Země i vesmír jsou v ohrožení! Na Zemi řádí Ultron, na Asgardu vládne Loki, Dormmamu si dělá zálusk na Zemi, Občanská válka mezi Avengers, Malekit řádí v devíti světech, Thanos sbírá kameny nekonečna a ELI... ELI je připsán krutý osud. Je matkou. Et...
ELI Prach. Kdysi mě proměnili v prach, avšak jsou to dnes oni, kdo se v prach obrátili. Dnes to jsou oni, kteří stojí na straně poražených a dnes to jsou oni, kteří zmizí z povrchu vesmíru pryč.
Bylo to nevyhnutelné, bylo to nezbytné...
Jejich velitel, jejich vůdce je sám přinesl do své vlastní zhouby. Přál si všechny vyhladit a přesně tohle se mu stalo na oplátku. Přesně to, co chtěl udělat. Jeho každičká částečka se měnila v prach a vítr, jeden ze čtyř živlů země tento prach rozfoukával po bitevním poli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to konec.
Konec všech konců.
Konec.
Konečná hra.
Endgame.
Nepřátelé byli rozprášeni a Země opět a jednou pro vždy ukázala, že není radno si s ní zahrávat.
***
Po dlouhém zírání na naše vítězství jsem konečně lapla po dechu. Bylo to těžké. Z posledních sil. Jakoby mé plíce mě už nikdy víc nechtěly poslouchat. Byla jsem ráda, že jsem se vůbec dokázala nadechnout.
Aniž by to někdo zaregistroval, přála jsem si na jedno lusknutí dvě přání. Nevím, jestli se to druhé někdy vyplní, ale za pokus to stálo. Stálo za to zemřít...
Všech šest kamenů nekonečna dopadlo na zaprášenou zemi a svítili na ní. Byly tak hezké... byly tak blyštivé... Věděla jsem, že tyto kameny ale sem nepatří. Naše kameny byly rozbité na atomy, pryč. Ten červený kamínek byl kámen reality... můj kámen. Zajímalo by mě, jaký měl příběh. Můj kámen reality měl stejný příběh jako já, já jsem totiž byla tím kamenem. Jak se asi má mé minulé já... asi neví, že takhle velkolepě jednoho dne skončí.
Z posledních sil jsem vstala ze země a podívala jsem se na tu spoušť okolo sebe. Byla okolo mě má rodina... Avengers. Však Země je nyní v dobrých rukou. Konečně můžu jít na svou vysněnou a zaslouženou dovolenou.
Všichni okolo mě se sbíhali.
Otec byl první, který ke mně vystartoval, však můj manžel, jediný muž, kterého jsem skutečně milovala, Loki, tak ten byl u mě první. Bude hezké vědět, že umírám v náručí někoho, kdo mě miluje stejně moc, jak já jeho. Ne-li víc.
Opatrně mi pomohl se posadit a já se unaveně opřela o sutinu, co byla za mnou. Pohlédla jsem na něj, pohlédla jsem mu do tváře, ale ne nijak smutně nebo s výrazem ,co jsem to provedla...' . Ne. Tvářila jsem se s výrazem ,Dokázali jsme to. Vyhráli jsme. Jsme volní.' Nechci, aby poslední vzpomínka na mě byla ta, jak jsem brečela a litovala všeho, co jsem udělala špatně. Přemýšlela jsem pouze a jenom nad těmi šťastnými chvílemi. Přemýšlela jsem pouze nad těmi šťastnými momenty.
