Watched

6. Chapter

Je sedm hodin ráno a já už nemůžu spát, pořád myslím na toho Zayna. Něco mi na něm nesedí ale zase na druhou stranu má Alex pravdu. Třeba se pod tou slupkou schovává milý, hodný a starostlivý chlap, který se dokáže postarat o svou drahou polovičku. Sice nevím jestli bych tou polovičku měla být já ale určitě na něj nějaká ta pravá čeká a budou spolu až do smrti. Protočím nad mýma úvahama oči a odkryju se přičemž mě hned ovane zima. Zapomněla jsem totiž večer zavřít okno. Jak jsem na to mohla zapomenout, když tam je podzim. Co značí chladné dny. Říjen tady v Anglii je velmi chladný a větrný. Ale když tu žijete už několik let ani vám to tak nepříde ale probuzení do chladného rána je snad to nejhorší co může být.

Ve vytáhlém tričku po mým bývalým a kratáskách dojdu do kuchyně a udělám si kafe. Moje droga po ránu, když si ji nedám nežiju. Ruce mám omotané okolo teplého hrníčku abych se aspoň nějak zahřála. Pomalu upiju a dávám si pozor abych si nespálila jazyk.

V koupelně si svážu vlasy do rybího copu na stranu. S tekutými linky si udělám slabou linku na horním víčku a řasenkou si zvýrazním řasy. Rty si přejedu třešňovym leskem.

Se skříně si vytáhnu černé jeansy a bílé tričko. Na to si obléknu černou mikinu a dole si vezmu černý kabát. Do malé černé kabelky si hodím jen ty nejpotřebnější věci jako jsou klíče, mobil, peněženka. Obula jsem si své černé converky a oblékla kabát. Ještě jsem se upravila a mohla jsem jít. Zamkla jsem za sebou dům a šla na ten roh kde jsme do sebe se Zaynem vrazili.

Už jsem zatáčela jenže mě zastavila něčí hruď. Mé ruce vystřelily k jeho cihlové bundě. Jeho ruce se omotaly kolem mého pasu. Když jsme oba ustáli rovnováhu zvedla jsem pohled abych zjistila do koho jsem to vrazila tentokrát. Byl to Zayn. Znovu.

"Ahoj." usmál se na mě.

"Ahoj."

"Vypadá to, že do sebe budeme vrážet vždy když se sejdeme." zasměje se ale mě do smíchu není. Nebudu se s ním scházet. Pustila jsem jeho bundu a čekala až pustí i on mě, jenže se nic nedělo.

"Můžeš mě pustit?" zeptám se.

"Mě se to takhle líbí." zvedne jeden koutek rtů.

"Ale mě ne." řeknu a rukama zatlačim do jeho hrudi ve snaze se dostat s jeho sevření. Co se mi také povede. Upravím si svůj kabát a kabelku.

"Jdem." zavolám a rozejdu se ulicí.

"Tady vaří nejlíp s celého města." ukážu na nízkou budovu natřenou na šedivo.

"A nechceš zajít na oběd?" kývne hlavou k restauraci. Zakývám hlavou a vymyslím si vymluvu abych nikam s nim nemusela.

"Ne já musím do práce." řeknu.

"Aha tak můžu tě aspoň doprovodit?"

"Ne to je dobrý ještě si musím skočit do drogerie." vymyslím si další lež.

"Dobře, ale na ten oběd zajdeme jindy." mrkne na mě a já kývnu na souhlas.

"Tak se měj." mávnu na něj a rychlým krokem se odeberu ke mě domu.