." vysvětlil. No tak z toho jsem dvakrát chytrá nebyla.

,,Stevene, já a Loki je minulost. Už s ním nechci mít nic společného. Mám ráda tebe, ne jeho." pronesla jsem.

,,Poslyš, tohle nikam nevede, tohle hádání. Navrhuji... to rozbít. Co třeba kdybychom spolu už nechodili a dali si pauzu? Oba to potřebujeme. Mohli bychom pořád spolu chodit třeba na kafe, ale už to nebude jako přítel a přítelkyně. Prostě, přátelé..."

,,Takže... tohle má být nabídka, abychom se stali přáteli místo vztahu a ty jsi to obkecal několika větami." odvětila jsem na to popuzeně ,,Ještě takhle těsně před plesem. Já se z toho poseru. Co ti Loki nakukal, když jste spolu bojovali?"

,,Nezasáhla jsi... nechala si nás být. Byla jsi nerozhodná, tak jako vždy. Cítíš k němu něco... a lhaní ti už nepomůže."

,,Takže... je konec." hlesla jsem. Au, dost mě to ranilo. Nikdy jsem kopačky nedostala. Bolelo to moje ego. Jakožto hodně. Většinou jsem chlapa buď odkopla já, opustila, zlomila mu srdce a nebo mi umřel. Ale tohle bylo moje poprvé a cítila jsem se... na hovno. Fakticky a moc.

Jakmile jsem dorazila domů, zabouchla jsem za sebou dveře a rozbrečela se. Opět nejsem schopna se rozhodnout. Proč já...