Země i vesmír jsou v ohrožení! Na Zemi řádí Ultron, na Asgardu vládne Loki, Dormmamu si dělá zálusk na Zemi, Občanská válka mezi Avengers, Malekit řádí v devíti světech, Thanos sbírá kameny nekonečna a ELI... ELI je připsán krutý osud. Je matkou. Et...
Dole se to už uklidnilo. Boj ustal, jakmile Kapitán s Winter Soldierem opustili hangár a letěli si to pryč.
Na to jsem okamžitě já, War Machine i Iron man a.k.a. táta vzletěli a pronásledovali Quinjet.
Byl sakra rychlý.
Začali jsme ho pomalu ztrácet.
Ale co by se nestalo, začal nás pronásledovat Falcon. Shit, to nás jako nemůžete nechat pro jednou být.
,,Eli, nezastavuj se a doleť ten Quinjet." pronesl táta do komunikátoru.
,,Rozkaz starouši." odvětila jsem na to a plnou parou letěla vpřed. Byla jsem tedy první a nejblíže u Quinjetu.
,,Visione, máme společnost na šesti hodinách." pronesl do komunikátoru Rhouds, který letěl na podobné úrovni jak taťka. Jo, bylo by dobré se už Falcona zbavit.
Najednou jsem uslyšela za sebou výbuchy bomb a dalších těchto věcí.
Pak jsem uslyšela něco jako řítící se laser a nějaký zásah. Vision něco trefil, ale nebyl to Falcon.
,,Rhoudy!" zařval taťka a letěl k padajícímu War Machinovi. Falcon učinil taktéž. Já tedy jako jediná letěla dál a dál.
Už jsem měla po krk Rogerse a toho jeho Barnese, kvůli kterým se stala tady tato Občanská válka, bojůvka mezi Avengery. Kdyby se nechovali tak sobecky a podepsali tu smlouvu... Vždyť OSN chce jenom zabránit tomu, aby byli další zbyteční mrtví. Tojď vše.
,,ZTRÁCÍM JE!" zařvala jsem, když jsem si všimla, že se Quinjet ode mne vzdaluje. Však ne na dlouho.
Zastavila jsem se na nebi a deaktivovala si brnění na jedné z rukou a na hlavě. Tak jo, teď se potřebuji jenom soustředit.
Na obloze probliknul velký červený blesk.
V mé dlani se objevila červená magie Etheru...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Quinjet, ve kterém letěli ti dva se na místě zastavil, protože jej obalily červené plameny, které to přitahovali ke mně. Shit... bylo tak těžké to udržet...
Quinjet letěl na plný výkon rovně a já byla celkem dost slabá... teprve jsem objevovala pravý potenciál Etheru. Snažila jsem se to udržet, avšak jsem cítila, jak Quinjet se snaží vymanit z mé telekineze. A dařilo se mu to docela dost slušně. Já už jenom čekala na to, kdy vlastně omdlím.
Zatla jsem ale pořádně zuby, svraštila obočí a nevzdávala jsem to. Snažila jsem se jej přitáhnout k sobě blíž... blíž... a blíž... ale ono to stále odporovalo.
,,NEMÁŠ NA TO!!!" zařval na mě hlas a než bych se nadála, zjevil se přede mnou kostlivec s cáry masa a vyletěl proti mě.
Já vyjekla, přestala se soustředit, pustila Quinjet a odletěla jsem o kousek dozadu.
Kurva. Teď už ten Quinjet rozhodně k sobě nedostanu.
,,VZDEJ SE TOHO ETHERU!!!" zařval opět kostík a rozletěl si to ke mně. Já chtěla ucouvnout, ale za mnou byl druhý. Oba dva byli stejní. Hnusní, vyhublí a smradlaví.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nechte mě být!" zaječela jsem na ně, avšak se objevovali další... a další...
Lítali okolo mě, drásali mě, děsili mě...
POMOC....
Má strach.
Bojím se jich.
,,PŘEDEJ SVŮJ ETHER MALEKITHOVI!"
,,ZEMŘI!"
,,ZEMŘI!!!"
,,NEMÁŠ PRÁVO VŮBEC ŽÍT!!!!!"
,,UŽ DOSTTTT!" zařvala jsem a pomocí Etheru vyvolala masivní tlakovou vlnu. Červené plameny se rozlétly okolo mě a všechny kostlivce sejmuly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jakmile plameny zmizely, byla opět modrá obloha a stopy po kostících nikde. A Quinjet? Byl taky fuč.
Co se mi to děje?
Děsím se...
Tentokrát jsem neupadla do bezvědomí a nesnila. Tentokrát jsem měla halucinace, a to dost bolestné. Jsem ráda, že mě alespoň můj oblek Iron Heart udržel ve vzduchu.
***
,,Co se to dělo? Tam... ve vzduchu?" zeptal se mě Tony, když jsme tak jeli limuzínou směrem na letiště. Byla jsem unavená a nechtělo se mi letět v obleku Iron Heart. Tak poletím letadlem hold ,,Oháněla jsi se tam, jako by okolo tebe lítaly vosy a chtěly tě bodnout."
,,Nechci se o tom bavit. Měla jsem halucinace. Nic víc." pronesla jsem smutně a nadále hleděla z okýnka směrem ven ,,Mám akorát strach. Nic víc." já vím, dost se opakuji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Strach má každý Eli." začal mě uklidňovat otec.
,,Ale Ether ne. Ten mám jenom já a Malekith a já vím, že dřív nebo později sem Malekith přijde." skočila jsem mu do řeči.
Táta opět chtěl něco říct, ale já se nenechala odbýt a opět jsem začala hovořit.
,,Zahrajeme si na bobříka mlčení. Pokud to vydržíš, dám ti dvacet dolarů."
Zbytek cesty jsme tedy strávili v tichosti, dokud jsme nedojeli na letiště.
,,Myslíš si, že by mi mohla slušet blond?" zeptala jsem se ještě dříve, než jsem vystoupila z auta.
