E.L.I. Dark Fate (E.L.I. 2) ~ Loki FF

45. Marridge and the kids

ELI
Dlouhou... předlouhou dobu se nic nedělo, až mě z toho začal normální život nudit. Avšak byla jsem s Lokim a to je samo o sobě horská dráha, takže jsem si neměla na co ztěžovat. V jednu chvíli byl v náladě dobré a v druhou chvíli měl chuť si podmanit celý svět. V ten moment jsem ho tedy nechala, aby mě ojel, aby se trochu uklidnil a pak byl v pohodě. Teď to bylo ale trošičku složitější díky tomu, že jsem měla dost velké těhotenské břicho.

Zřejmě jemu nesvědčí život bez pokusů si někoho podmanit, ale nezazlívám mu to. Kdo ví, co mu Thanos a ostatní dělali těsně předtím, než sletěl na Zemi a já se s ním seznámila.

Co se týče mé magie, naučila jsem se ji krotit. Jo... byla jsem skvělý čaroděj, ten nejmocnější ze všech.

Jednoho dne, byla jsem nyní v již sedmém měsíci, přišel dopis. Dlouho nám nic nepřicházelo. Přeci jenom byli jsme daleko od civilizace, pokud nepočítáme nový Asgard a s nikým jsme se ani moc dvakrát bavit nechtěli. Stačili jsme si pouze a jenom my dva.

,,Loki! Dorazil dopis!" zařvala jsem na něj, protože já jsem byla v kuchyni, seděla jsem na židli a nemohla jsem se odtrhnout od zmrzliny, zatímco on se ještě válel na posteli a bůh ví co dělal, protože zase měl tu svou rozvášněnou náladu.

,,Proč tam nejdeš ty?! Jsi blíž!" zařval na mě nazpátek.

Po chvilce jsem uslyšela dupot po schodech.

,,Tak si to pro příště vyměníme, jo? Ty budeš tady ten těhotnej a já se za to budu válet v posteli a koukat se na tvoje utrpení!" protočila jsem oči v sloup jakmile se můj přítel ukázal a nevrle šel pro dopis.

Po minutce se vrátil i s psaním v ruce.

,,Ještě něco chceš?"

,,Jo. Strč mi dovnitř ruku a tahej. Tohle je několiksetkrát horší, než když jsem čekala Elsie." pronesla jsem, jednu ruku si položila na břicho a druhou rukou jsem si přepsala psaníčko. Bylo adresováno mě od...

,,Bruce a Natasha Bannerovi... oni se ti dva vzali!" vyjekla jsem okamžitě a dopis rozbalila ,,Panečku nevěřím!"

,,Ach jo... to je samá svatba, svatba a svatba." protočil oči v sloup Loki a přisedl si ke stolu ,,Co píšou? Už mají baráček?"

,,Píšou, že je jim líto, že nás nemohli na svatbu pozvat, ale staromódní rampouch jim to nedovolil. Kretén." pronesla jsem naštvaně a pleštila s psaním do stolu ,,Všichni okolo nás mají svatbu. Všichni kromě nás a to jsme spolu již přes rok. A klape nám to dokonale."

,,Kam tím míříš?" zeptal se nechápavě Loki.

,,Ke svatbě. Naší svatbě. Ani si mě ještě nepožádal o ruku a ani jsme se o tom nikdy nebavili."

,,Já se ale ještě nechci brát. Jednou jsem už ženatý byl a to mi dost stačilo. Bojím se, že bych něco provedl, rozvedli bychom se a pak bych ještě musel platit peníze našemu dítěti, protože by to nařídil soud. Zatracené Midgardské soudy. Štěstí, že Sigyn nemusím platit nic."

,,Ty jsi byl ženatý a ani jsi mi to nechtěl říct?" vyjekla jsem.

,,Ano, protože téma svatby nesnáším. Nechci se znova brát. Takhle mi to vyhovuje. Máme skvělý život a až se narodí naše děti, bude to teprve dobrodružné." usmál se na mě. Já se ale zarazila.

,,Děti?"

,,Co?"

,,Říkals... děti. Já... já čekám dvojčata?" pronesla jsem zaraženě.

,,Ehm...ou..." bylo jediné, co Loki ze sebe dokázal vymámit ,,Jsi unavená Eli, máš sluchové bludy."

,,Nenene, počkej, protože tentokrát jsme to nikomu neřekli a nebyla jsem ani jednou na rentgenu. Díky tvým schopnostem vidět do cizího těla... chceš mi říct, že já s tebou čekám dvojčata a tím pádem mám v břiše dva parchanty, kteří si z mého žaludku dělají kopací míč a ze střev fotbalové branky?!"

,,Jo, ale to nevadí. I tak to budou dokonalé děti." snažil se o optimismus Loki. Já ale na něj hodila svůj vražedný pohled.

,,Ty parohatý parchante... za tohle tě zabiju!" vyjekla jsem a prudce vstala ze židle. Loki se zděsil, okamžitě taky vstal a běžel si to pryč, protože se mě začínal bát. Vypadala jsem fakt jako duch.

,,Vrať se sem, ať tě mohu zabít!" ječela jsem a pajdavě jsem se kolíbala k němu, ale po chvíli jsem už nemohla a nikde nic k opření. Sedla jsem si tedy na zem a čekala, až se rozdýchám. Problém ale byl, že už jsem nedokázala vstát.

,,Lokislave pomoz mi!"

Nic. Žádná zpětná vazba.

,,Loki?!" zvolala jsem.

Pak ale najednou cosi rozrazilo stěnu a já se zděsila toho, co si sem pro mě přišlo...