Watched

2. Chapter

Jak jsem vešla do bufetu pozdravil mě Alex, který pracoval se mnou a díky němu jsem se tady nenudila. Jo a mimochodem Alex je gay. S Alexem je velká zábava, umí tě rozesmát i v tu nejhorší chvíli.

Pozdrav jsem mu opětovala a vešla do naší šatny, která byla společná ale byli jsme domluvený, že se budeme střídat. Rychle jsem si oblékla bílé tričko s bílíma kalhotama. Kabelku jsem si zavřela do skříňky a mobil si strčila do kapsy, kdyby náhodou někdo volal. U Alexe jsem si vzala mou zástěru která byla černá. Zavázala jsem si ji kolem pasu a vlasy svázala do culíku.

"Jaká byla cesta?" zeptal se mě Alex, protože tu ještě nikdo nebyl.

"Jako vždy." usmála jsem se na něj a šla odemknout dveře aby lidi věděli, že už máme otevřeno. Vrátila jsem se znovu za pult a opřela se o linku, která byla naproti našemu pultu.

S Alexem jsme se zapovídali a s naší konverzace nás vyrušil zvonek zavěšený nad dveřmi aby nám dal vědět když někdo přijde. Oba jsme stočili hlavu tím směrem a pak se koukli znovu na sebe.

"Jdeš ty." řekne dřív Alex než já. Hodím na něj naštvaný pohled. Rukou přejedu po zástěře a rozejdu se k mladému páru, který už sedí u stolu a o něčem si povídají.

"Mohu vám něco nabídnout?" zeptám se mile a nasadím úsměv. Kluk se podívá na dívku a čeká až řekne svoji objednávku.

"Dám si hamburger s hranolkama." řekne a usměje se zřejmě na jejího přítele. Kývnu na souhlas a podívám se na toho kluka.

"Já to samé děkuju." usměje se a já s jejich objednávku dojdu do kuchyně.

"Příště jdeš ty." vypláznu jazyk na Alexe a ten se mi jen zasměje.

"Nesměj se, myslím to vážně." praštím ho do ramene.

"Au." vykřikne schválně jako, že ho to bolí. Dojdu do kuchyně pro jejich objednávku abych jim jí mohla donést a mohli se najíst. Vezmu dva talíře, každý do jedný ruky a jdu s nima k jejich stolu.

"Dobrou chuť." popřeju jim a mířim si to znovu za Alexem.

"Á jde ti zákazník." otočim se na něj a směju se.

"No a vypadá mile, snad bude stejně orientovaný." zasmutní a dojde k jeho stolu. Vyndám si mobil abych zjistila jestli mi někdo nepsal a bohužel nic. Taky kdo by mi psal.

"Prý tě mám od něj pozdravovat. Takže když ho znáš můžeš mu donést objednávku." Svraštím obočí ve znaku toho, že ho vůbec nechápu. Když Alex nic neříkal svůj pohled jsem stočila k tomu zákazníkovi, který mě údajně zná. Až teď jsem si všimla jeho krásných očí, zabodnutých do mé osoby. Mírně zvedl ruku na znak pozdravu a já mu tohle gesto oplatila.

Co tu dělá, když šel úplně na jinou stranu. Třeba byl jen kousek od tud tak si skočil na jídlo. Ale nikdy jsem ho tady neviděla. Asi je tu nový.

"Klidně ho můžeš obsloužit." mrknu na Alexe.

"Ne, když jste přátelé jen běž." znovu na něj hodím vražedný pohled. Jestli mě dnes bude takhle vytáčet celý den tak se nedožije zítřka.