E.L.I. Dark Fate (E.L.I. 2) ~ Loki FF

40. High price

Loki
Se škubnutím jsem se probudil a okamžitě vyletěl do sedu. Lapal jsem po dechu. Prosím, ať to byl jenom sen. Prosím, ať to byl jenom zlý sen, ze kterého jsem se zrovna probudil. Prosím!!! Ať to není realita...

Voda okolo mě, písečné duny a temné okolí mě ale utvrzovalo v něčem jiném. Sotva jsem nalezl svou dceru, ztratil jsem ji. Už na věky. Duši za duši. Nevratná směna.

Ne... ne... většinou jsem se snažil být za toho drsného a v normálních případech bych nasadil bezcitný výraz, ale teď jsem to nedokázal. Řval jsem na celé kolo a brečel, protože jsem přišel o někoho, koho jsem miloval.

Slzy zármutku mi tekly po tvářích a tvořili moře zoufalosti a kámen duší mi mezitím zlatě zářil v mé dlani. Měl jsem chuť ten proklatý kámen zničit, aby někomu jinému už nemohl takhle ublížit, ale netušil jsem jak. Navíc... je tu osoba, která nyní ten kámen potřebuje. Dark Goddess.

Mé nohy mě ještě chvíli nechtěli poslouchat. Musel jsem ještě dobrou chvíli dřepět ve vodě, než jsem konečně po dlouhé době dobral dechu a byl jsem schopen se alespoň trošičku pohnout.

Prosím, ať ten kámen zabere. Netušil bych, co bych dělal, kdyby ne.

Šel jsem tedy zpět ke Quinjetu a doufal, že nenarazím na nějaká odporná překvapení v podobě Thanose nebo někoho dalšího takhle otravného a... strašného.

(*o pár dnů později*)
Bylo na Starkovi a čáryfukovi, aby ji zpravili. Aby Eli zpravili. Plechovka využila svých vědátorských znalostí a vytvořila hrudní reaktor se zdrojem z toho kamene nekonečna. Jediná věc, která dokáže pohánět Elizabethiné životní funkce. Jediná věc s tak vysokou energetickou hodnotou, která ji dokáže zachránit. A pan čáry máry prováděl operaci, při které musel mé milované Elizabeth vyřezat do hrudi díru, aby na to místo mohl přijít hrudní reaktor.

Pokud tu operaci zvořou, osobně je za to vykuchám. Kvůli tomu posranému kamenu duší jsem objetoval svou dceru. DCERU!!!

Stark ale slíbil, že kámen duší je jen provizorní. Zkusí sestrojit kopii toho reaktoru, ale tak, aby ho poháněl něco jiného než kámen duší. A Eli tím pádem mohla žít. A my mohli tím pádem zničit ten kámen a zařídit, aby Thanos nikdy nevyhrál.

Znavení páni géniové po několika hodinách přišli do obýváku a svalili se na gauč. Bylo to pro ně náročné. I pro mě to bylo vyčerpávající se stále stresovat.

Mezitím plechovkova žena Pepper uvařila pro nás tři čaj a Valkýra jí pomohla tím, že do každého šálku nalila trošku whiskey.

,,Tak, jak to šlo?" zeptala se Pepper a podala nám třem čaj.

,,Dostane se z toho... snad." pronesl sklesle Tony a koukl se do čaje, jako kdyby z něj chtěl vyčíst budoucnost. Bohužel kamaráde, nejsi vědma.

,,Dal bych tomu tak tři dny, plus minus. Srdce se musí ještě nejdříve vzpamatovat z tohoto náhlého šoku. To samé i ostatní orgány." přidal se Strange a ochutnal svého čaje. No jo... byl v tom chlast. Tys to poznal, co?

Pepper trošičku zvážněla a náhle se otočila na mě.

,,Budeš chtít... ehm... pohřeb? Pro Elsie?"

,,Ano, ale ne veřejný. Myslím, že by si příla, kdybychom uctili její památku v tom nejužším kruhu. Abychom u ní byli jenom ti, které milovala. Akorát nemáme... její tělo. Jako kdyby zmizelo nebo proměnilo v prach." pronesl jsem s rozpaky a svůj čaj vypil na ex ,,Můžu další? Ale tentokrát o trochu více whiskey a trochu méně čaje prosím."

<<<<>>>>

ELI
S vyjeknutím jsem se probudila a okamžitě jsem si začala sahat na svou hruď. Bože můj, měla jsem děsný sen. Jako kdyby do mě někdo řezal a následně mi tam dával... hrudní reaktor? Tak tomu říkali? Už ani nevím, ale byl to děsivý sen. Už zase blouzním. Nebo to bylo skutečné? Kruci... jak se mám konečně rozhodnout?

Slezla jsem ze sušičky a nahlédla skrz žaluzie směrem ven. Byla stále tma a tady v tom campu... bylo tichu. Jedině dobře, že se okolo našeho karavanu opět nepromenádují opilci a úchylové. Ty nejhorší výplody tmy.

Opatrně jsem prolezla do kuchyně, abych náhodou někoho nevzbudila. Věděla jsem, že je dnes u nás zase ten divný chlápek, se kterým matka spí. A oba dva nyní tvrdě spali v její ložnici. Pro jistotu jsem je ale nechtěla budit.

,,Ethere... dones mi prášek na spaní..." zašeptala jsem a natáhla svou ruku. Nic. Ani ň to neudělalo. Na co si to hraji... vždyť já v sobě nemám ten Ether. Je to jenom iluze, kterou si můj mozek vymýšlí. Kdy už konečně přestanu pořád myslet na to, že jsem čupr trupr superhrdinka, která všem chrání jejich zazobaná pozadí?

Potichu jsem si vzala svůj prášek na klidný spánek, zapila jsem ho vodou, ale ještě dříve, než jsem stihla dojít do prádelny, zhroutila jsem se na podlahu a usnula rovou na ní.