Watched

10. Chapter

Věnováno truxinka321 tenhle díl je speciálně pro tebe. <3

Když jsem se vrátila zpět už tu Zayn nebyl. Ulevilo se mi. Přešla jsem za pult a vzala Zaynův hrnek abych ho mohla umýt. Pod hrnekem byli strčeny peníze. Ty sem vzala a uklidila do kasy. Hrnek jsem opláchla a uklidila na své místo.

Byla sem ráda, že Zayn odešel nechtěla jsem poslouchat další jeho blbé řeči o tom, že se mu musím svěřovat nebo že nikam s nikým nesmím. Pardon jediný s kým můžu je on. Se někde asi po cestě uhodil.

Odpoledne přišel Alex a já byla ráda, že si s někým můžu promluvit.

"Alexi, nechtěl bys dnes zajít večer někam na kafe?" zeptám se ho a talířek který nesu dám do myčky.

"Jo super, moc rád. Dlouho jsme nikde nebyli." usměje se na mě.

"A jakto, že nejdeš s tím Zaynem?" mrkne na mě.

"O něm mi ani nemluv." zavrčím.

"Co se mezi vámi stalo?"

"Řeknu ti to večer. Až budem mít na to klid." řeknu mu.

"Tak to už se nemůžu dočkat. Jsem zvědav co se mezi vámi stalo." mrkne.

"Nic se mezi námi nestalo a ani nestane. Je to psychopat." procedím mezi zuby.

"Vážně mě tohle zajímá čím dál víc. Ale stejně si myslím, že na konec skončíte spolu. Nebo jestli mi ho přenecháš budu ti vděčný." usměje se na mě.

"Klidně si ho nech, já o něj nestojím." objasním mu.

"Jenže je tu problém. Chce mě a nikoho jiného." dodám co si myslím.

"Myslíš, že mě může někdo odolat?" ukáže si na obličej prstem.

"Já odolávám." usměju se a vypláznu na něj jazyk.

"To proto, že se nesnažím tě dostat. Kdybych se snažil už bych tě dávno měl."

"Myslet si to můžeš." pošlu mu vzdušnou pusu a odejdu k příchozí partičce holek.

Jsem ráda, že tu mám Alexe aspoň trošku mě uklidní od toho divného pocitu. Už od doby co jsme vyšli s práce mám divný pocit, že nás někdo sleduje. Ale kdykoliv se otočim nikoho nevidím. Ptala jsem se i Alexe jenže ten mi řekl, že jsem přepracovaná a měla bych se pořádně vyspat. Dala jsem mu za pravdu a tak ten divný pocit zkoušela potlačit.