14. Chapter

22 1 1
                                    

Včera to bylo super, strávila jsem večer s tátou. Zašli jsme na večeři, udělali si procházku. Ale celou tu dobu jsem měla pocit jako by nás někdo sledoval. Nemůžu si pomoct ale tohohle pocitu se už nějakou dobu nemůžu zbavit. Asi mi ta práce leze na mozek a já začínám být paranoidní. Kdo by přeci mě sledoval? Mě, která je pořád v práci. Vlastně tady skoro ani nikoho neznám.

Dost mých myšlenek. Dnes jdu až na odpolední. Mám dost času sama pro sebe. A myslím, že by se nějaké nákupy hodily.

Zašla jsem si do koupelny, zamotala jsem si vlasy do drdolu. Udělala jsem si linky na očích, přejela řasenkou řasy a dala si lesk na rty. To by bylo, ještě oblíknout. Svlékla jsem ze sebe tričko, které mam na spaní a zahodila ho někam na křeslo. Otevřela jsem skříň a vytáhla černé mini šaty, khaki over size košili a oblékla se. Cestou s bytu si obula černé botasky, vzala sluneční brýle a koženou kabelku.

Zamkla jsem byt a šla do nákupního centra. Zalezla jsem hned do prvního krámu. Prolezla jsem snad každý regál ale nic mě neuchvátilo, že bych to musela mít. Vyšla jsem tedy s obchodu a zalezla do dalšího hned vedle.

Asi po dvou hodinách strávených v obchodě jsem se vydala ještě do Starbucksu abych si dala karamelové frappuccino. A hurá do práce.

.....

Převlékla jsem se do uniformy a šla na plac. Hned jak jsem vešla mával na mě Zayn. Vydala jsem se tedy k němu.

"Ahoj, dáš si něco?" Zeptala jsem se zatímco Zayn neztrácel úsměv s tváře a nespustil ze mě oči.

"Ahoj, dlouho jsme se neviděli" odpověděl aniž by se obtěžoval odpovědět na mojí otázku.

"Tak znáš to, furt v práci.

"Jo, to vím." Zamumlal Zayn. Pokrčila jsem čelo nad nechápavostí a znovu se zeptala co si dá. Když konečně odpověděl, otočila jsem se a zamířila za pult abych mu udělala kafe. Celou tu dobu jsem na sobě cítila jeho pohled. Bylo to dost nepříjemný. Sakra co ten kluk má za problém? Když byla káva hotová šla jsem mu jí odnést.

"Říkal jsem si, že by jsme mohli třeba zajít do kina? Nevím co tedy dávají ale myslím, že by sis něco určitě vybrala." Vyhrkl když jsem k němu dorazila. Abych pravdu řekla tak jsem tohle nečekala a docela mě zaskočil.

Aniž bych trochu přemýšlela hned jsem odpověděla "ano, dlouho jsme v kině nebyla."

"To jsem rád, hned se doma podívám co dávají a pak by jsme se domluvili." Na jeho tváři se uvelebil ještě větší úsměv než měl doposud a to jsem si myslela, že už víc nejde.

"Dobře, tak číslo na mě máš nebo víš kde mě najdeš." informovala jsem ho a šla k jinému stolu kam se zrovna posadil mladý pár.

....

Celá směna utíkala docela rychle až se mi tomu nechtělo věřit. Nyní jsem už u nás v paneláku a hledám v kabelce klíče.

"Konečně" řekla jsem si pro sebe, když jsem je zrovna vylovila s toho bordelu co tam mám. Měla bych si tam konečně uklidit. Zvedla jsem hlavu od kabelky a slyším zabouchli dveře. Podívala jsem se tím směrem od kud zvuk vyšel. Byli to Zaynovi dveře. Nevšimla jsem se, že by od někud šel nebo někam šel. Mám se jít zeptat jesi je vše v pořádku?

Rozmýšlela jsem se několik minut ale nakonec jsem odemkla dveře od mého bytu a šla dovnitř. Všechno jsem ze sebe schodila a zašla do koupelny. Pustila jsem si spchu a vlezla do ní.

Už v pyžamu jsem se chystala do postele. Cestou jsem s kabelky vytáhla telefon abych zapla budík a dala ho na nabíječku. Na dispeji blikala zpráva od neznámého čísla.

'Ahoj honey, dneska ti to moc slušelo.'

Omlouvám se, že dlouho nebyla žádná část. Není na to moc času ale budu se snažit teď přidat co to půjde a příběh dokončit. Část věnuji SaraSimickova4

WatchedKde žijí příběhy. Začni objevovat