Watched

20. Chapter

Seděli jsme na sedačce a čuměli na nějaký nudný film. Měla jsem si vybrat já ale já na film koukat nechtěla, chtěla jsem jít domu a doufat, že Zayna už nebudu muset nikdy potkat. Modlila jsem se aby Zayn usnul a já se mohla vyplížit ven. Rychle bych si zabalila věci a odjela někam kde mě nenajde. A asi bych se sem už ani nevrátila. Všude asi líp než tady s nějakým úchylem.

S toho všeho přemýšlení se mi chtělo na záchod. Chtěla jsem se zvednout ale v tom se na mě Zayn otočil. Ooo ne, on spí. Pomalu a hlavně potichu jsem vstala ze sedačky a šla do ložnice abych si pobrala věci. Teď už vím jaké dveře vedou ven a hned se k nim vydala. Pomalinku jsem vzala za kliku . Když už dveře byli pootevřený, otočila jsem se do chodby a čekala jesi se někde nevynoří. Nic. Svoboda! Vyklouzla jsem s jeho bytu a rychle se dala k mému. Rychlostí jsem v kabelce našla klíčky a odemkla. Jsem v bezpečí. Řekla jsem si když jsem byla u mě doma.

Shodila jsem kabelku na zem a běžela do ložnice, popadla jsem kufr a začala do něj házet oblečení. Mezi tím jsem si zavolala taxíka a už s kufrem se řítila dolů před barák. Naštěstí taxík už tam stál tak jsem do něj skočila a nadiktovala adresu mého táty. Tam mě nemůže najít a kdyby ano tak táta by mu vysvětlil jeho chování.

Cesta ubíhala a už jsem byla u táty. Taxikář mi pomohl vyndat kufr a už jsem si to štrádovala ke dveřím. Prosím buď doma, buď doma. Prosila jsem nevím koho.

Zazvonila jsem a během chvilky stál ve dveřích překvapený táta. V tom spěchu jsem mu nedala vědět, že dorazím. Skara!

"Co tu děláš?" zeptal se trošku ustaraně.  Co teď?

"Minule sis stěžoval, že za tebou ani nepřijedu. Tak mě tu máš." usmála jsem se na něj a doufala, že mi mou lež uzná. Ona popravdě to ani moc lež nebyla, opravdu to říkal.

"Tak pojď, dáš si kafe?" zeptal se a vzal můj kufr a společně jsme došli do kuchyně.

Celý den jsme si povídali, během toho jsem napsala ještě do práce, že se tak týden neukážu a pak už jsem si telefon vypla a nejmíň týden tak zůstane.

Zayn view

Probudil jsem se a na sedačce jsem byl sám. Tos neudělala! Řekl jsem si a vstal se sedačky. Prošel jsem celý byt a Anne nikde. Dokonce jsem se byl podívat u ní v bytě. Všude bylo rozházené oblečení. Utekla! Řekl jsem. 

"Ale neboj holčičko, najdu si tě všude."

Došel jsem do ložnice a s nočního stolku vzal notebook. Usadil se s ním ke stolu a chvíli do počítače ťukal. Plně jsem se soustředil a asi po 10 minutách jsem našel co jsem potřeboval.

"Mám tě." usmál jsem se a zaklapl počítač.